Článek
Divadlo Járy Cimrmana. České kulturní dědictví a legenda s červenou nití a smyslem v podobě génia, který nikdy nespatřil světlo světa, a přesto je a bude jeho odkaz živ po staletí.
Kromě mnoha skvělých her z dílny pánů Smoljaka a Svěráka, s plejádou dalších skvělých herců (Weigel, Čepelka, Brukner, Vondruška a další), je jejich genialita zhmotněna do vynikajících celovečerních filmů.
Dalo by se skoro říci „Zlatá sedmdesátá a osmdesátá“. Dnešní televize dobře ví, proč jejich filmy pravidelně reprízuje a proč mají na CSFD.cz stabilně mezi 70-90 procenty hodnocení. Oproti skrumáži dnešního „filmového“ balastu, z něhož je dobrá možná jedna pětina, je tvorba „cimrmanovců“ kvalitativně o Everest výše.
Za všechny vyjmenuji snímky nejzdařilejší: „Jáchyme, hoď ho do stroje“, „Vrchní, prchni“, „Na samotě u lesa“, „Kulový blesk“, „Jára Cimrman, ležící, spící“, „Vesničko, má středisková“, „Marečku, podejte mi pero“. Excelují v nich největší hvězdy tehdejší kinematografie v podobě pánů Abrháma, Hrušínského nejst., Čepka, Kodeta, Kemra a dalších.
Nejde jen o soustředěnost legendárních hlášek v těchto filmech, které se staly virálními a nesmrtelnými. Scénáristé Svěrák a Smoljak dokonale ztvárnili civilnost postav s naprosto osobitým, laskavým stylem humoru. Dokázali dokonale karikovat českou povahu a její „malost“. V rámci postav svých filmů briskně zobrazili maloměšťáckost, závistivost, ale i nadhled, vážnost, nebo svéráznost postaviček. Občas máte pocit, jako byste byli jedním z nich. Krásně vykreslili venkovské prostředí, každodennost. Na druhou stranu dokázali ztvárnit naprosto „nesmyslné“ šílenosti v rámci „devítisměny“ u stěhování devíti rodin a jejich bytů (ve snímku „Kulový Blesk“), a to tak bravurně, jakoby to byl v životě naprosto běžný postup. Tento film si vysloužil rovněž poctu v podobě hudebního alba od seskupení „Radosta“ pojmenované po organizátorovi stěhovací akce, ve stylu punk rocku. Na albu „Devítisměna“ je každá z písniček věnována jedné z postav filmu. Na práci Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka je vidět, že k tvorbě přistoupili nejen s nejvyšší kvalitou řemesla, ale také s láskou. Ve svých filmech se ponejvíce inspirovali vlastním přátelstvím, humorem a společnou stavbou rodinného domu (důsledky jsou vidět hlavně v prvcích u snímku „Na samotě u lesa“a pana Lorence).
Naprosto unikátním je pak počin „Jára Cimrman, ležící, spící“, kde se pánové vyřádili dle mého názoru nejvíce. Sonda do české historie nastrčením génia Járy C., který byl nejdříve „ženou“, poté vynálezcem, pak inspirací pro velikány, až po „národního buditele“, je přinejmenším odvážná, především na tehdejší dobu. Každopádně mistr Cimrman díky tomuto snímku získal zvěčněnou poctu velikána světových rozměrů, které se nevyrovná ani Nývlt.
Téměř každý jejich filmy zná. Málokdo však dokáže docenit jejich výjimečnost a přínos nejen pro českou kinematografii, ale i pro kulturu vůbec.
Zdroje:
www.CSFD.cz
shlédnutí téměř všech filmů se scénářem Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka
