Článek
Čistírnu využívám naprosto výjimečně. Můj styl je totiž prostý: džíny, tričko, mikina, kožená bunda, případně svetr.
V životě však přicházejí situace, kdy není zbytí obléknout něco v pravdě formálního. Tak jako synkovy křtiny. Akce, na kterou se celá rodina moc těšila. Mlhavému podzimnímu dni předcházela krušná noc s našim miláčkem, kterého zrovinka v rámci zákona schválnosti pěkně potrápil růst prvních zoubků. Ještě ráno před synovým velkým dnem kvůli krutému nevyspání celé rodiny jsme se se ženou rozhodovali, zda akci zvládneme.
Únavu jsme překonali a vyrazili do mlhy vstříc oblíbenému evangelickému kostelu. Nezapomněl jsem s sebou přibalit křestní svíci, jíž jsem dostal za úkol před i po dobu bohoslužby opatrovat jako oko v hlavě. Pro předmět, na něhož v rámci každodennosti nejsem věru zvyklý, jsem se samozřejmě těsně před obřadem pro svou zapomětlivost vracel do auta.
Obřad probíhal dle plánu, v té době roční synek byl jako obvykle hodný. Bohužel jsem se v jednu chvíli při poslechu kostelních písní lehce zasnil. Z letargie mě vytrhl vosk vyteklý na viditelnou část mého oblekového saka. Švagr a tchán sedící toho času vedle mě, měli okamžitě o zábavu postaráno. Trapas jak Brno. Duchapřítomná fotografka mi flek na obleku naštěstí šikovně zamazala. Všichni spokojeni. Každopádně oblek musel neočekávaně do čistírny.
Ve městě, kde jsem toho času pobýval teprve pár let, jsem samozřejmě neznal jakoukoliv čistírnu, kterou bych mohl nazvat kvalitní. Dostal jsem tip od známého se slovy: „Já dávám všechno oblečení do čistírny na náměstí, tam jsou vyhlášení, vždycky jsem byl spokojený!“ Proč ne? Se známým jsem se domluvil na předání obleku ve smluvený čas (sám tam zrovna měl v plánu dát své oblečení, tak to přece můžeme spojit).
První chyba: Nepodíval jsem se na internet na recenze čistírny, i když známému samozřejmě jeho spokojenost věřím.
Za několik dnů mi známý oblek přivezl zabalený. Druhá a kardinální chyba: S naivitou jsem nezkontroloval obsah dodaného balíku. To jsem provedl až ve chvíli, kdy jsem oblek aktuálně potřeboval. Ta příležitost přišla po roce v podobě kamarádovy svatby. Však mám oblek vyčištěný, zase udělám parádu, tentokrát naštěstí bez rizikové svíčky.
Pomalu otevírám obal s překvapením. Nevěřím vlastním očím. Už na omak je oblek s kalhotami drsný, jakoby měl poničenou látku. Vypadá to, jako kdyby někdo vzal horkou žehličku a přejel oblek hlava nehlava bez jakékoliv znalosti materiálu a zacházení s ním. Tím pádem se už jen z toho důvodu stal oblek téměř nenositelným. I tak jsem se jej pokusil obléci. Kromě zničení látky zmenšil svou velikost asi trojnásobně. Nosit by jej mohl maximálně školák třetí třídy. I tak bych se za něj styděl. Takhle zničený oblek z čistírny jsem zkrátka v životě neviděl a nejspíš už asi ani neuvidím.
Rozhořčenost dosahuje nejvyšších rozměrů. Nevím, jestli mám brečet, nebo se smát. Co s tím?
Moc dobře si uvědomuji, že reklamovat jej už není možné. Po roce? Mohl bych čekat akorát tak výsměch od zaměstnanců čistírny. V lepším případě rádoby slušnou omluvu s vysvětlením reklamačních pravidel.
Dovolím si ale malou úvahu. Jak si zaměstnanci, jejichž zodpovědností je předat ošacení zákazníkovi minimálně v dobrém stavu odpovídajícím činnosti čistírny, mohou dovolit předat jej bez skrupulí naprosto zničený a nenositelný? Vážený a milý pracovníku, jak se Vám spalo poté, co jste věděl, že oblek předáváte (byť zabalený) takový, jako jste ho předal? Přál bych Vám, aby se Vám stalo to stejné, co mě.
Na druhou stranu a v konečném účtu za to, že nedošlo k nápravě, si mohu bohužel jen a jen já sám.
Člověče: Důvěřuj, ale prověřuj a ověřuj. V opačném případě si totiž budeš muset nejednou provětrat „šrajtofli“.
