Článek
V minulém článku se ozvaly hlasy, které chtěly vidět srovnání Sparty i s Plzní nebo práci Jiřího Rosického.
Na rovinu - na práci Jiřího nejsou veřejná data. Nelze se stoprocentní přesností říct, který přestup je pouze jeho práce a prosadil si ho, koho si stvrdil jeho bratr Tomáš nebo koho si prosadily další persony v pražském managementu - tedy „jak moc kdo měl velké slovo v daném přestupu a jak moc kdo odvedl svou práci dobře“. S jistotou lze říct jen to, že ta finální rozhodnutí, která papírově spadají manažersky na Tomáše Rosického, nebyla většinou správná do celé skládačky a někde je v náborovém procesu problém.
Je ale na začátku u skautů a analytiků? Je někde uprostřed u vyhodnocování průběžných dat a neodhadnutí chemie, charakteru, potenciálu a schopností nebo hráčovo zapadnutí do systému? Je až někde na konci u exekutivního rozhodnutí? Je všude? Zlý jazyk by asi měl tendenci v emocích vypálit tu poslední možnost. Do přestupů mluví i doktoři. Spousta přestupů již ztroskotala na nesplněných zdravotních prohlídkách.
Jak si ukážeme později - bídný stav není pro Spartu vystavenou stopkou, naopak se zdá, že to je vítaná výzva.
Nedokážeme každopádně zvenku identifikovat konkrétní osoby a procesy, které fungují špatně. Třeba má Jiří Rosický skvělé reporty a někdo mu je vetuje. Třeba se tam dává více na emoce než chladnokrevnou analýzu. Stejně tak je ale možné, že je má velmi špatné.
A nebo si musí každého hráče prosadit skrz 10 prezentací Danu Křetinskému, o kterém se kdysi šuškalo, že chtěl celou Spartu utáhnout jen na volných přestupech - těch zdarma. Bizarní představa.
Samozřejmě závěr fanouška v emocích bude ve smyslu: „všichni pracují špatně nebo vůbec, ať táhnou“, a protože je Jiří rodinný příslušník Tomáše, tak v tom hned vidíme něco, co tam není, protože v tom hned vidíme protekci. Nicméně něco přesto vysledovat můžeme. Dokonce i to, že Sparta měla veleúspěšné přestupové období.
Ve fotbalových kuloárech běhají různé drby - Rosse si měl prosadit Lars Friis, protože s ním pracoval v minulosti v Dánsku. Solbakken měl zase přijít na popud Priskeho - byť měl být ve výběru společně s Červem. Vitíka měl zase usadit ve Spartě a nenechat odejít do Bologni i František Čupr.
Bývá vcelku normální, že si trenéři přejí hráče, se kterými v minulosti pracovali, šlo jim to s nimi v předchozím klubu nebo na ně mají od někoho doporučení a myslí si, že budou dobrou volbou na konkrétní roli v novém klubu. Tak měl třeba přijít Imanol, který měl být konzultován částečně mezi Rosickým a Artetou - trenérem Arsenalu. V minulosti si třeba Priske přál Mabila nebo Ščasný Litsingiho.
- Momentálně si nevzpomínám ale na hráče, který by přišel v posledních letech na přání konkrétního trenéra ACS, vědělo se to veřejně a dařilo se mu. Většinou to byli spíš maskoti. Nejvýraznější byl z poslední doby Mabil, který měl důležité okamžiky - např. Ogbuova penalta. Ale v celkovém hodnocení to úspěšné angažmá nebylo.
Nejsem si teď jistý, že by z jiných klubů prosakovaly informace o tom, že by do přestupů „kecal“ někdo mimo sportovní úsek - jako tady např. František Čupr. V tuhle chvíli mě napadají jen východoevropské kluby, kde vládnou různí oligarchové, potažmo jsou tím proslulé ještě řecké kluby, což jsou podobné případy. Z českých poměrů leda České Budějovice, které jsou jediným klubem, který je na tom ve všech ohledech hůře než Sparta a sportovní ředitel by tam prý měl přijít až v lednu. Ale je otázka, jestli to vlastně vzhledem k otázce „kdo je vlastně majitelem?“, nedopadne tak, že nebude žádný ředitel a dokonce ani žádná první liga, protože byl domluvený s někým, kdo tam už není. Případně ještě Kaniův Liberec, který sice tvrdí, jak nechává prostor Nezmarovi s Gebrem.. ale z různých výroků a rozhovorů pana Kanii to vypadá spíše na to, že tam převládá tlak na ekonomický profit, a že tam určitý vliv - jeho vliv, je (a ne to avizované „já nic, já muzikant“). Zkušení borci jako Nezmar s Gebrem by měli vědět, že se školkou to neukopou.
Většinou se říká, že na každém drbu je alespoň trochu pravdy.
FCVP
V průběhu let prosakovaly informace, že schvalovací osa lidí, kteří stojí za přestupy do Sparty, není v porovnání s Plzní vůbec jednoduchá a naopak to spíše připomíná úřednickou byrokracii, kde se k jednomu lejstru musí vyjádřit 30 oddělení, 4 ministerstva, policie a hasiči, nedej Bože, aby tam byl vzácný brouček nebo stará kůstka a vše se zastavilo kvůli aktivistům nebo archeologům. Je to drb, ale co jiného si domýšlet, když ty přestupy nepřichází bez problémů?
V Plzni ta osa měla být velmi jednoduchá. Vždy se říkalo, že každý ví, co má dělat a za co nese odpovědnost - a když náhodou ne, tak Šádek velice rychle vysvětlil, že ano. Ve zkratce to mělo vypadat: Paclík - Šádek - Vrba. Dá se předpokládat, že současná osa nebude o moc jiná. Šádek - Kolář - Koubek? - Případně budu rád od plzeňských znalců za doplnění.
Navíc FCVP ohlásila nového Chief Scouta - renomovaného Jana Říčku.
Kdo je Jan Říčka?
S jistotou můžeme říct, že tu neexistuje druhý takový člověk.
Celkem 17 let v zahraničí. V životopise má Hamburk, Chelsea, Manchester City.. a téměř rok již Plzeň.
Stál za objevem Petra Čecha.
V Anglii platí nepsané pravidlo, že kdo se neprosadí v Premier League, tak se do ní už nevrátí. Přesto Říčka prosazoval do Manchesteru City nákup de Bruyneho - tehdy odsunutého z Chelsea do Wolfsburgu. Překonal odpor i od kolegů, kteří argumentovali právě tím, že se v minulosti neprosadil. Ale naštěstí sportovní ředitel Begiristain četl důkladně Říčkovo reporty.
Za 50 milionů EUR, tehdy větší peníze, se uskutečnil zpětný nákup do Anglie. A jak to dopadlo - už všichni víme.
Co považuji za důležitý detail: „Byli jsme v kontaktu již během jeho působení v Manchesteru a měli o jeho služby dlouhodobý zájem“. - NA NIC SE NEČEKALO, JEDNALO SE VČAS. Možná se znali, možná se správně předpokládalo, že se Říčka bude chtít vrátit do Čech. Každopádně se nečekalo.
Říčka dále stál i za přestupem Haalanda nebo Fernandinha, který podobně jako Rodri, nebyl tou největší hvězdou, spíše dělníkem a mozkem zadních řad, přestupoval navíc z ukrajinského Šachtaru, a přesto ho na konci sezóny několik anglických médií označilo za přestup sezóny.
Takovými zkušenostmi se na Spartě asi chlubit nemohou. Jiří Rosický má ve svém CV pouze Spartu, kde by měl být ve funkci oficiálně dříve než jeho bratr Tomáš, a to od března 2018. Po konci fotbalové kariéry, která - jak je bohužel u Rosických zvykem - doběhla díky zranění, se angažoval v agentuře ISM u Pavla Pasky.
Vzestup FCVP
Plzeň nikdy neplavala v penězích, které si mohla „jen tak nechat“. Historicky víme, že úroveň klubu se po vstupu Paclíka (2010) začala zvedat, začala se nová éra a každý si pamatuje éru Vrby, Horvátha, Limberského nebo Daridy.
