Článek
Bude zajímavé sledovat, jak se situace vyostří za necelý měsíc, kdy Praha zažije nejen současný nápor místních a blízkého okolí, ale všech, kteří Prahu uvidí jako zlatou loď s nepřebernými možnostmi potřených i nepotřebných doplňků pro klidné a spokojené Vánoce.
Pan poslanec Zdeněk Hřib po mediální přestřelce s hercem Michalem Suchánkem, který na nevalnou dopravní situaci upozorňoval videem, uklidnil občany a řidiče výzvou možnosti více využívat městskou hromadnou dopravu, a tím ulehčit provozu.
Osobně však netuším, čím chce vlastně pan poslanec komu co ulehčit.
MHD za sebe považuji za absolutně skvělou možnost pro přepravu. Natolik skvělou, že v ní čtvrt století pracuji – a to v přední linii jako řidič, jenž má k cestujícím nejblíž. Někdy tolik nejblíž, až mám někdy pocit, že dostanu jednu za uši.
Osobně si myslím, že větším problémem než doprava a MHD v ní bude představivost některých pirátských poslanců, případně jim blízkých spolupracovníků.
MHD je skvělá, ale není nafukovací. Je praktická, ale dvě z jejích částí je omezena kolejemi a neumí objíždět. Je i snadno dostupná – a to bohužel opravdu úplně každému. To znamená, že jí využívají i ti, jimž tolik o přepravu nejde a hledají v MHD služby, které neposkytuje.
Dovolte mi, prosím, abych na tomto místě promluvil za své kolegy, kteří vám v MHD poslouží, jak nejlépe dovedou, leč některé situace sami nevyřeší, a není proto je potřeba hned právě při řešení nečekaných situací rozptylovat nemístnými poznámkami případně i fyzickými inzultacemi.
Myslel jsem si, že právě ona někdy až svatá trpělivost řidičů MHD s chováním váženým klientů je esem pana poslance Hřiba, jak zachránit Prahu před katastrofickými podobami stojících a v mnoha případech také troubících kolon.
Vsuvka – nevím, čím to je, ale určitě by to stálo za výzkum, ale jakmile začne troubit jedno auto, přidá se k němu další, nebo i víc, třebaže troubení situaci nijak neřeší. Jako nájemník blízko křižovatky u Nádraží Libeň vím, o čem teď píšu a představení klaksonů mívám každý všední den o půl páté odpoledne do sedmi, osmi večer. Ráno a dopoledne nevím, to spím, mnohdy se špunty v uších.
Pan poslanec Hřib má však v rukávu jiné eso. Je tím esem, s nímž počítá každý člověk zaměstnaný v politice. Tím esem jsou samotní lidé. Respektive Češi.
Ve hře Járy Cimrmana Dobytí severního pólu zazní pro mnohé známá Píseň proti trudomyslnosti (třebaže se poslední slovo správně píše s n), z níž se dozvíte, že Čech jako jediný z národů se všemu ve svém okolí přizpůsobí. V jediné písni s krátkým textem se tak dozvíte, jakým způsobem každý Čech překonává překážky vlastních životů.
Píseň je známá, neboť její odkaz je ještě známější a každý politik nehledě na své vyšší či nižší místo v politickém spektru o něm ví. Pravděpodobně bude proto řešením i pro budoucí dopravní kolapsy, které nás v blízkém budoucnu v Praze čekají. Můžeme však být rádi, že vzhledem k síle písně nebude řešením konečným.
