Článek
Lidé žijící v nacistickém protektorátu už toužili po konci války. Produkce protektorátních zbrojovek ale ještě v březnu 1945 trhala rekordy a vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by se na tom mělo v dohledné době něco změnit.
Až ke konci války, 14. února 1945 došlo k prvnímu velkému bombardování Prahy. Lidé nečekali ještě silnější nálet v neděli 25. března 1945. Cca čtyři stovky amerických bombardérů zasáhly zejména Libeň a Vysočany se závody ČKD (za války přejmenovanými na Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG, BMM) a dále také prostor Čakovice – Letňany – Kbely, kde se nacházela důležitá letiště.
„Šlo o jednu z posledních rozsáhlejších operací tohoto leteckého uskupení, operujícího ze základen v jižní Itálii. Tentokrát už však nešlo o navigační chybu bloudících letounů, na kterou o měsíc dříve doplatily svými životy stovky Pražanů, nýbrž o velmi citelný zásah stále ještě výkonnému zbrojnímu průmyslu nacistické třetí říše,“ říká Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.
Bombardování začalo těsně před polednem a trvalo hodinu a půl. Počet obětí náletu na Prahu činil zhruba 370 mrtvých a 400 raněných. Ztráty zaznamenaly i v obce ležící vedle Prahy. Nejvíce obětí, 117 mrtvých, utrpěly Kbely. Na příslušné letiště Američané shazovali malé tříštivé bomby Ty měly silný účinek, jelikož civilisté před bombami prchali tentokrát do polí, jelikož po nedávných zkušenostech z února 1945 nedůvěřovali krytům. Nálet napáchal vážné škody i na budovách a objektech. Zasaženo bylo šest desítek výrobních podniků. Zejména závody ČKD, do té doby nepoškozené, byly nadlouho vyřazeny z provozu, což představovalo velkou ránu pro německý válečný průmysl, jehož odnož se zde nacházela. Na letištích bylo zcela zničeno na stovku německých letadel, další desítky byly poškozeny.
„Mezi 12:03 a 13:38 na letiště Kbely letadla svrhla 53 851 kusů devítikilových bomb,“ popisuje Rajlich. Útok na Letňany se uskutečnil mezi 12:16 až 13:20 a místní letiště a okolí tehdy zasáhlo přes 20 tisíc pum.
Mé babičce bylo toho dne 9 let a 2 měsíce. Než se těsně po válce přestěhovala do baťovského Zlína, žila spolu s maminkou (mou prababičkou, kterou jsem do svých třinácti let mohl také znát), tatínkem a tehdy půlročním bratříčkem v Praze, místní části Kyje, pár kilometrů od letiště Kbely. I před samotným leteckým náletech osudného 25. března 1945 byl život v Praze plný strachu a odříkání. „Celý rok 1944 jsme nemohli chodit do školy, ta byla zavřená, a tak učitelky chodily do domácností nás dětí. Když jsem přišla do Zlína, musela jsem spoustu věcí dohánět…“ popsala mimo jiné. „Otec věděl, že poblíž nás je Kbelské letiště se sklady vojenské techniky Lufftwaffe. Měli jsme pořád strach, co může přijít. Jednoho jarního dopoledne otec řekl, že přijde bombardování, cítil to. Věřili jsme mu, a tak jsme se rychle sbalili, vzali bráchu na kočár a skoro běželi na blízký kopec. Měli jsme štěstí. Vyběhli jsme ho a pak to přišlo. Z výšky se naskytl hrozivý pohled. Brácha to naštěstí moc nevnímal, měl půl roku. Já jsem měla myslím devět let, měla jsem hrozný strach, co s náma bude. Bomby na letiště padaly jak déšť. Chvíli jsme tu zkázu pozorovali, ale pak tatínek zavelel, abychom se skryli do klubíčka. Poblíž nás tam bylo ještě několik desítek dalších lidí a rodin. Kousek od nás strašně plakala holčička, menší než já, mohlo jí být tak pět šest let, a říkala, „Maminko, oni nám rozbijou domek?“ Nebyl to dobrý pocit. Za asi dvě hodiny bylo po všem. Ještě skoro půl hodiny poté jsme stáli a čekali, jestli ještě nějaká bomba nepřiletí. Naštěstí už další nepřišla. My jsme se pak brzy po válce přestěhovali už sem (pozn. do Zlína), tady už to bylo klidnější. I když tady se taky hodně bombardovalo. Dědeček (babiččin manžel) popisoval, jak Němci zničili Baťovy závody. Lidi tehdy běželi do krytu v lese. Ale bombardování Kbelského letiště si pamatuji živě dodnes.“
Nejen tato vzpomínka a zkušenost ukazuje to, jaké útrapy prožívají nevinní civilisté ohrožení válečnými akty a zločiny. Zvlášť v dnešní době a v dnešním světě, ve kterém stoupá napětí a strach ze 3. světové války, jsou memoáry pamětníků velmi cenné. Příklad by si z nich měli vzít hlavně ti, jejichž rozpínavost a výbojnost bere denně životy postižených válkou.
Zdroje:
https://www.vhu.cz/exhibit/nasledky-americkeho-naletu-na-prahu-z-25-brezna-1945/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/lidem-hruzou-sedively-vlasy-a-umirali-v-polich-nalet-na-prahu-pred-75-lety-zanechal-skoro-600-obeti-52163
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/letecky-uder-us-air-force-nacisticke-zbrojnici-v-cechach/r~417e5430d2cb11e49e4e002590604f2e/