Paclík musel začít splácet dluhy. Na úvod měl jen Spartě začít splácet 28 mil. Kč.
Na následně vybudovanou úroveň, která pak s sebou jistě nesla i značně zvednuté náklady na odměny pro hráče a realizační tým, si Plzeň vydělávala primárně postupy do pohárů.
Gambrinus liga 2010/2011 Sparta končí 2. o 1 bod právě za Plzní.
Další rok byla Plzeň až třetí, 1× jim do toho vlezl Liberec, 1×Sparta a až do ročníku 22/23 a 23/24 platilo to, že ligu vyhrála zase Plzeň nebo Slavia (celých 8 let v kuse).
Přestupy FCVP
Srovnání se Spartou nevychází ze dvou identických situací. Sparta je na lokální poměry kolos s ročním rozpočtem větším než velká část ligové tabulky dohromady.
Plzeň MUSELA uspět v pohárech, aby vůbec existovala, naplnila kasu a udržela svou úroveň. Z nutnosti „být dobrým hospodářem“ - plynulo i skautské zaměření, které se dlouhou dobu omezovalo prakticky jen na Čechy a Slovensko. Ale často platí, že nouze přinese nečekaná řešení. Musíte se více zaměřit na dostupné prostředky, nutí vás to více dávat šanci mladým hráčů, byť to pod Vrbou dlouho neplatilo. Nutí vás to být si více jist přestupem. Stojí vás to prostředky, kterých nemáte nazbyt. Paradoxem tak je, že Plzni se skauting - napříč historií - dařil také tak napůl.
Nicméně ta „nutnost uspět“ bývá skvělým motivátor. Život nebo smrt. Což je možná něco, co na Spartě chybí.
Každopádně plzeňská sláva - je ruku v ruce spojena - právě se Spartou, která darovala v sezóně 08/09 většinu budoucích stavebních kamenů právě Plzni.
Horváth přišel zdarma s Poštulkou. Rezka, Limberského, Petrželu a Koláře FCVP vykoupila dle transfermarktu za neznámý poplatek. Pravděpodobně by to mohlo být něco kolem těch 28 milionů, které pak Paclík musel splácet 2 roky na to. A že to pak Plzeň stavěla kolem Horvátha už ví všichni. Horváth rozdával, zbytek běhal.
Zdarma přišel i Jiráček ze Sokolova. Z Boleslavi za neznámý poplatek Ševinský.
Další sezónu byli doplněni o Rajtorala, Bystroně a Bakoše.
(U poměrně vysokého procenta přestupů české kluby neuvádějí přestupové částky, což nám trochu kazí statistiky.
Vypsány jsou u FCVP ty nejdražší transfery dovnitř i ven, případně ta obecně zajímavější jména. Nejdůležitější hráči pak nejčastěji přišli za neznámý poplatek nebo zdarma nebo jsou odchovanci klubu.)
Ale i Plzeň se teprve učila „chodit“ na přestupovém trhu.
Dražší nákupy se historicky Plzni spíše nepovedly. Synonymem vyhozených peněz byl dlouhou dobu třeba Stanislav Tecl.
Hráči často nenaplnili potenciál, byli prodáni za nižší částku - než za kterou přišli nebo dokonce odcházeli zdarma. Přesto sem tam trefila i (na její poměry) dražší hráče.
Posuďte sami:
Sezóna 10/11 - vítěz Plzeň:
(pozn.: veškeré částky v tomto článku jsou vzaty z webu transfermarkt.com, pro snazší představu se držme přepočtu 1 mil. EUR = 25 mil. Kč)
Aleš Neuwirth měl stát 700 tis. EUR.
Návrat Filla z Vikingu 610 tis. EUR.
Návrat Trappa ze Slavie.
Příchod Šírla, který neodehrál za 2 roky ani zápas.
Ten rok se nepovedl žádný přestup. Vlastně jeden ano. Ďuriš. Zdarma. Fillo měl sice světlé okamžiky i v LM, ale následně již toho moc v Plzni neodehrál.
11/12 - vítěz Liberec:
Wagner 800 tis. EUR.
Procházka 600 tis. EUR.
Povedl se i Čišovský nebo Řezník.
Výrazným odchodem byl Jiráček za 3,5 mil. EUR.
12/13 - vítěz Plzeň:
Tecl 800 tis. EUR.
Památný je i Malakyan, který zaujal Plzeň ve společném souboji s Pyunikem Yerevan. 750 tis. EUR
Povedli se ale Kovařík za 640tis EUR a Hejda za 450 tis. EUR.
Kozáčík přišel zdarma.
13/14 - vítěz Sparta:
Zatímco Hořava se z Olomouce za 750 tis. EUR povedl, Pospíšil za 600 tis. EUR už ne.
Výraznou osobností pak byl Hubník, který přišel zdarma z Herthy.
Vladimír Darida odešel do Freiburgu za 4 mil. EUR.
14/15 - vítěz Plzeň:
Přišel Vaněk za 700 tis. EUR, jehož nejpozitivnějším nálezem byly později asi spíše drogy.
Mahmutovič za 400 tis. EUR díru do světa už také neudělal, stejně tak ani Holenda zdarma.
Přišel ale na hostování Pilař (250 tis. EUR).
15/16 - vítěz Plzeň:
Kopic, Vůch, Suchan a Matějů. Matějů byl o 2 roky později zpeněžen za 2,5 mil EUR. Vykoupil se Pilař z hostování. Bohužel ani u jednoho nevíme přestupovou částku.
16/17 - vítěz Slavia:
Přišel Hájek za 500 tis. EUR, chvíli na to odchází za 400 tis.
Janza za 750 tis. EUR byl také provarem.
Dále za neznámé částky Poznar, Zeman nebo navrátilec Bakoš.
17/18 - vítěz Plzeň:
Chorý za 1mil EUR z Hané, za stejnou částku přichází Čermák ze Sparty. Havel stál o čtvrt milionu méně.
Za neznámé částky Pernica, Řezníček nebo Živulič.
18/19 - vítěz Slavia:
Ekpai 650 tis. EUR.
Kayamba 600 tis. EUR.
Zdarma Beauguel a Bucha. Na hostování přichází odchovanec ACS Brabec, který další rok bude koupen.
Zajímavostí je, že Plzni chvíli patřil Janošek, kterému se minulou sezónu dařilo v Nizozemsku.
19/20 - vítěz Slavia:
Kalvach za 600 tis EUR. z Olomouce
Odchody byly významnější. Krmenčík za 6 milionů EUR do Brugg a Hrošovský za 5,25 mil. EUR do Genku.
Za neznámou částku přišel sparťan Brabec, zdarma pak Alvir nebo nešťastník Hloušek.
20/21 - vítěz Slavia:
Ba Loua 875 tis. EUR.
Mihalik 850 tis. EUR.
Ondrášek 800 tis. EUR.
Za neznámý poplatek Staněk. A za pakatel Falta z tradiční farmy z Hané. Zdarma pak Kačer a Kaša.
21/22 - vítěz Plzeň:
Ba Loua byl alespoň zpeněžen za 1,2 mil. EUR do Polska.
Za 500 tis. EUR přišel Trusa a zdarma Mosquera.
22/23 - Sparta:
Jemelka 1 mil. EUR.
Květ 600 tis. EUR.
Vlkanova 490 tis. EUR
Za neznámou částku Cadu, Sýkora a Holík, zdarma pak Jedlička, Jirka, Qose, Kliment, Vydra a potřetí Pilař.
23/24 - Sparta:
Durosinmi 850 tis. EUR.
Valenta 530 tis. EUR.
U Červa je psána také částka 530 tis. EUR, ale jak známo, šel v rámci kompenzace za Staňka, který šel opačným směrem do Prahy a odešel i Bucha za 1,6 mil. EUR.
