Článek
Psychologové tomu říkají paradox zakázaného: čím je něco tabuizované, tím více nás to přitahuje. V mozku se aktivují oblasti odměny, podobně jako při konzumaci sladkého nebo úspěšném dokončení cíle. Mozek reaguje na zakázané podněty jako na hru s vysokou sázkou, která spouští hormony vzrušení a anticipace.
Dopamin a adrenalin: koktejl zakázané touhy
Když se něco jeví jako nepřístupné nebo tajné, mozek vyplavuje dopamin, neurotransmiter spojený s odměnou a motivací. Dopamin není jen o pocitu potěšení, ale o očekávání. To vysvětluje, proč samotné myšlenky na zakázané mohou být vzrušující, aniž by k činu došlo. Současně se aktivuje adrenalin, který zvyšuje bdělost a intenzitu prožitků. Srdce buší, dech se zrychluje, tělo se připravuje na akci – přesně jako by šlo o skutečný risk. Mozek zkrátka reaguje, jako by zakázané jednání bylo hrou, ve které sázíme svou odvahu.
Tajemství a dopaminová smyčka
Dalším fascinujícím fenoménem je, že tajemství sama o sobě posiluje vzrušení. Když něco víme, ale nemůžeme to sdílet, mozek vytváří dopaminovou smyčku: anticipace – fantazie – potěšení z tajemství. Tento mechanismus je stejný, který podporuje závislost na sociálních sítích nebo na hazardních hrách: čím nejasnější a neprozkoumanější je stimul, tím intenzivnější je odměna.
Morálka versus vzrušení
Naše kultura často kombinuje tabu a morálku. To, co je společensky zakázané, může zároveň aktivovat konfliktní emocionální reakce: pocit viny, rozkoše a adrenalinu se mísí. Mozek je vybaven tak, že tyto konfliktní signály ještě více zvyšují pozornost a intenzitu vzrušení. Takže paradoxně zakázané není jen lákavé, ale i „lepivé“ – čím více je odsuzováno, tím více se jeho myšlenka udržuje v našem vědomí.
Mozek a erotická fantazie
Nejenže mozek reaguje na zakázané v obecné formě, ale zvlášť v oblasti erotiky jsou tyto mechanismy silně aktivní. Fantazie, které nejsou sdílené nebo jsou tabuizované, mohou spustit aktivaci hypotalamu a limbického systému, což jsou oblasti spojené s emocionálním a sexuálním vzrušením. Mozek tak „simuluje“ zážitek, aniž by došlo k reálnému riziku, což dává pocit bezpečného, ale intenzivního vzrušení. Zjednodušeně: náš mozek nerozlišuje, jestli něco prožíváme ve skutečnosti nebo jestli si to pouze přehráváme v hlavě. Vyplavování hormonů je stejné.
Co z toho vyplývá pro život a vztahy
Touha po zakázaném je zcela normální. Pro psychologii je zajímavé, že vědomé uvědomění si tabu a hranic může být zdravé: umožňuje nám prozkoumávat fantazie bez nutnosti jejich realizace, čímž se snižuje riziko konfliktů a pocitu viny. Fantazie tedy nejsou hřích, ale nástroj zkoumání, sebezkoumání a objevování. Když je dokážeme přiznat sami sobě, můžeme je integrovat do svého života bezpečně a dokonce využít k posílení intimity s partnerem.
Touha po zakázaném je výsledkem složitého propojení mozkových odměn, adrenalinu a tajemství. Mozek reaguje intenzivně na to, co je tabuizované, protože aktivuje stejné mechanismy, které nás motivují a těší v každodenních situacích. Pochopení tohoto fenoménu nám umožňuje lépe chápat vlastní přitažlivost k tajemným a zakázaným věcem, a zároveň nám poskytuje nástroje, jak s touto touhou zacházet zdravě a bezpečně.
Zdroje a doporučená literatura: Nancy Friday: Tajemná zahrada (Faun, 1998)
Proč je důležité být spolu nazí i tehdy, když nejde o sex, se dozvíte v tomto článku.
