Článek
Pardubické Dynamo se poslední roky pohybuje v úplně jiné finanční galaxii než zbytek soutěže. Zatímco některé extraligové kluby hospodaří s částkami v řádu několika desítek milionů, Dynamo má k dispozici astronomické sumy. V minulé sezoně šlo o rekordních 350 milionů korun, letos rozpočet narostl dokonce na 400 milionů. To je částka, která by vystačila na provoz tří až čtyř jiných klubů. Logicky se proto od Pardubic očekává nejen útok na titul, ale i jasná dominance nad slabšími soupeři.
Jenže realita je jiná. Výsledky se nedostavují v takové míře, jak by se od tak silného kádru čekalo. Ztráty v zápasech, které mají být povinnou jízdou za třemi body, se množí. A nejčerstvější ukázkou je duel s předposledním Litvínovem.
Úterní šok na domácím ledě
Pardubice šly proti nevýraznému Litvínovu do zápasu s jasnou rolí favorita. Soupeř se krčí u dna tabulky a jeho hra zatím působí ospale, bez větší jiskry, a především bez jasné koncepce. Dynamo navíc vedlo od 40. minuty 1:0 a ještě ve druhé polovině třetí třetiny to vypadalo, že si v klidu dojde pro povinnou výhru. Jenže přišla 58. minuta a s ní studená sprcha. Litvínov vyrovnal a tribuny zaplněné pardubickými fanoušky najednou oněměly. Jako už poněkolikáté v posledních domácích zápasech. Euforie byla pryč, zůstalo jen zklamání a nervozita.
V prodloužení nakonec Dynamo urvalo alespoň druhý bod, ale zápas skončil z pohledu favorita opět fiaskem. Remíza s týmem, který zatím nepředvádí hokej extraligových kvalit, nemůže být pro kádr s největším rozpočtem v historii soutěže ničím jiným než další ztrátou.
Když peníze vytvářejí chaos místo síly
Problém Pardubic není v tom, že by jim chyběla kvalita. Naopak, mají jí tolik, že ji nedokážou smysluplně využít. Sestava je doslova přecpaná hvězdami, ale přehnaný luxus se obrací proti nim. Hráči se necítí být jasnou součástí koncepce, protože vedení poskládalo tým tak, aby každý post byl obsazen dvojnásobně, někdy i trojnásobně.
Zdravá konkurence znamená, že na některých klíčových pozicích existuje tlak a hráči si musí místo zasloužit. Typickým příkladem je brankářská dvojice. Máte dva kvalitní gólmany, jeden dostane šanci, druhý čeká. Když se prvnímu nedaří, naskočí druhý a tým dál funguje. To je logické, to je efektivní.
Jenže v Pardubicích se z konkurence stal boj na hranici absurdity. Příkladem je čtveřice ofenzivních praváků mezi obránci – Garda, Košťálek, Čerešňák a Tourigny. Každý z nich je typem hráče, který chce hrát přesilovky a být klíčovou postavou. V jiném extraligovém týmu by měli takovou roli automaticky. V Dynamu je ale míst tak málo, že vlastně nikdo z nich nemá jistotu. Namísto zdravého soupeření o místo se z toho stává vnitřní válka, která podkopává psychiku i týmovou atmosféru.
Přebytek hvězd, nedostatek role
A podobná situace se opakuje i na dalších postech. Vedení klubu pod taktovkou majitele Petra Dědka se drží strategie „koupím každou hvězdu, která jde okolo“. Pokud je na trhu jméno, Dynamo o něj má zájem. Jenže hokej není sbírka samolepek. Tým potřebuje rovnováhu, jasně rozdané role a systém, kde se každý hráč cítí být důležitý. Přetlak hvězd paradoxně způsobuje, že se většina cítí odstrčená. Výjimkou jsou je jen legendární ikona Roman Červenka a kapitán Lukáš Sedlák, jejichž pozice jsou nezpochybnitelné. Ostatní žijí v permanentní nejistotě.
Tlak pak nepůsobí jen na hráče, ale i na trenéra Filipa Pešána. Ten má sice k dispozici kádr, o kterém se většině extraligových koučů ani nesnilo, ale zároveň čelí obrovskému problému: jak udržet harmonii v týmu, kde je víc eg než prostoru na ledě.
Statistický paradox
Zajímavé je, že některá data ukazují na zlepšení hry. Pardubice mají lepší čísla v držení puku, vytvářejí si více šancí z nebezpečných prostorů, a dokonce podle očekávaných gólů působí kvalitněji než loni. Jenže výsledky tomu neodpovídají. Jejich hra může být hezčí na pohled, ale v extralize se počítají body, nikoliv statistické modely. A pokud Dynamo ztrácí body s Litvínovem, pak žádná čísla trenéra ani hráče neochrání.
Do října rozhodnuto
Fanoušci se ptali, zda Pešán přežije v Dynamu alespoň do října. Zatím má důvěru vedení, ale každý další zbytečně ztracený zápas ji nahlodává. Rozpočet 400 milionů znamená, že klub musí dominovat, ne se vymlouvat na smůlu či neproměněné šance. Pokud se výsledky rychle nezlepší, tlak na změnu poroste.
Situace je tak paradoxní: Dynamo má největší finanční sílu v historii českého hokeje, nejvíce hvězd v sestavě, ale místo dominance sklízí kritiku a frustraci. Dosavadní utkání ukázala, že obrovské investice samy o sobě nestačí. Naopak, mohou se stát pastí.