Plzeň si našla novou farmu - Vyškov. Poprvé sem odtud zavítali Dweh, Metsoko a Souaré.
24/25 - stále běží:
Tady už je asi nejzajímavější a také nejnovější část plzeňského obchodování - z hlediska překonaných cenových milníků a přivedených typů hráčů. Bezesporu s rukopisem Říčky.
Klub začal kupovat dražší hráče (překonán 1 mil. EUR na hráče). Jednak se pravděpodobně stabilizovala pod novým majitelem finanční situace klubu. Když byl chvíli majitelem Šádek, tak říkal něco ve smyslu toho, že kdyby nějaký ten pátek zpátky klub neudělal poháry, tak je hodně zle, protože ty finance prostě neměl.
Zároveň Plzeň s Říčkou rozhodně slábnout nebude. I to by pro Spartu mělo být naprosto posledním varováním toho, že má z TOP 3 klubů naprosto nejhůře nastavené nejen náborové procesy.
Svetozar Markovič přišel jako náhrada za Hranáče, který odešel za 8 mil. EUR. Markovič stál 1,5 mil. EUR. Což by měl být nejdražší přestup do FCVP (pokud některá z nezveřejněných částek nebyla vyšší). Svého času byl Markovič „wonderkidem“ (zázračným dítětem) v nejlepším fotbalovém simulátoru Football Manager. Byť ten ho tak vysoko již nehodnotí, tak pro Plzeň by pořád mělo jít o výhodný nákup.
Druhým hráčem, který stál přes 1 mil. EUR je Ricardinho (1,2 mil. EUR.). Ten toho zatím moc neodehrál, ale ještě má čas.
Kabongo vypadal hodně zajímavě, ale bohužel se podobně jako třeba Imanol, zranil na delší dobu. Nicméně přišel Prince Adu a byť má momentálně problém s papírováním, tak si asi fanoušci Plzně na něj stěžovat nemohou. Stál 700 tis. EUR.
Následně byli dotaženi po předchozích hostováních Dweh a Souaré a za nevysoké částky přišli Vašulín nebo Slončík.
Pod Říčkou bych si sliboval mnohem větší stabilitu a efektivitu na přestupovém trhu v podobě povedených přestupů. Už letní období naznačilo, že Plzeň odhazuje další finanční blok na své straně a začíná sahat zase o něco dále.
FCVP se historicky nejlépe dařila výchova odchovanců a vykupování ACS (potažmo Boleslavi a Olomouci).
Nicméně Šádek jedná včas. Jakmile odešel Hranáč 25. 8. -> přichází Markovič 30. 8.
Bezesporu musel být již rozjednaný a připravený on i Partizan dopředu. Přesto - pokud budeme věřit datům z transfermarktu - tak Sparta takto rychle přímo uzavřenou náhradu nemá. Odchod Krejčího zůstal bez náhrady a kdyby se nezranil Imanol, tak Cobbaut je pravděpodobně stále v zahraničí. Otázka je, jak to bylo s Kuchtou - nicméně dle jeho slov - jeho odchod domluvený dopředu nebyl. Prostě přišel Rrahmani, a tak tedy šel.
Než odešel Chorý, už byl domluvený Vašulín, Slončík i Kabongo.
Mezi nejvýraznější jména vytažené z vlastní produkce patří Šulc, Hranáč, Krmenčík nebo Darida.
Jakmile končil Horváth, byl připraven Darida. Jakmile končil Darida, byl připraven Hrošovský. To samé s Chorým, to samé s Hořavou, to samé s lídry obrany.
Dá se říct to samé o Spartě? V Plzni se na nic nečeká. Možná leda na to, že Sparta pod sebou podřeže další větev.
Rosického nástup a tahy
Rosický se ujmul funkce lehce po polovině prosince 2018, čili za pár dní bude oficiálně ve funkci 6 let.
Obecně je nutno říci, že situace Rosického nebyla snadná. Klub je na přelomu 18/19 stále přehlcen hráči z minulé éry, z toho plynou snížené finanční možnosti zjevně i pro Spartu, je nutné ty hráče postupně dostat pryč a nacházet i nové trenéry.
Díky rozhazování Sparty se sama Sparta dostala do situace srovnatelné s Manchesterem United. Zmatečné nákupy, chaos, nekoncepce, divoké výměny trenérů a zároveň si ostatní kluby zvykly, že si jí mohou říct o mnohem větší částky než ostatním. Jednoduše proto, že Sparta ty peníze měla, tak proč by neodhodila pár drobných milionů i směrem k ostatním?
Navíc postupem času sílí možnosti Slavie, Plzně, ale i třeba Baníku a najednou Sparta ztrácí pozici toho jediného, kdo peníze měl bez problému. Díky investicím dalších miliardářů do dalších klubů tu možná brzy budeme mít ještě zdatnější konkurenci a Spartě možná už nebude stačit ani třetí místo.
Zmatek a přesycenou kabinu ACS museli vnímat i agenti a jejich hráči, o které potenciálně Sparta stála. Proč by tam chodili? Sparta byla za Slavií i Plzní. Zjevně se jí tolik platit už taky nechtělo. Zatěžovaly ji závazky ze zbytečných nákupů. Konkurenceschopnost s odskočenými FCVP+SKS byla prachbídná.
Plzeň sice nemohla nabídnout extrémní částky, mohla ale motivovat pravidelnou účastí v pohárech a bezesporu i štědrými bonusy za úspěchy. Pro Spartu byla historicky předkola problém a poháry pak vůbec nehrála nebo hrála horší soutěž, což je také zajímavý úkaz, kterému stojí za zmínku.
Zpět k Tomášovi. Rosický začal nejdříve v tandemu se Ščasným, který mu byl mentorem na postu sportovního ředitele. V dubnu 2019 je Ščasný odvolán, na pár zápasů zaskakuje Horňák a přichází první vybraný trenér přímo Rosickým.
Václav Jílek, tehdy označován za „mladého a progresivního trenéra“, což byl Rosický ve své roli SŘ v podstatě také, tudíž první chyba asi nebyla překvapením. Jílek nevydržel ve Spartě ani rok a v následujícím únoru se již s Prahou loučil. V létě 2018 nepřežil působení ve Spartě Pavel Hapal, a tedy Jílek se stal čtvrtým trenérem Sparty v jedné sezóně.
Jílek postoupil s Olomoucí zpět do 1. ligy a uhráli 4. místo. Na Olomouc jistě skvělý počin, ale .. je to na Spartu dost? No, nebylo. A ještě chtěl odeslat zpět do Itálie Dávida Hancka.
Je také otázka, zda a jak moc případně - nejen tito postupní trenéři - mohli Rosickému ovlivňovat názor a finální rozhodnutí. Koho si přáli typově, koho si přáli konkrétně, jak moc jim Rosický vyhovuje / nechává se ovlivňovat nebo dává na sebe nebo bratra nebo někoho jiného. V případě Hancka to měl Rosický obrátit ve prospěch klubu (i Hancka).
Mezi první Rosického přestupy začátkem roku 2019 patří příznačně Filip Panák, který přišel (nebo spíš dojel na kolečkovém křesle, protože byl již od října 2018 zraněný) v poslední den přestupového období - tedy na konci února. Dostal i přesto přednost před návratem Jakuba Brabce, který ještě ten rok šel do Plzně. Brabec měl mít přílišné finanční nároky, které mu Rosický nechtěl zaplatit. Rozhodnutí o Brabcovi se mi zdá v pořádku. Díru do světa v Plzni stejně neudělal.
Mimochodem to byla ta sezóna, kdy ligu ovládl se šílenými 27 góly Komličenko z Boleslavi. Sparťanským nejlepším střelcem byl Kanga a Tetteh - oba s 11. Plzeňským byl Beauguel s 15.
Zpět k Panákovi, kterému se budeme chvíli věnovat. Původně se avizovalo, že v době přestupu bude mimo jen 1 měsíc a následně bude trénovat. Tedy asi i proto dostal přednost před Brabcem - jako mladší, konstruktivnější a počítalo se asi s tím, že za měsíc už bude trénovat. Byl mimo 694 dní.
