Článek
V jednom z mých předchozích článků jsem kritizoval chování a přístup některých majitelů našich čtyřnohých přátel. Dnes to vezmu trošku z jiného konce. Existuje psí plemeno, které mi (opomeňme tentokrát inteligenci části jeho majitelů) je ze srdce protivné. Jedná se o veskrze oblíbené, až skoro milované plemeno yorkshirského teriéra.
Je mi naprosto jasné, že za svůj ne úplně přátelský názor schytám bídu od nejednoho majitele nebo milovníka této tradiční chlupaté zrůdičky.
K věci. Prvním, v tomto případě spíše iracionálním důvodem pro mou nesnášenlivost k yorkshirům je jejich vzhled. Stačí, když vycení zuby a jejich zlovolný pohled mluví za vše. To v kombinaci s jejich neustálým slintáním, olizováním a štěkáním působí přinejmenším přihlouple. A kromě toho, malý pes je zkrátka paskvil a ubohá parodie na opravdového psa.
Za druhé. Majitelé této rasy budou jistě vykřikovat, že tento psík má úžasnou, milou povahu. Je přítulný a přátelský, skvělý k dětem, věrný, bla bla. Ne, tento pes má příšernou povahu. Tento svůj argument mohu opřít nejednou zkušeností s tímto plemenem.
Především je yorkshirský teriér neskutečné hloupý a přespříliš uštěkaný tvor. Bohužel jsem byl po mnoho let svědkem degenerace tohoto plemena, které vlastnila má babička. Při každé návštěvě neurvale a oplzle „obskakoval“ nohu mé matky, na vlastní pány vztekle vrčel, zatímco mě bláznivě olizoval. Tento „miláček“ se nebyl schopen spokojit s normálním psím žrádlem a v nepozorovanou chvíli, u jednoho z nedělních obědů, kdy jsem mimoděk položil ruku na svou nohu pod stůl, mě po ní tento démon neurvale rafl. Nedovedu si představit, jak by má ruka v tu chvíli vypadala, kdyby tento yorkshire nebyl yorkshire, ale třeba bulteriér. Naprosto nechutnou zkušenost s tímto psem jsem zažíval poslední rok jeho života. Nejen, že(za což vinou choroby nemohl) mu neskutečně páchlo z tlamy, ale v kombinaci s občasným podivným štěkáním a protivným vrčením byl až děsivý. Takový pes že je vhodný k malým dětem? Myslím, že v pokročilé části života měl tento babiččin mazlíček i nějakou psychickou nemoc (mohou vůbec psi trpět psychickou chorobou?) Zde je vidět, že nejspíše mohou: https://archiv.hn.cz/c1-66903000-separacni-uzkosti-mohou-trpet-i-zvirata
Každopádně prarodičům se kvůli jejich nedůslednosti vůči němu nejspíše stalo přesně toto: I když jde o malého psa, je nutné poskytnout mu alespoň základní výcvik. Jde o chytré psy, kteří se vše rychle naučí. Ale pokud k nim nejste důslední, rychle vám přerostou přes hlavu. Velice snadno se z nich při ignorování výchovy stávají uštěkaní teroristi. Zdroj: https://www.chlupaci.cz/magazin-psi-plemena/yorksirsky-terier/
Další příhody se týkají sousedovic mazlíčků. Jeden z nich občas nepozorovaně opouští své bydliště a toulá se po okolí v naší čtvrti. Dříve jsem směrem ke svému domu jezdíval kolem obydlí majitelů tohoto psa. Ten se mi několikrát suverénně připletl do cesty, až jsem byl nucen prudce brzdit. Na „padej z té cesty, jdi pryč“, hlupáček neslyší a jen připitoměle kouká. Při pokusu o jeho odnesení z cesty při blokaci mého vozidla, na mě vztekle vrčel. Asi měl pocit, že mu cesta patří. Přítrž tomu učinila až jeho paní, která ho medovým hláskem zavolala na pamlsek. S dámou jsem prohodil pár moralistních vět se zakončujícím dovětkem, „No jak myslíte, příště vám vašeho miláčka přejedu“.
Podobných „tuláků“ je v naší čtvrti vícero. Na jedné z příjemných rodinných podzimních procházek nás s manželkou a čtyřletým synem překvapil další yorkshire, jako přízrak vyskočivší z trávy. Syna povalil na zem a ten má z tohoto plemena od té doby hrůzu. Tento incident se odehrál nedaleko domu onoho psa. Po povalení synka na zem jsem tuto chlupatou nádheru vztekle odhodil stranou s pořádně peprnými slovy. Následný rozhovor si jeho majitel určitě za rámeček nedá. Proběhl ve stylu: „Strčte si toho psa do zadku… “, majitel: „Cos to řekl? “, já: „Slyšíš dobře, právě nám tu shodil dítě! Ještě jednou ho tu uvidím a budeš mít problém!“
Nejsem si jist, zda to nebyl stejný pes, ale jednoho nedělního poledne u nás zazvonily dvě ženy (matka s pubertální dcerou). Měly psa, jak jinak než yorkshira. Poptávaly se po ztracené kočce. S omluvou jsem odvětil, že jejich kočku jsem v okolí opravdu nezahlédl. Stačil však okamžik a už jsme měli přidrzlého psíka v kuchyni. Asi cítil vůni právě se dodělávající pečínky. Prevít. Můj ton hlasu se v rámci rozhovoru s přítomnými dámami okamžitě obrátil o sto osmdesát stupňů. Asi vycítily, že tady jim v pochopení adorace yorkshirského teriéra pšenka nepokvete.
Příkladů a argumentů pro nevraživost k tomuto oblíbenému plemenu by se našlo i více. Možná jsou to prostě jen mé „blbé“ zkušenosti s ním. Tajně však doufám, že v Česku existují i tací, kteří toto plemeno vidí stejně, nebo alespoň podobně.
Znovu ale opakuji, tak jako v předchozím článku zaměřeném na podobné téma. V obecné rovině však opravdu nemám nic proti psům, nedej bože vůči poslušným a do jisté míry inteligentním psům.
Zdroje:
Autorský text/názor
https://archiv.hn.cz/c1-66903000-separacni-uzkosti-mohou-trpet-i-zvirata
https://www.chlupaci.cz/magazin-psi-plemena/yorksirsky-terier/
