Článek
Když člověk stárne, je přirozené, že některé věci už nejdou tak rychle jako dřív. Horší paměť nebo pomalejší vybavování informací ještě nemusí znamenat nemoc. Existuje ale něco, co můžeme pro svůj mozek dělat dávno předtím, než se nějaký problém objeví: pravidelně ho zaměstnávat. Nemusí přitom jít o luštění složitých hlavolamů ani o několik hodin denně strávených nad počítačovou aplikací, která slibuje „trénink mozku“. Úplně obyčejné činnosti, při kterých musíme přemýšlet, plánovat, učit se něco nového nebo reagovat na druhého člověka, mohou být pro mozek mnohem zajímavější. Výzkumy dlouhodobě ukazují souvislost mezi kognitivně náročnými volnočasovými aktivitami a nižším rizikem kognitivního úpadku a demence.
Šachy nejsou jediná možnost
Šachy jsou samozřejmě výborný příklad. Člověk musí sledovat situaci, předvídat několik tahů dopředu, pamatovat si předchozí vývoj a současně reagovat na protivníka. Podobnou službu ale mohou udělat i karetní a deskové hry, strategické počítačové hry, sudoku, křížovky, čtení nebo učení se něčemu, co člověk dosud neuměl. Systematický přehled výzkumů zaměřených na starší lidi zahrnul například deskové hry, čtení, psaní, ruční práce, výtvarné aktivity nebo učení práce s počítačem. Ve většině hodnocených intervenčních studií došlo alespoň v některé oblasti kognitivních funkcí ke zlepšení.
Nestačí jen trávit čas. Mozek zajímá především to, co po něm během činnosti chceme. Hodinu pasivně sledovat stále stejný televizní pořad a hodinu se učit nový postup jsou dvě úplně jiné věci. Když stavíte model letadla, musíte pochopit návod, orientovat se v jednotlivých součástkách, udržet pozornost a řešit problémy, které se objeví. Když se učíte fotografovat, nový jazyk nebo hrát na hudební nástroj, dostáváte mozek opakovaně do situace, kdy nemůže jen automaticky opakovat něco známého.
Nejde o jednu magickou činnost
Nejlepší hra může být ta, která vás opravdu baví. Tohle je možná praktičtější zpráva než seznam „správných“ aktivit. Pokud někoho šachy nebaví, nemá velký smysl nutit se do nich jen kvůli mozku. Jeden člověk bude rád skládat modely, jiný bude luštit křížovky, další si pořídí zahrádku, začne fotografovat nebo se pustí do historie. Důležité je, aby aktivita nebyla úplně automatická a aby člověka nutila něco řešit, učit se nebo si zapamatovat. Ještě zajímavější může být činnost, při které se spojí přemýšlení s komunikací. Desková hra s přáteli například zaměstná mozek jinak než samotné luštění křížovky. A člověk při ní zároveň udržuje sociální kontakt, který je pro zdravé stárnutí také důležitý. Meta-analýza z roku 2022 našla souvislost mezi nižším rizikem demence nejen u kognitivních, ale také u fyzických a sociálních aktivit.
Mozek si vytváří určitou rezervu
Jedním z vysvětlení je pojem kognitivní rezerva. Zjednodušeně řečeno jde o schopnost mozku lépe zvládat poškození nebo změny, které přicházejí s věkem či nemocí. Člověk, který celý život používá mozek různými způsoby, učí se, řeší problémy a získává nové zkušenosti, může mít větší „rezervu“, ze které později čerpá. Proto také nemusí být první známky stárnutí mozku u všech lidí stejné. Dva lidé stejného věku mohou mít velmi rozdílné schopnosti a rozdílně zvládat změny, které se v mozku odehrávají. Aktivní život tedy nemusí zabránit biologickému stárnutí mozku, může však ovlivnit, jaké následky bude mít.
Právě tady je dobré oddělit vědu od reklamních slibů. Pokud na vás vyskočí aplikace tvrdící, že deset minut jejích speciálních her denně zabrání demenci, je na místě opatrnost. Alzheimer’s Society upozorňuje, že současné důkazy nejsou dostatečně silné na tvrzení, že komerční „brain training“ programy zabrání rozvoji demence. Trénink určitého typu úkolů může zlepšit výkon právě v těchto úkolech, což ještě automaticky neznamená ochranu před Alzheimerovou nemocí.
Začít můžete v každém věku
Nemusíte čekat na důchod a nemusíte si kupovat žádný speciální program. Zahrajte si šachy, naučte se pravidla nové karetní hry, postavte model, vezměte do ruky knihu o tématu, kterému nerozumíte, začněte se učit jazyk nebo si osvojte dovednost, která vás vždycky lákala. Ještě lepší je tyto aktivity střídat. Mozek dostává pokaždé jiný typ úkolu a člověk se zároveň vyhne tomu, aby se z „tréninku mozku“ stala další nudná povinnost. Zároveň má smysl nezapomínat na další známé faktory zdravého stárnutí, jako je pohyb, spánek, péče o cévní zdraví a sociální kontakt. Současná doporučení pro prevenci demence pracují právě s kombinací více ovlivnitelných faktorů, nikoli s jediným zázračným řešením.
Smyslem není žít v přesvědčení, že správně vybranou hrou přelstíme vlastní biologii. Takovou jistotu nám žádný výzkum nedává. Rozumnější je brát aktivní mozek jako jednu z věcí, které můžeme během života ovlivnit. A má to ještě jednu výhodu: na rozdíl od mnoha preventivních opatření to nemusí být nepříjemná povinnost. Můžete si prostě sednout k šachovnici, pustit se do modelu, naučit se nový trik nebo vytáhnout starou deskovou hru ze skříně. Pokud u toho mozek dostane trochu zabrat a člověk se přitom dobře baví, je to poměrně příjemný způsob, jak se o něj starat.
Zdroje a doporučená literatura:
Sizhen Su, Le Shi a kol. – Leisure Activities and the Risk of Dementia
Ai Iizuka, Hiroyuki Suzuki, Susumu Ogawa a kol. – Can cognitive leisure activity prevent cognitive decline in older adults?
Dean Sherzai, Ayesha Sherzai – The Alzheimer's Solution (2017, HarperOne)