Jeho příběh měl nakonec happy end, Panák se dal po komplikacích s operací dohromady, odešel z lopaty fotbalového hrobníka a ještě si vykopal hezké zápasy. Důležité momenty měl třeba v zápase s chorvatským Dinamem. Ale vědělo se již před 6 lety, že jeho stav nebude ideální. Sparta sází na 3 stopery. Panák má být „ten kreativní“. Kdo je ta kreativní náhrada za něj? Sörensen, Vitík, Zelený?
Proč není natrénována druhá varianta pro případ jeho absence, kdy se dá tušit, že to nebude jen jeden zápas nebo dva?
Když pomineme lidsky krásné gesto, že ho Sparta nezavrhla, tak jsme zároveň o pár let později v situaci, kdy místo ukončené kariéry -> Filip hraje a Sparta na něj sází a začala mu nakládat. Fyzicky i mentálně. Proč mu to děláte? Proč sobě to děláte? Proč to děláte fanouškům?
Jasně, tým je zkosený zraněními i u stoperů. Ale kde je (minimálně za poslední 2 sezóny) náhrada za Filipa?
Kromě toho, že ten kluk má dost práce sám se sebou, tak ještě dostane pásku. Bezesporu to brali jako odměnu. Je to ale odměna? Je to funkce navíc. Běhání k rozhodčímu navíc. Teda, mělo by být. U Panáka to moc nevidíme. Vypadá poměrně dost ztrápeně.
Ve chvíli, kdy hráč, který je průkopníkem v délce zranění za éry Rosického a Rosický znal sebe, znal Diabyho, který v Arsenalu je snad i světovým rekordmanem ve zraněních, tak je rozumným krokem neposílit Panákovu pozici několikátý rok v řadě a spoléhat se na to, že to Sparta zase nějak ukope?
Pojďme dále. Dalšími transfery daný rok byl Martin Hašek (známější dnes už spíše kvůli slavné rodině a kauze „kopačka na míru“, kdy gradoval špatný vztah s ACS), Karlsson, Matěj Hanousek a zároveň odešel tehdejší kapitán Josef Šural, pro kterého bylo bohužel turecké angažmá i tím tragicky posledním.
Karlsson mi takto zpětně připomíná podobný typ „elegance“, jakým je Solbakken. Někdo z Rosických má slabost pro elegány.
Na Davida Moberga Karlssona se asi nebude vzpomínat úplně ve zlém. Patřil k tomu mírně lepšímu a za 96 zápasů za ACS si připsal 26+22. Ale i to, že nakonec odešel za téměř poloviční částku - než za kterou přišel, z něj dělá spíše průměrnější nákup a Hanouska není třeba komentovat.
Těžko se hodnotí tyto přestupy objektivním procentem. Chce se mi napsat 0 %. Objektivních bude alespoň 25 %. Panák prostě 2 roky nehrál. Teď hraje. Karlsson chvíli něco hrál, tedy to budu počítat jako 1 ze 4.
19/20 - vítěz Slavia:
Odchody byly Civic a Vatajelu za souhrnných 1,35 mil. EUR.
Příchody: Krejčí 310 tis. EUR, Trávník 1,8 mil. EUR, Vindheim 1,3 mil. EUR, pak několik panických nákupů v podobě Polidara a Součka a Lischky (kterého Sparta následně podepsala opět i přes nutnou operaci, rozdíl proti Panákovi byl jen kratší pauza a operace se týkala srdce, ne nohy). Lidský a charitativně zaměřený Sparťan plesá, ten sportovní bohužel pláče.
Zdarma ještě přišel Kozák a celkově toto přestupní období bylo zachráněno ještě Dávidem Hanckem, který přišel na hostování z Fiorentiny. Spolu s ním z Fiorentiny přišel i Graiciar, ale toho ACS zase rychle ráda vrátila. Zajímavostí je, že Graiciar dnes již ani nehraje fotbal a ve 24 letech šel minulý rok do důchodu.
Z 9 přestupů se povedly 2. Tj. úspěšnost lehce přes 20 %. Ale velice výrazná a v budoucnu zpeněžená. Díky tomu, že přišel Kozák zdarma a něco mu tam nakonec napadalo, tak to zaokrouhlím na 30 %.
20/21 - vítěz Slavia:
V tomto období se příliš neposilovalo. Klub měl masivní exodus v podobě zdarma odcházejících hráčů -zejména po italském trenérovi. Pro připomenutí odešli Ben Haim, Frýdek, Costa, Mandjeck, Kaya, Kanga nebo věčný talent Mustedanagic. Cca 8 mil. EUR. Jedině za Tetteha poslaného na hostování měla Sparta alespoň 650 tis. EUR.
Přišli jen Minchev a Pavelka dohromady za necelé 2 mil. EUR a zdarma Holec, Čelůstka a starší Krejčí.
Kanga se nikdy nenahradil. Rosický ho následně počastoval památným „byl to strašnej de*il“.
Zároveň mám dojem, že s ním získal Rosický averzi vůči hráčům, kteří potřebují být těmi důležitými, uznávanými a kteří to budou hrát více individuálně i třeba na úkor týmu. Soudím tak z jeho vyjadřování, zároveň i z charakterů, které přivádí. Vesměs jde o „nijaké“ kluky - minimálně projevem na hřišti. Přesto to je aspekt, se kterým by se měl naučit pracovat. K něčemu „jako Salzburg“ to patří také.
Mimochodem - nikdy se ani nenahradil Stanciu. Přestože by Ščasný takového hráče neodmítl a následně byl i sportovním ředitelem, tak v přiloženém odkaze si jen Ščasný povzdechne, „že se nikdo takový nehledá“, ale zároveň „by i někoho takového přivítal, kdyby přišel“. Co se pak jako učeň a nástupce můžete od takového člověka naučit?
Asi ani u jednoho přestupu nemůžeme říct, že by byly vyloženě povedené. Pavelka s Čelůstkou šli spíše držet kabinu. 0 %
V únoru je jmenován na pozici trenéra tehdejší trenér B-týmu Václav Kotal. Ten se stal trenérem s první trofejí pro ACS po mnoha letech, když vyhrál domácí pohár.
21/22 - vítěz Plzeň:
Po dvou sezónách na hostování Sparta kupuje oficiálně Hancka za 2,5 mil. EUR.
Přichází Hojer, Pešek, Čvančara a Haraslín. Zejména peníze za Čvančaru se Spartě bohatě vyplatily a investovaný půl milion EUR by do Jablonce jistě poslali za více Čvančarů několikrát. Pešek první sezónu nevypadal zle. I jeho sestřelilo zranění, stejně jako Hojera, který se prezentoval nadějnou bombou v levé noze a hromadou asistencí (Ryneš hadr).
Za necelé 4 mil. EUR odchází dohromady Tetteh, Karlsson a Lischka. Zdarma další vlna v podobě Zahustela, Plavšiče, Radakoviče a Kozáka.
4 nové příchody, 2 velice povedené. Ve výsledku ale i Hojer odešel za nižší částku ovlivněnou zraněními, Pešek dnes hraje velkou „tužku“ a tudíž hodnocení úspěchu je 50 %.
Únor se stává ve Spartě měsícem výměny nejen na přestupovém trhu, ale i na tom trenérském. Kotal je odvolán a nahrazen Pavlem Vrbou, kterému láme vaz „jeho“ Plzeň a po rozdílu třídy 0:3 je odvolán i Vrba.
22/23 - vítěz Sparta:
Přichází titulová sezóna i Brian Priske. Titul asi čekal málokdo. Ale Spartě se povedlo výborně posílit.
Kairinen stál 1,5 mil. EUR. To samé měl stát i Haraslín, na kterého byla - stejně jako v případě Hancka - uplatněna opce na přestup. Důležitým přestupem se stává Jan Kuchta, který také přichází zatím jen na hostování za 1 mil. EUR.
