Článek
Pokud se už najde někdo, kdo v téhle společnosti, která si říká demokratická, dokáže napsat, že důchodci nemají právo volit, protože jsou jednoduše staří – a tuhle myšlenku nepovažuje za ironii a parafrázi současné rozhádané doby, ba naopak ji vidí jako převratnou, tak si myslím, že už jsme zase hodně zpátky v čase a lidé už nevědí, co to bylo, když něco nebylo – a to něco, co nebylo, byla svoboda.
Ale dobrá. Pokud si někdo pohrává s myšlenkou omezení někoho, měl by brát v úvahu i jeho přímou eliminaci. Eliminace je nejlepší omezení, které už nejde vrátit. Je stálé, a kdo je eliminován, nemůže vznést stížnost.
Pokud vám to něco připomíná z dějepisu, je to podobnost pravděpodobně pouze náhodná. Vždyť přeci v dnešní době by nikdo snad ani nepomyslel, že bude někoho omezovat, případně o něm rozhodovat, co může a co ne.
Nebudeme to zbytečně rozmazávat, prostě důchodcům pošleme lístek, aby si zabalili zavazadlo do dvaceti kil a dostavili se na určené nádraží. Který to neunese, může mít vozík, případně bude cestovat nalehko. U stolku, kde se budou důchodci hlásit, odevzdají klíče od bytu (to je oproti historii novinka) – ostatní si mohou nechat. To víte, že jim to zůstane, jenom to nechají na peroně, protože zavazadla pojedou dalším vlakem. Určitě.
No, tím máme důchodce vyřízené. A teď mladí.
Mládí vpřed. Pamatuju ještě dobu, kdy se říkalo, že mládím lidstva je komunismus, ale radši mlčím, aby mě náhodou někdo předčasně neposlal na nádraží. Abych šel s dobou (a nešel na nádraží), musím souhlasit s tím, že snížení věkové hranice pro možnost volit je správné. Sice netuším, jak těm mladým lidem vysvětlím, že už mohou volit, ale nejsou dospělí, a tudíž už několik let konzumací alkoholu porušují zákon, čímž léta dostávají do problému lidi, kteří za ně mají odpovědnost.
Zlidoví taky věta – Běž si zavolit, ale chraň tě ruka Páně jít do hospody.
Ačkoli v tomto případu bych nezůstával na půli cesty. Kdo je tady tak smělý s tvrzením, že i malé dítě nemůže politický názor? Jak mohu vědět, že v těch velkých dětských očích není touha po změně a s ní i po změně celého politického systému. Proč se neřídíme myšlenkami čisté dětské mysli.
Třeba bychom už konečně mohli mít díky tomu prezidentku – a vybírat bychom mohli mezi novou Ariel a starou Elsou. Není už konečně na čase, aby hlava státu zazpívala v nástupním projevu své Áááá áá ááááá, či sobě vlastní Najednou, najednou… Taková volba by byla jistě důstojná po Buzzi Rakeťákovi.
A teď chvilku vážně. Jiný autor v jiném článku nazval omlazení demokracie znemožněním volby důchodcům nášlapnou minou. Já si myslím, že v tomto případě byla volena zbytečně mírná slova, neboť nejde tak o nášlapnou minu do budoucna jako spíš o společenskou prasárnu v současnosti.
Už tady byl takový jeden, co hlásal, že by někdo neměl dělat tohle, protože je tím a tím. Měl knírek a myslel to strašně dobře. Já se vůbec nedivím, že někdo takový se v dnešní době nejen že objevuje, to zase jo, takových je víc – ale divím se, že se nestydí něco takového říkat nebo psát. Bez špetky rozumu, pokory, úcty – nic. A ne pouze k důchodcům, ale k lidem vůbec. Jako by se řídil heslem: „Jsi jinej než já, tak mlč, a hlavně neměj názor, protože nemáš ten můj správný!“
To pak za chvíli můžou vadit lidi na invalidním vozíku nebo lidi, co nemají modré oči.
Některé věci, co máme nyní, je dobré nechat ve starých kolejích. Budoucnost není o tom, že se všechno změní. Ono dobrých věcí už nám zůstalo málo – tak málo, že se to někomu zdá až moc.
A co se týče prezidentky, já osobně jsem pro Elsu.
Ale vy můžete klidně volit Ariel. Já se na vás za to nehněvám. Vždyť jste jenom děti.
