Článek
Příběh, demonstrující toto jednání, pochází z rodiny mých vzdálených příbuzných.
V něm figuruje matka, otec - manželé, jejich dvě dcery a okrajově také manžel jedné z dcer.
Otec byl prominentním režisérem, který si nechal postavit vilu na okraji města. Rodinu byl schopen uživit sám, a tak jeho žena zůstala po celý život v domácnosti. O ni pečovala s láskou. Neměla však přílišné nutkání se vzdělávat a rovněž byla snadněji náchylná k manipulaci. Manžel režisér byl vždy velmi férový muž, s dobrými zásadami, hodnotami a se smyslem pro spravedlnost.
Jejich dcery se po dosažení dospělosti postupně vdaly. Mladší z dcer emigrovala na začátku 80.let do Německa, ta starší významnou část manželského života spojila s Čechem s ruskými kořeny. S ním pobývala nejdříve v Brně a poté si spolu s ním koupila byt na Valašsku. O rodiče se přitom nikdy příliš nezajímala. Její charakter byl však hůře rozpoznatelný. Žila si svůj život, vychovala dvě dcery, jezdila ke koňům, pracovala jako zdravotnice. V době, kdy se obě její dcery odstěhovaly, však přišel i rozvod a ztráta majetku, především však prodej bytu. Přestěhovala se poté zpět do Brna, kde si našla podnájem a nový vztah, který ji však dlouho nevydržel. Nadále však o své již výrazně stárnoucí rodiče nejevila dostatečný zájem. Vídala je pouze při významnějších příležitostech (Vánoce, oslavy narozenin apod.).
Mladší z dcer vychovala v Německu dva syny. Spolu s manželem měli harmonický vztah. Založili spolu dokonce venkovský penzion s drobným hospodářstvím, který poměrně slušně prosperoval. Rodiče i přes velkou vzdálenost (cca 350 km) pravidelně a často navštěvovala a při zhoršení jejich zdravotního stavu a všemožných těžkostech přespávala i několik dnů v jejich bytě (který na stáří na místo rozlehlé vily koupili) a byla jim nápomocna.
Nutno dodat, že obě sestry spolu nikdy neměly příliš vřelý vztah. Byly velmi rozdílné, jak co se týká zájmu, tak taky v rámci povah každé z nich. Otevřená mladší sestra (paní H.) oproti spíše uzavřené a samotářské paní D.
Prvním zlomem pro další sled událostí bylo úmrtí otce, režiséra. Spolu s jeho skonem, jakoby se z rodiny vytratil takzvaný tmelící prvek, předávající charakter a smysl pro spravedlnost na všechny strany.
Osamělá matka, která byla na svém muži závislá nejen finančně, ale taktéž citově i psychicky, jeho smrt nesla velmi těžce, a proto se po ní více upnula ke vztahu vůči svému bratrovi, který byl podobně jako manžel intelektuální, charakterní a vzdělanou personou. Ani on však netušil, co se děje za jeho zády v sestřině rodině.
Manipulovatelná a psychicky slabá matka zůstala sama v bytě a čím dál více psychicky i fyzicky chátrala. Byt po smrti manžela (možná z nostalgie) postupně zaskládala jednak jeho pozůstalostí, jednak všemožným „haraburdím“. Její mladší dcera žijící v Německu za ní pravidelně po smrti otce dojížděla i spolu se svými syny, někdy i manželem, aby jí ulehčila v jejím zármutku. Po celý život měla velmi dobrý vztah i se svým strýcem, již zmíněným matčiným bratrem, k němuž měla blízko i po zájmové a intelektové stránce.
U starší sestry mezitím přišla životní změna v podobě návratu k bývalému muži. Po čase odloučení k němu opět našla cestu, ovšem v jiné životní situaci. Oba bez majetku, bez nemovitosti, která byla součástí rozvodu. A tak se této ženě skvěle hodilo „do krámu“, že její matce (ve věku již cca 82 let) se již výrazně zhoršoval jak fyzický, tak psychický stav. Posledního půl roku života trávila matka víceméně po nemocnicích, postupně již neschopná chůze, se silnými úzkostmi. Její starší dcera věděla, že se nějakým způsobem potřebuje dostat k jejímu bytu (který byl na základě závěti otce v matčině výhradním vlastnictví), který by jinak byl předmětem dědictví s tím, že by pravděpodobně došlo k jeho rozdělení mezi obě dcery.
A tak se tato starší dcera snažila posledního půl roku života vetřít do matčiny přízně, vědoma jejího horšího stavu. Najednou ji více navštěvovala, telefonovala ji mnohem častěji než obvykle, nosila ji květiny, nabízela pomoc, slibovala „hory, doly“. A tak ji nakonec matka, již ve značně špatném stavu, přepsala darem na základě notářského zápisu svůj třípokojový byt.
Mladší dcera o této akci nejspíše neměla ani tušení. Matka ji o tomto kroku neinformovala, možná v naivní představě, že si dcerunky vše takříkajíc vykomunikovaly, možná z prostého opomenutí, daného horším psychickým stavem.
Jsem přesvědčen, že pravým důvodem tlaku starší dcery na matčin přepis bytu byl kalkul o potřebě zajistit si „klidné“ stáří ve „vlastním“, spolu se staronovým manželem. Nutno dodat, že o jejím návratu k němu rodina věděla taktéž pramálo, ne-li vůbec nic.
Matka zanedlouho zemřela na LDN na zápal plic. Na pohřbu vypočítavá starší dcera pokračovala ve falešné hře, možná i předstírala velkou lítost nad smrtí své matky. Nejspíše nikdo z rodiny kromě ní a jejího staronového manžela netušil, že byt, který měl být předmětem dědického řízení, je již přepsaný.
Ve chvíli, kdy notář sepsal majetek, přišel samozřejmě na řadu i předmětný byt. Starší dcera nezapomněla s předstihem vyměnit zámek bytu, aby poté její mladší sestra s cílem vyklidit jej a uchránit cennosti a například fotografie rodiny, se do něj už nedostala. Kromě toho našla paní H. pod rohožkou vzkaz, na kterém stálo: „Potřebuju ten byt víc než ty, sbohem.“ Následné zjištění, že její sestra ukázala pravou tvář až na sklonku matčiného života, a že ji oklamala takovým stylem, jí vyrazilo dech.
Starší sestra dosáhla svého. Všem najednou došlo, proč byla v poslední době i na pohřbu tak nezvykle přátelská. Po této akci opět zmizela z doslechu. S bytem „v kapse“ a svědomím černějším než saze z komína. Po nějakém čase jsem se rozhodl prolustrovat katastr nemovitostí. Zjištění, že byt je již ve vlastnictví úplně cizích lidí, mi do celého příběhu zapadlo. Starší sestra byt samozřejmě bez skrupulí prodala a pravděpodobně v rámci svého dokonalého plánu si se svým komplicem, bývalým manželem, pořídila levnější a menší, stranou všech. Možná část z výtěžku darovala dceři, spíše si však na stará kolena rozhodla užívat důchodu po drahých dovolených.
Tento příběh skončil bohužel neslavně.
Pokud však věříte v princip karmy, dříve nebo později se této intrikánce její jednání vrátí. A možná se nebude stačit divit.