Za 1,2 mil. EUR přichází Daněk z Olomouce.
810 tis. EUR stál Sadílek, to samé měl stát i Zelený.
Sörensen přišel za 700tis. EUR a následoval ho ještě Mejdr, obdoba Hanouska za 530 tis. EUR.
Zdarma přišel Laci.
Na hostování se tu ukázal Matěj Kovář, Awer Mabil, Dimitrije Kamenovič nebo Jakub Jankto.
Odchody byly významné. Vyčnívaly mezi nimi Hložek s Hanckem, kteří přinesli přes 21 mil. EUR.
Zdarma pak šli pryč Pulkrab, Kulhánek, Sáček a Štětina. Na hostování se Sparta zbavila Nity do Pardubic. Mimo něj bylo na hostování ze Sparty dalších 17 hráčů.
Do starého fotbalového železa pak odešel Bořek Dočkal.
13 přestupů, jako velmi úspěšné nebo dokonce klíčové, můžeme hodnotit Kuchtu, Haraslína, Kairinena, Sörensena a Laciho. Kovář odehrál dobrou sezónu, která ho nakopla k přestupu do Leverkusenu. Zelený byl průměrný kup. Pro zbytek již superlativa nenajdeme. Velmi slušných 54 % a nakonec jak se ukázalo - i vítězných. Vklad za přestupy byl cca 8 mil. EUR.
23/24 - vítěz Sparta:
Finálně se dotahuje Kuchta za 2,5 mil EUR.
Přichází Solbakken za 2,2 mil. EUR, Preciado za 2 mil. EUR, Tuci za 1 mil. EUR a po jednom stojí i Olatunji s Gomezem. Nejvýraznějším příchodem bude ale hostování Birmančeviče, za které měla Sparta zaplatit další milion EUR. Kováře nahradil v bráně Vindahl a z Brna přijde Ševčík.
Celkem 8 hráčů (Kuchta už byl započítán v předchozí sezóně). Přímo se chytli 2 - Preciado a Birmančevič.
Solbakken byl zjevně kupován se záměrem, že z něj udělají komplexnějšího fotbalistu, což se zatím příliš nedaří. Gomez šel obratem pryč za téměř stejnou částku. Olatunjiho a Vindahla budu hodnotit průměrem, protože ani Vindahlovi neutekly kiksy a snadné góly. Mnohdy mu nepomohla ani obrana, ale domnívám se, že Kovář chytil „víc věcí navíc“. Nebo to alespoň opticky bylo více vidět. Pozitivněji bych hodnotil i Kovářovu práci nohama a byť se Vindahlovi nedá upřít snaha - Kovář držel lépe nervy na uzdě. Vindahl pod tlakem a v nervech má mnohem větší pravděpodobnost kiksu. Kovář je dělal také.. ale působil úplně jinak.
Úspěch hodnotím 3 z 8 (1+1+0,5+0,5) a budeme někde u 40 %.
24/25 - zatím probíhá:
Statistika za toto období se ještě změní a budeme doufat, že k lepšímu.
Za léto to zatím nevypadá příliš úspěšně. Sparta se bude muset otočit o 180 stupňů, aby přetavila svoje letní investice v pozitivní přestupy.
V tuto chvíli můžeme hodnotit pozitivně pouze dotažení trvalého přestupu Birmančeviče za 2,3 mil. EUR. Dotáhl se i Vindahl, ale bohužel spíše naplňuje vizitku toho - s čím přicházel z Alkmaaru. Že prostě některé věci neumí a za problém byly označeny jak nohy, tak hlava.
Imanol vypadal nadějně, bohužel zranění poslalo tento přestup momentálně do kytek. Ale půl milion EUR nevypadá jako vyhozený. Sparta je zvyklá recyklovat zraněné hráče a vytáhnout je po delším období. Jen ji to stojí ty úspěchy TEĎ.
Sparta zareagovala do konce přestupového období a přivedla Cobbauta. Typově to není přímá náhrada. Teda.. přišel zraněný a i nějakou historii zranění má.. čili sarkasticky můžeme poznamenat, že to typ pro Spartu je. Zápas proti Brnu byl jeho první od dubna - pokud nebudeme počítat 5 minut ještě v květnu.
Rrahmani a Krasniqi za krásných 7 mil. EUR… No.. Řekněme si, že Sparta už jistě někdy investovala stejnou částku lépe.
Rrahmani je typ fotbalisty, který na hřišti vidí fotbalové situace. Trefí bránu, což sice zní směšně, ale rozhodně to není pro fotbalistu pravidlem. Není to sobec, vidí a přihraje lépe postaveným spoluhráčům. Střelu umí umístit a i proti Slavii se prezentoval něčím, co u nás úplně obvyklé není. Čili je to určitý druh nadstandardu v konkrétních dovednostech.
Když si pustíte první videa s Rrahmanim a Krasniqim v hlavních rolích, tak to, co vás zaujme - jsou samozřejmě góly. Tady je nedávají, v Rumunsku jim to tam padalo. Proč, co je jinak? Zejména v případě Krasniqiho - viděl jsem vzorek asi 10 videí a na všechno měl kilometr místa a spoustu času. Nebyl pod tlakem, nikdo do něj nestrkal, měl čas se 10× podívat kde kdo stojí a i spousta gólů byla ze stoje v okolí pokutového území. V podstatě to všechno byly podobné situace, jako Rrahmani proti Slavii. Obránci nikde, prostor, čas, střela, gól.
Kolik takových situací ale fotbalisté v naší lize dostanou? Zároveň - svědčí to o jejich kvalitě nebo nekvalitě obránců rumunské ligy? Co to říká o brankářích v rumunské lize, kteří si nepohlídali první tyč? Ty góly byly velmi často jen takovým plácnutím a nekvalitou obran včetně brankářů.
Naše liga patří mezi ty nejfyzičtější a ty s nejvyšším počtem soubojů na světě. V zásadě se dá říct, že když uspějete u nás, tak vám souboje jinde příliš problémů dělat nebudou. I proto se prosadili třeba Souček nebo Coufal v Premier League.
Čili je jasné, kam tím mířím. Rrahmanimu dělají problémy souboje (což už je při vší úctě patrné i z jeho postavy) a stejně „podvyživený“ přišel i Krasniqi. S Jardou Zeleným mohou jít na maškarní a hrát „plot“ o třech plaňkách.
Pro představu data z livesportu:
3 nejhorší hráči Sparty v lize:
Úspěšnost v soubojích: 1. Olatunji - 35 % 2. Tuci - 36 % 3. Rrahmani - 38 % pro srovnání třeba Haraslín - 48 % Birmančevič - 46 %
Byť ani o Rrahmanim nebo Krasniqim nemůžeme říct, že by v plném sprintu byli vyloženě pomalí, tak zároveň ani neřekneme, že by byli vyloženě rychlí. Neřekneme o nich ani to, že mají dvojité plíce jako Kuchta. Tudíž v presinku moc užiteční nejsou, neexcelují ani v obraně nebo kvalitní kombinaci.
Fotbalistům z Východu obecně míč nevadí a umí s ním techničtější věci než my. Různé prostrkávačky, kontrola míče, zpracování, první dotek, obejití 1 na 1, atd. Když nejsou pod tlakem, tak to asi zvládnou. Tady se ale na obranu a důraz dbá násobně více než v Rumunsku.
Částečně chápu, co v Rrahmanim Sparta viděla. Ale nemělo by to pro mě hodnotu 5 mega EURO. Možná tak ty 2. V Krasniqim spíše Sparta viděla kámoše na hotelový pokoj právě pro útočníka, aby se mu nestýskalo, možná souhru ze stejného klubu. Nicméně takové hráče, kteří mají něco, k čemu jim chci doplnit něco dalšího a udělat z nich komplexní fotbalisty - musím být nejdřív schopný je to vůbec naučit. Umí to Sparta vůbec? Zatím se jí to nevede ani se Solbakkenem. A oba Kosovany budou nejdřív mučit v posilovně, aby pořád nepadali v soubojích. Navíc zdaleka není jisté, že s nimi umí pracovat.
