Článek
Největší vliv na vznik a rozvoj této poruchy osobnosti má výchova v útlém dětství, tady si klidně můžeme představit věk do pěti let. Do této doby se totiž nejvíce vytváří myšlenkové vzorce obstarávající vnímání světa i sebe sama. Emoční odezva na chválu, či naopak kritiku, výchovného elementu (nejčastěji rodičů) je klíčová pro celý další průběh lidského života.
Touha po dokonalosti
Přemrštěné mínění o vlastní důležitosti vede narcistu k tomu, že je pro něj jedinou přijatelnou normou dokonalost. Buď považuje sám sebe za dokonalou bytost, nebo je naopak vnitřně rozladěn, že jí není. Dokonalost pak vyžaduje od svého okolí a kdo tento atribut nesplňuje, tím vyloženě pohrdá. A právě proto, že uznává pouze perfektnost, prezentuje se takto záměrně navenek. Přiznat si jakoukoliv vadu na své uhlazené fasádě je pro něj nepředstavitelná věc, již by jeho ego nemohlo překousnout. Chová se proto povýšeně a arogantně, a to ve všech případech - ať už sám sebe vidí jako dokonalé stvoření, nebo si je své dráždivé nedokonalosti vědom, musí mít za všech okolností nasazenu masku bezvadnosti. Jeho sebeláska prostě jinou možnost nepřipouští.
Zdravá sebeláska je v pořádku, a dokonce je nezbytná pro přirozený vývoj osobnosti. Překročí-li však přiměřenou míru, jejím výsledkem je černobílé vidění sebe i ostatních a chybějící sebereflexe.
Černobílé vidění světa
Toto zjednodušené vidění u něj vzniká už z podstaty vnímání své vlastní maličkosti, kterou staví nade vše a nade všechny. To se následně přenáší do hodnocení druhých lidí, jež má buď tendenci idealizovat a vytvářet si o nich kladné iluze, nebo je naopak beze zbytku odsoudit coby nepoužitelné a neužitečné objekty. Dává jim pak svoji nadřazenost znát ponižováním a devalvací jejich hodnoty.
Nalhávají si a nechápou správně své emoce
Narcista neumí správně vnímat ani sám sebe, natož druhé lidi. U sebe mu v tom brání neschopnost sebereflexe, u lidí pak nedostatek empatie. Z tohoto nutně vyplývá závěr, že narcista má téměř nulovou emoční inteligenci (EQ). Emoční inteligence začíná u dovednosti přeložit správně své vlastní pocity a chápat svůj vnitřní svět. Narcistův niterní svět je však pokřiven nezpůsobilostí přiznat si negativní emoce týkající se vlastní osoby, a proto tyto emoce vytěsňuje do podvědomí, což může v důsledku vést k řadě přidružených neurotických poruch.
Znaky chování prozrazující narcistu:
- Přehnaná soutěživost. Musí za každou cenu být vždy nejlepší a ve všem vyhrát, přičemž nebere v potaz pravidla a zásady rovného boje. Klidně použije k výhře i nečisté prostředky, jen když zvítězí.
- Neustále se dere o slovo. Musí být pořád viděn a slyšen, permanentně prosazuje své názory.
- Neunese kritiku. Jiné trvale kritizuje, sám se však nedokáže ke kritice postavit čelem. V jeho případě je jedno, zda se mu dostává konstruktivní nebo neadekvátní kritika, obě jsou pro něj nepřijatelným útokem na jeho ego.
- Neumí si udělat legraci sám ze sebe. Zatímco vůči druhým používá humor až za hranou slušnosti a taktu, vtip mířený proti vlastní osobě bere jako bodnutí nožem. Buď ho popadne vztek, nebo se urazí.
- Je skvělý herec. Na veřejnosti má nepřetržitě nasazenu masku úspěšnosti, dokonalosti a světáctví, v soukromí se ale zpravidla projevuje jako tyran a despota.
Narcistní porucha jde často ruku v ruce s jinými disociálními poruchami osobnosti, především s megalomanií, ale i se sociopatií a psychopatií. Rozhodně však neplatí, že každý narcista musí být nutně patologický psychopat.
Jak si zvýšit sebevědomí se dozvíte v tomto videu.
Nejčastější záludné triky manipulátora se dočtete v tomto článků.
Zdroje a doporučená literatura: Disarming the Narcissist, Wendy T. Behary
