Článek
Pohádka o čtyřech zvířátkách
Šla jednou jedna hodná kočička temným lesem. Tu kočičku vyhnal zlý myslivec ze své chalupy, protože jeho nová paní neměla ráda kočky.
A tak kočička bloudila lesem a u jednoho stromu uviděla přivázaného plačícího pejska. Tak zpozorněla, a hned se ho ptá:
„Copak se ti stalo pejsku, že tak pláčeš?“. Pejsek si otřel oči a povídá: „Mě tady u stromu nechal zlý pán, a nevím, co si tady v lese sám počnu, a jak se odsud dostanu“, a kočička mu říká: „Neboj se pejsku, už nebudeš sám, dáme se dohromady, budeme kamarádi, půjdeme na cestu a něco zažijeme.“ A tak ho kočička vysvobodila, objali se na důkaz přátelství a šli spolu za ruce dál tím lesem.
Jak vyšli z temného lesa, tak kráčeli po louce, potom po poli, a pak zase po louce. A pak už se začalo stmívat, a pejsek s kočičkou v dálce uviděli světélko. Tak k němu došli, a moc se zaradovali, protože to bylo malé vlakové nádraží! Řekli si tedy, že počkají na vlak a uvidí, kam je doveze. Vlak opravdu brzy přijel. Byl krásný, červený. Kočička a pejsek do něj nastoupili, vlak se rozjel a vezl je vstříc novým zážitkům. Zvířátka se chvíli tím vlakem procházela, a najednou na jednom ze sedadel uviděla plačící opičku. Bylo jim jí líto a tak se hned ptali:
„Copak se ti stalo opičko, že tak pláčeš?“ Opička jim odpověděla: „Mě tady do vlaku posadili zlí páni z cirkusu, už jsem jim nebyla dobrá a nevím, co si dál počnu, co se mnou bude a kam mě ten vlak doveze.“ Kočička a pejsek jí odpověděli: „Neboj se nic opičko, my se o tebe postaráme, půjdeš s námi, budeme kamarádi a určitě něco zažijeme.“ Opička jim odvětila: „To mám velkou radost.“ A tak všechna tři zvířátka se spolu objala a jela dál tím vláčkem vstříc dalším novým zážitkům.
Už byla noc, a tak se naši zvířecí kamarádi ve vlaku vyspali ve spacím voze. Vláček jel dál a dál, zvířátka se probudila a to už začalo svítat. Byl krásný nový den a svítilo slunce. Zvířátka z toho červeného vláčku vystoupila a protáhla se. Jak se naši kamarádi rozhlédli, uviděli v dálce krásný velký zámek. Společně se chytli za ruce a šli vstříc té nádheře. Došli, celí zadýchaní až k němu, ale brána zámku byla zavřená a nemohli se do něj dostat, aby ho společně prozkoumali. Trochu si po cestě odpočinuli a v tom kočičku napadlo, že by ten zámek mohli obejít a podívat se, zda z druhé strany přece jen není jiný vchod. A přece: zvířátka našla po nějaké chvíli malou škvírku ve zdi zámku. Nic jim nebránilo, aby tudy prolezla a dostala se dovnitř.
Zámek byl i uvnitř moc krásný, pěkně zdobený, na stěnách krásné obrazy. A tak se kamarádi vydali jej prozkoumat. Po chvíli však spatřili plačícího králíčka. Nelenili a hned se ho ptali: „Copak se ti přihodilo králíčku, že si tady tak sám a tak pláčeš? Králíček jim odpovídá: „Mě tady nechala zlá čarodějnice, a já nevím, co si tady v zámku sám počnu, co budu dál dělat.“ Zvířátka mu odpověděla: „Neboj se nic králíčku, teď jsme tady my a my se o tebe postaráme a už tu nebudeš sám. Budeme kamarádi a budeme tu spolu hospodařit.“ Králíček se moc zaradoval, všichni čtyři se objali a šli spolu za ruce tím zámkem dál.
Šli a šli a najednou objevili velkou jídelnu. V té bylo moc a moc dobrot, které měla zvířátka ráda. Na krásných velkých stolech byly pizzy, hranolky, maso, popcorn, těstoviny, špagety. Bylo tam také ovoce: jablíčka, banány, jahody, melouny. A taky sladkosti: lízátka, zmrzliny, čokolády, oplatky. Nechyběly samozřejmě ani chutné nápoje: Coca cola, pomerančová limonáda a další.
Zvířátka byla nadšená, měla velký hlad, a tak se společně vydatně najedla, ale poté se jim začlo chtít spinkat. A po chvíli naši kamarádi našli ložnici se čtyřmi postelemi. Tak skočili do peřin, rychle usnuli, chrápali, a dobře se po vydatném jídle vyspali.
Potom se moc protáhli, zazívali a řekli si: „Tady je nám dobře, budeme tady v zámku spolu hospodařit, a už se nám nic zlého nestane a všichni se zaradovali.“
A jak řekli, tak se i stalo. A tak zvířátka našla nové útočiště a žila zde šťastně napořád.
Autor: Pavel Hanke