Možná si řekneme další sezónu nebo dokonce už na jaře, že Sparta našla cestu a naučila se s nimi pracovat. Možná najde systém, ve kterém udělá potřebný servis Rrahmanimu a ten nastřílí 20 fíků. Ale jako nákup - pro „to na nich TEĎ stavět hru“ - ani jeden nedává smysl. Ne v případě, že Rrahmani má být útočník č.1. Krasniqi v rotaci za předpokladu, že se Spartě daří a dokáže tlačit Dukly a Teplice, tak asi dobrý. Řekli bychom si, že prostě servis pro Rrahmaniho, aby tu nebyl sám. Ale i vzhledem k věku (26) - to učení nových věcí, následné zpeněžení, případně adaptace náhrady za Birmu.. To se někdo regulérně zbláznil.
Pro úspěch v naší lize musíte být vybavení dobře silově nebo vynikat v pohybu a práci s míčem, abyste si dokázali poradit v případě kolohnátů, kteří na vás naběhnou a buď je přeperete nebo se jim vyhnete. Ideálně bez ztráty míče. Ani jedno v tuhle chvíli tito pánové nesplňují.
Nejsem renomovaným odborníkem, jako třeba pan Říčka, ale fakt by mě zajímalo na základě čeho tihle 2 přišli. Někdo prostě viděl kolonku nastřílených gólů a řekli si „ten bude dobrej a ten taky“.
Jestli kdokoliv střízlivý viděl sestřihy u Kosovanů, tak si přece nemohl říct, že stejné množství gólů nastřílí i tady. A pokud zákonitě bude střílet méně, protože kvalitnější soutěž, více soubojů, lepší obránci atd., tak proč bych vyhazoval 7 mega eur za průměr? Kdo si řekl, že to bude dohromady fungovat?
Je možné, že se zdravými Haraslínem a Birmančevičem by to fungovalo lépe. Pokud se takové spolupráce ještě někdy dočkáme. Spíše bych si tipl, že pokud je pravdou špatná kabina, tak už Birmančeviče neuvidíme a pomalu se přesouvá do stejného šuplíku jako Kanga.
Přejděme k Rossovi. Přišel jako dánský talent z Galatasaraye údajně na přání Friise. S Gomezem udělali loni rychlý proces, tady Ross těží asi i ze zranění ostatních a Friis nad ním drží ochranou ruku. Jinak si nedokážu vysvětlit, že stále hraje a stále se hraje stejným systémem. Naštěstí je jen na hostování, tudíž je šance, že ho ještě vrátí.
Rozdíly v chování mezi FCVP a ACS
Nemá smysl porovnávat částky přestupů obou klubů - tam asi i nadále zůstanou sparťanské možnosti na úplně jiném levelu.
Nicméně naprosto nejzásadnější rozdíl je ten, že FCVP má v drtivé většině případů všechny hráče nastoupené již na začátku přípravy. Z toho plyne, že reagují včas a že „i když se jednání táhnou dlouho“, tak je zvládnou ukončit před začátkem sezóny. Příchod Markoviče na konci přestupního období byl výjimkou. O zájmu o Hranáče se vědělo a chtělo se po něm, aby pomohl Plzni s postupem, a proto se čekalo. Nicméně rozdíl odchod <-> příchod = 5 dní.
Sparta je už jiná písnička, v zásadě doslova opačná. Ten, kdo je nastoupen 1. 7., tak je v podstatě divnej, protože tam je první a zdaleka ne poslední.
Spousta „velkých“ přestupů se nepovedla na obou stranách. Plzni se historicky nejvíce daří hráči, kteří projdou její mládeží, přijdou zdarma nebo u nich nezveřejní částku :-). Jakmile začala investovat, tak byla statisticky vzato menší šance, že se hráč povede. Přesto některé výrazné osobnosti trefila (např. Hořavu nebo Chorého).
Vzorce Sparty
- O tom, kdo dělá Spartě stopery, tak o něm můžeme s čistým svědomím říct, že je mimo.
- Nejnověji Ross -> před ním Gomez -> před ním Kamenovič. 3 sezóny za sebou. Asi ani jeden nestál extra bolestivé částky a ekonomicky tak nepůjde o průšvih. Jasně, 2x hostování, tedy zkouška. Ale je to opakující se error 3 roky po sobě.
- Sparta kupuje typologicky vysoké hráče, kteří ale nejsou schopnými hlavičkáři a nejsou ani silní v soubojích. Vysoké fyzické parametry samozřejmě nejsou zárukou dobrého chování v určitých situacích. Nicméně pak se nabízí otázka, zda by třeba menší a rychlejší hráči nebyli efektivnější variantou, protože třeba takoví Birmančevič s Haraslínem mají vyšší úspěšnost v soubojích navzdory menší výšce.
- Rrahmani 188 cm, Krasniqi 188 cm, Tuci 191 cm, Olatunji 193 cm
- Pro srovnání: Haraslín 182 cm, Birma 179 cm
- Sparta často používá k přestupu nejdříve hostování s domluvenou opcí. Použila tuto formu u Hancka, Kuchty, Haraslína, Birmančeviče nebo Vindahla.
- To není špatné chování. Naopak si ověříte, zda si vzájemně vyhovujete a díky smluvené částce včas nepřeplatíte v případě zlepšení hráče a nemusíte ho kupovat, pokud nenaplní očekávání.
- Spartě se tak ale nepovedli i třeba Kamenovič nebo zatím Ross.
- Co mi ale přijde jako vysoce rizikové chování - jsou přestupy dotažené navzdory zraněním nebo historii zranění. Spartě to z nějakého důvodu nevadí. Takové přestupy byly dotaženy u Panáka, Lischky, zraněný přišel Cobbaut, smlouva se prodloužila Peškovi po zranění a historie se věděla i např. u Hancka.
- Je samozřejmě rozdíl, zda má hráč např. opakující se svalová zranění nebo nakopnutý prst. Ale obecně vzato je to slabost pro zraněné hráče. Je to charita. Tak vyhrajete možná u Lékařů bez hranic. Ne ve fotbale.
- Přivedené charaktery. Ti hráči začali být jak přes kopírák. Minoritní "zlobivci" v podobě Čvančary, Kuchty nebo Krejčího - zmizeli. Naopak začali chodit stydlíni, nijací salámisti nebo hodní kluci. Jediný tam řve Laci, a to jen proto, že nemá sebeovládání. Je to takový ten typický jižanský křik, kdy se vlastně nic neděje a někde na trhu to bude ekvivalentem pro „máme slevu na ryby, pojď se na ně podívat“.
- Nemělo by být cílem přivádět pouze horké hlavy, které začnou řvát na sebe, rozhodčího nebo podavače míčů a ničeho tím nedosáhnou. Nicméně dnešní fotbal je i o tom, že tam probíhají věci, které na kameře nejsou vidět. Pošťuchování, okopávání, mind games, kdy těmi správnými kecy necháte vyloučit protihráče. Vzpomenout můžeme v nedávných kolech na Klimenta nebo kdysi na hlavičku Zidana do Materazziho na MS. Provokace. Ale i tlak na rozhodčího, motivování spoluhráčů nebo usazení příliš drzého protihráče, aby se stáhnul a třeba se vás i bál - taková ta památná fotka, kdy Řepka řve na slávistického Jandu, který si mohl pomalu jít hledat nové spodní prádlo.
- Práce s tlakem. Tlak je ve Spartě enormní. Všichni vás nenávidí. Stojíte proti všem. Každý se na vás chce vytáhnout. Vzpomínám na ohlášení Mariana Jelínka - mentálního kouče, kdy jsem si říkal „teprv?“. Ve Football Manageru jste si mohli mentální kouče pořídit už pár let - jasně, srovnání s hrou a simulátorem, není realita. Ale i tak to na něco ukazuje. Je fakt, že pojmy spojené s mentalitou a psychickou pohodou jsou pro Čechy obecně vzato možná stále brány jako slabost a civilizační choroby spojené právě s touto oblastí jsou u nás stále zanedbávány.
