Článek
Jakmile jsou osobní hranice slabé, vztah může začít dusit místo toho, aby poskytoval prostor k růstu. Nastavení osobních hranic není tak jednoduché, jak se může zdát. V posledních letech se toto téma dostalo do popředí zájmu, spolu se seberozvojovými kurzy a knihami, které slibují recept na štěstí. Problém však je, že samotná teorie často nestačí. Lidé si sice uvědomí, co jim nevyhovuje, ale neumí to prakticky promítnout do svých vztahů.
Co jsou osobní hranice a proč na nich záleží?
Osobní hranice jsou pomyslné čáry, které nás chrání před tím, abychom přebírali zodpovědnost za činy a emoce druhých, nebo naopak sváděli tu svou na někoho jiného. Zdravé hranice zajišťují, že vztah zůstává vyvážený – poskytují svobodu rozhodovat o sobě, respektovat potřeby partnera, ale zároveň neztratit vlastní identitu.
Jak poznat, že máte slabé hranice?
Přemýšlejte, zda některá z těchto situací není právě vaše:
- Máte pocit, že musíte řešit problémy ostatních, protože bez vás to nezvládnou.
- Přizpůsobujete se partnerovi ze strachu z jeho reakce.
- Vaše energie jde hlavně na druhé a na vás samotné už nezbývá.
- Často se cítíte zneužití, nebo máte potřebu se stále obhajovat.
Pokud jste si odpověděli „ano“ na několik z těchto bodů, možná máte slabé hranice. Ve vztazích se pak snadno dostanete do rolí, kde buď nesete zodpovědnost za všechno, nebo naopak obviňujete druhé, že vám brání v životní spokojenosti.
Proč hranice potřebují obě strany
Představte si vztah jako tanec dvou lidí. Pokud jeden neustále ustupuje a druhý vede, přestane to být tanec a stane se z toho nerovnováha. Silné hranice však nejsou o tvrdohlavosti nebo nepřístupnosti. Naopak – dávají prostor pro respekt a svobodu.
To, že si nastavíte hranice, neznamená, že ostatní automaticky budou vědět, jak je respektovat. Klíčem je jasná komunikace a ochota stát si za svými hodnotami. Když něco uděláte, mělo by to být proto, že chcete, ne proto, že se bojíte důsledků, pokud to neuděláte.
Příklady slabých hranic ve vztazích
Slabé hranice se často projevují v běžných situacích, například:
- „Nemůžu jít s přáteli ven, přítelkyně by mi to vyčítala.“
- „Musím zůstat v práci přesčas, protože nikdo jiný to neudělá správně.“
- „Randit můžeme, ale raději to neříkejme nikomu, abychom se vyhnuli problémům.“
Ve všech těchto příkladech dochází k tomu, že lidé buď přejímají zodpovědnost za pocity druhých, nebo se naopak vzdávají své vlastní. Takové vztahy pak místo svobody přinášejí frustraci.
Jak na zdravé hranice
Zdravé hranice začínají uvědoměním si, co ve vztahu potřebujete a kde končí vaše zodpovědnost. To zahrnuje:
- Převzetí plné odpovědnosti za své činy a rozhodnutí.
- Odmítnutí pocitu viny za emoce a činy ostatních.
- Schopnost říkat „ne“ bez pocitu, že někoho zklamete.
- Udržení svých zájmů a koníčků, které vás definují jako jednotlivce.
Když chcete vztah, ve kterém se dýchá
Zdravé hranice nejsou o odříznutí se od ostatních, ale o vytvoření prostoru, ve kterém můžete společně růst. Partnerství by mělo být místem, kde oba máte svobodu zůstat sami sebou, aniž byste se cítili svázáni.
Proto, pokud máte pocit, že ve vztahu nemůžete dýchat, zastavte se. Zamyslete se, zda vaše hranice nejsou příliš slabé – a začněte je posilovat. Vztahy, které stojí na vzájemném respektu, jsou ty, které vydrží.
Zdroje a doporučená literatura: Couples Therapy Activity Book, Melissa Fulgieri
Jak poznat v partnerství psychického vyděrače se dozvíte v tomto článku.