- Nicméně - fotbal je vrcholový sport, děláte tam všechno proto, abyste hodiny příprav překlopili do 90 minut na hřišti, kde se vám to může během 1 minuty celé rozsypat. Ze Sparty v průběhu let zněly výkřiky, že daný hráč nezvládá tlak. J. Hřebík již v roce 2005 zahlásil, že „větší tlak nikdy nezažil“. Jak se pracuje na Spartě s tlakem? Nenabízí se mít už téměř čtvrtstoletí metody na mentální odolnost a výkonnost? Teď nenarážím pouze na současnou krizi. Narážím na celkový výkon Sparty během plzeňské éry. Posuďme výsledky (vzaté se stránek Sparty - vzájemné zápasy s FCVP) - posledních 30 vzájemných zápasů datovaných až do 3/2014:
- Výhry Sparty doma: 7
- Výhry Sparty venku: 3
- Výhry Plzně doma: 12
- Výhry Plzně venku: 5
- Remízy: 3
- 10x Sparta proti 17x Plzeň za posledních 10 let.
- Je to o hráčské kvalitě? Jasně. Je to o mentální připravenosti, o touze toho druhého zničit? Soupeř chce Spartu vždycky zničit. Chce to i Sparta?
- Posuďme dále - Sparta ve velmi málo případech dá silnějším týmům 3 a více gólů. Za 10let s Plzní se to stalo přesně 1x. Sparta vyhrála 4:0 v březnu 2019. A hádejte, kdo u toho byl? Rosickým nenáviděný Kanga.
- Srovnejme to na druhou stranu. Kolikrát Sparta dostala od Plzně 3 a více gólů? PŘESNĚ 6x včetně dvou náloží 4:0. 2x utkání dopadlo 3:0 ve prospěch Plzně a 2x Sparta alespoň korigovala skóre.
- Co z toho plyne? Že má Sparta jen horší fotbalisty 10 let v kuse? Nebo i to, že celková příprava a motivace druhého zničit, probíhá mnohem lépe u Plzně?
- Sparta je poslední dobou děravá i ze standardních situací. Tečka na konci s Duklou, zápas s Libercem, s Teplicemi nebo odražený míč po standardce s Brestem a určitě bychom našli ještě další. Zároveň nedává góly ze standardních situací, které byly - zejména díky Krejčímu - velkou zbraní v minulých sezónách.
- Góly hlavou nepadají ani ze hry. Přitom Olatunji nebo Tuci oba mají přes 190cm. Oba už dali gól za Spartu hlavou. Abyste dali ale gól hlavou, tak musíte jednak samozřejmě být v blízkosti soupeřovo branky a musí vám tam přiletět míč. Sparta necentruje. A pokud náhodou ano, tak to nenaplňuje dynamiku rozestavení 352 a ten centr letí ze stoje, čímž se stane prakticky neškodným.
- Nekonzistence. Tunji umí zapnout turbo, umí přinést velkou energii, nacpat se před obránce.. ale většinou to u něj vidíme pouze v situacích, kdy cítí, že se dostane ke střele. Jinak ne. Což je velká škoda. Šetří se vlastně úplně zbytečně, protože ten zápas současnou statistikou v pozdější fázi prostě nevyhraje. Navíc útočníků má Sparta dost.
- Usazování útočníků na křídla. To je něco, co zrovna dělá i Plzeň. Ale pod Koubkem to má většinou taktický smysl. Z někdejšího talenta Vydry se stal pracant. Začal makat pro tým. Odvádět více černé práce. A sem tam přidá i gól. To je třeba něco, co u Tuciho nebo Rrahmaniho nevidíme.
- Zranění. To tu už někdy bylo, ne? Vlny zranění. Vzorec „skleněnek“ nebo „údržby“ hráčů nebo obojího?
- Výběr trenéra. Jílek -> Kotal -> Vrba -> Priske -> Friis. Úspěšnost tohoto výběru je 1 z 5. Tedy 20 %. Je pravda, že Kotal ukopal domácí pohár. Ale také si řekněme, že tato soutěž přílišnou váhu nemá. Ne pro tým, který má ambice v Lize Mistrů. Ale pokud bychom objektivně hodnotili i tento úspěch, tak se dostaneme na 30 %.
Vzorce Plzně
- Výběr trenéra za stejné období. Vrba (podruhé) -> Gula -> Bílek -> Koubek. Pokud vezmeme čistě to, zda daní trenéři vykopali titul nebo uhráli úspěch v pohárech, tak je úspěšnost trošku jinde 75 %. Titul ukopal znovu Vrba, ukopal ho Bílek a Koubek dotáhl Plzeň do čtvrtfinále Konferenční ligy.
- Zároveň ti trenéři měli autoritu. Hráči je respektovali. Když se podívám na Olatunjiho nebo Rrahmaniho, tak nemám úplně pocit, že by je Friis měl pod palcem.
- I Plzeň sází na vysoké útočníky. Durosinmi, Kabongo nebo Vašulín se pohybují ve stejný výškách jako ti sparťanští. Ale jsou tam i další typy. Prince Adu nebo Vydra nebo Ricardinho nebo Jirka, u kterých najdeme zase jiné přednosti. Tedy Plzeň může hýbat s taktikou dle soupeře. A to historicky. Spolu v jednu chvíli hráli např. Mahmutovič, Fořt, Ďuriš, Holenda, Krmenčík nebo Beauguel, Chorý, Kayamba, Ba Loua.
- Zároveň tam byli vždy fotbalisté, kteří měli komplexní fotbalové vlastnosti. Uměli dát centr na většinou vysokého hráče vepředu nebo obejít hráče (např. Kopic, Mosquera, Petžela, Limberský). Střední záložník uměl bránit, přihrát i střílet z dálky (např. Kalvach, Červ, Hořava, Darida, Hrošovský, ale i Pavel Horváth uměl šprajcnout při bránění útočníka a nenechat ho rozběhnout). Stopeři byli nepříjemní vepředu i vzadu (např. Hubník, Jemelka, Procházka, Hejda).
- Řekli bychom to samé o Spartě? Kairinen? Laci? Laci sice hýří často pohybem, ale doplňuje to i o velkou nepřesnost. Kairinena nevidíme často střílet ze hry. Vitík je dopředu bezzubý. Preciado nekonzistentní. Kdybychom měli vypíchnout jednu jejich přednost - co by to bylo?
- Charaktery a hlad. Za plzeňské éry se získala nálepka toho, že vyhledává takové ty „hajzlíky“. Co to znamená? Většinou se tak říkalo těm, co byli nepříjemní svým projevem. Šťouchali, šlapali, kousali, hlavičkovali (někoho), ale zároveň i uměli fotbal. Názor třeba na Limberského bude mít asi většina stejná. Ale jeho práci na levé straně mu nikdo nevezme. I přes to, jaký byl, tak Plzeň v něm měla jistotu. Tomáš Chorý v podstatě do sezóny 22/23 neplnil roli kanonýra. Ale spíš takového bourače, někdy až zákeřného záškodníka, od kterého přiletí loket nebo hlava.
- Nicméně - ti hráči byli vždycky zarputilí, chtěli vyhrát, chtěli zničit soupeře a nasázet gólů, co soupeř dovolil. Soupeře, které Plzeň přejela 4:0, tak Sparta porazila třeba jen 2:0. Proč?
- Jasně, jedna věc jsou charaktery hráčů. Něco mají vrozené. Nějací jsou. Ale zbytek? To do nich přece můžu narvat. Je to o tom, jak se k nim budu chovat, jaké vlastnosti jim budu vštěpovat, jak je dokážu motivovat, jaké budou mít sebevědomí. Rosický mluví už pár let o tom, že chce „hladové“ hráče. Pokud tím nemyslí „podvyživené“ Kosovany, tak ten hlad je vidět u Plzně. Ne u Sparty. A to opakovaně. Dále je to o tom, jaké prostředí těm hráčům vytvořím. Ovlivňuje nás naše okolí. Pokud bude management arogantní a celkově budu vytvářet toxické prostředí, co si z toho vezmou hráči? Pořád se jen opakuje to, že Sparta je nejlepší, největší.. Sparta železná. Pak většinou přijde Plzeň a... zbytek už známe.
- Příchody včas. Znovu to zmíním - 1. 7. je většinou už hotovo. Je to manažerský znak. Znak toho, že předvídám, domýšlím důsledky, jsem napřed proti konkurenci a zvládnu jednat s klubem, od kterého chci hráče. To znamená, že se kvalitně připravuji a mám dobré vyjednávací schopnosti. Zároveň - nikdy jsem ze strany Šádka neslyšel výmluvy. Myslím, že by to bral za osobní urážku na cti, kdyby něco takového vysílal do éteru.
- Je fakt, že Plzeň na sobě nemá upřenou většinu reflektorů jako Sparta. Sparta je prostě historicky úspěšnější (zatím), má větší základnu fanoušků, generace fanoušků a i tlak je na Tomáše Rosického a spol. větší. Nicméně ty finanční možnosti, Rosického zkušenosti a kontakty, rozsah, ze kterého Sparta může vybírat - to vše zase hraje ve prospěch Sparty. A stejně se to nedaří přetavit v její dlouhodobý prospěch a dominanci. Čili - pokud Sparta nezačne jednat včas, tak historie také může být to jediné, čím se za chvíli bude moci ještě ohánět.
- Skauting. Myslím, že pod panem Říčkou se budou dít velké věci. Plzeň zároveň už není úplně jen chudý bratranec. Pokud jeho příchod pro Spartu nebyl dostatečným varováním, tak snad jím bude alespoň ten výprask, který pak dostanou. Konec sezóny se rychle blíží. A v březnu se bude hrát se Slavií, s Plzní a chvíli na to i s Baníkem.
- Plzeň často vybírala hráče z klubů, se kterými se Plzeň utkala a hráč ji v daném dvojzápase zaujal. Ne vždy se to vyplatilo, ale je to varianta, když nemáte širokou skautskou síť.
Závěr
- Závěrem by každopádně měla být revize a optimalizace sparťanského náborového procesu, protože někde a možná i na mnoha místech, to prostě nefunguje optimálně.
- Velkou otázkou jsou příchozí charaktery, a to, jak se s nimi ve Spartě pracuje. Obrázky historicky ukazují to, že to prostředí není pro hráče ideální, a to si Sparta vytváří sama.
- Historicky bych zmínil Ščasného. Jeho tiskovky vždycky byly ve stejné notě „já nic, tenhleten hráč udělal tohle a támhleten zase neběhal, každopádně moje vina to není“. Je jasné, že každý si chce bránit svou pozici a výkon. Ale je to už pomalu takové politické, kdy odpovědnost vlastně nenese nikdo, nikdo za nic nemůže, chyby se hledají všude jinde a výsledky nejsou.
Procentuální vyjádření úspěšnosti je i navzdory ztíženým podmínkám prostě mizerné (trenérsky se dostaneme maximálně na 30 %, hráčsky to vychází průměrně na 33%).
- Pokud bychom vzali za určující sezónu (ten vzorek sparťanské úspěšnosti je malý) tu, kdy se následně vyhrály tituly, tak Sparta musí trefit hráče minimálně v 50% případů. Spíše více. A to ještě za předpokladu, že konkurenti se netrefí, zároveň Sparta neoslabí - tedy neprodá, nebude mít lazaret, nebude mít v háji kabinu, atd.
- Jak jsme si ukázali, tak ani Plzeň nevyniká ve všech přestupech. Zejména těch drahých. Ale životnost osy týmu, na které jí to stojí, je u ní mnohem delší. Třeba takový Hejda je v Plzni cca 12 let. Naproti tomu je nejdéle sloužícím Sparťanem Panák se 6. Z toho 2 byl polomrtvý. Tedy Plzeň se nepotřebuje tak nutně trefit.
- Sparta chce ale hráče točit, chce být „jako Salzburg“. Tedy ta úspěšnost a skauting musí násobně předčít konkurenty.
- Pokud chci být Salzburgem, tak musím zákonitě investovat velké prostředky do skautingu, abych měl ta nejlepší data o co největším vzorku hráčů, protože to potřebuju vyzobat. Skauti musí mít důvěru. Pokud bych jim nevěřil, tak jsem v háji, protože na nich to stojí v první řadě. Otázkou tak zůstává, zda důvěra v Jiřího Rosického nestojí pouze na tom, že je bratrem Tomáše.
- Chybí mi větší komplexita u hráčů. U Plzně jsme si ukázali, že mimo dobrý charakter a vítěznou chuť, mají i fotbalové vlastnosti. Ne jednu. Více. Třeba takový Solbakken je prima dozadu. Ale umím ho vůbec naučit hrát dopředu? Hrát odvážně? Vystřelit? Třeba je v tom dobrý. A nebo taky ne. Nezkouší to.
- Příchody do ACS. Výše jsme si řekli, že Plzeň bývá připravená. I přesto, že má historicky podobně malé procento úspěšných příchodů zvenku, tak je má nastoupené většinou všechny na začátku přípravy. Sparta ne. I to pak stojí leckdy zbytečné body navíc.
- Neustále se skloňuje to, že „Sparťanem se člověk musí narodit“ nebo „támhleten hráč není Sparťan a je jen žoldák“ a že hraje málo Čechů.
- Češi obecně nemají valnou kvalitu. Nemáme hráče v TOP 5 ligách, nemáme tam trenéry a Češi si ani často nepřidají na tréninku. Stačí srovnat s Haalandem. Dnes světová kvalita. Jak k tomu došel? Mimo nesporný talent si ale i přidával nad rámec tréninku. A pokud nechceme zacházet tak daleko, tak si stačí vzpomenout na generaci Nedvěda a Poborského. Kluci si často kopali někde na plácku dlouho do večera. Čili trénink navíc. Dřina. Proto uspěli.
- Nikdo se nenarodí „Sparťanem“, stejně tak se nikdo nenarodí „žoldákem“. Ve výsledku to je pouze o tom jaké hráče si vyberu a jak s nimi umím pracovat. Důležitost derby dokáže navnímat každý. Ale někdo je holt laxnější (z hlavy mě napadne Wiesner) a někdo je zodpovědnější (třeba Souček) a je na mě, jak s tím dokážu pracovat. Jak je dokážu motivovat. Pokud to nedokážu, tak je buď chyba ve mě nebo jsem si vybral špatně -> manažerská odpovědnost.
- Určitě bychom všichni rádi viděli větší českou kvalitu. Sparťani hlavně ve Spartě. A je fakt, že u nejopěvovanější akademie v republice je zarážející, že není kam sáhnout. Šiler sice s Duklou ukázal více než Tuci, ale zároveň i B-tým se plácá na chvostu 2. ligy a do sestavy jí patří i třeba takový Okeke, který má šňůru zranění delší než Panák. Proč? Aby se mohlo ukázat, že na tom Panák není nejhůř?
Po konci Costy se avizovalo, že založí v Africe akademii, která bude posílat do Sparty hráče. Kde jsou její výsledky?
- Odpovědnost padá manažersky každopádně na sportovního ředitele - tedy Tomáše Rosického. Pokud má manažer neschopné lidi, musí je nahradit. Samozřejmě další varianta je ta, že s nimi neumí pracovat. Ne každý může být manažerem (byť se tak na pracovním trhu vznešeně jmenuje velká část nabídek). Ale manažer řídí lidi. Rosický v minulosti nabídl rezignaci. Za mě je otázkou, jestli se v tom neplácá stejně jako Filip Panák?
- K zamyšlení - Řekli byste, že je Šádek neúspěšným manažerem?
