Článek
Na světě je každoročně přibližně 800 000 sebevražd a mezi muži a ženami existuje dramatický rozdíl, přičemž muži tvoří až 75–80 % všech úspěšných sebevražd. Tento rozdíl nelze ignorovat, a je zásadní se ptát: proč muži spáchají sebevraždu čtyřikrát častěji než ženy? Klíčovou roli v této otázce hrají nejen biologie, ale především dlouhodobé kulturní a sociální faktory, které mužům často znemožňují vyjádřit své pocity a potřeby.
Společenský tlak na mužskou roli: Emoce jako slabost
Od útlého věku jsou chlapci ve společnosti vystaveni tlakům, které jim říkají, že být „skutečný muž“ znamená být silný, nezávislý, schopný zvládat problémy sám. Emoce, jako je smutek, zranitelnost, strach nebo beznaděj, jsou často považovány za slabost. Rodiče, školy a později pracovní prostředí, která v minulosti dominovali muži, mají tendenci tento „tvrďácký“ přístup posilovat. Místo toho, aby chlapci byli podporováni v prožívání a sdílení svých emocí, jsou vedeni k tomu, aby je potlačovali a vnímali je jako něco, co musí „překonat“.
A právě tato potlačování pocitů, bez možnosti adekvátního vyjádření, je základem dlouhodobých psychických problémů, které mohou vyústit v extrémní rozhodnutí, jako je sebevražda.
Mužská „emoční sebevražda“
Tento proces, který nazýváme „emoční sebevraždou“, může být postupný. Začíná to zanedbáváním vlastních emocí a potřeb, pokračuje to izolací a neschopností hledat pomoc. Muži se často cítí osaměle ve svých problémech a nemají sociální podporu, která by jim umožnila se s těmito problémy vypořádat. Když si nelze dovolit ukázat slabost a žádost o pomoc je považována za „ne-mužskou“, situace se zhoršuje.
S tímto se pojí další aspekt – mužský strach z neúspěchu. V tradičním pohledu na muže je úspěch ve všech oblastech života měřen výkonem – od kariéry po vztahy. Když muž čelí problému, který nedokáže zvládnout sám (a který nemůže sdílet), může to vést k hlubokému pociťování selhání. Tento strach z neúspěchu a ztráty kontroly nad životem se stává jedním z hlavních rizikových faktorů sebevraždy u mužů.
Biologické faktory: Co o hormonální nerovnováze říká věda?
Ačkoliv hlavní příčiny sebevražd u mužů jsou sociální a psychologické, nelze opomenout ani biologické faktory. Většina studií ukazuje, že i hormony hrají roli ve vnímání a zvládání stresu. Například testosteron, který je dominantním mužským hormonem, může mít vliv na agresivní chování a impulzivní rozhodování. Vyšší hladiny testosteronu mohou u některých mužů zvyšovat riziko chování vedoucího k sebevraždám. Na druhé straně, u žen s nižší hladinou testosteronu bývá větší sklon k vnímání problému emocionálně, což vede k větší ochotě vyhledat pomoc.
Sociální role a stigma: Stereotypy, které zabíjejí
Mužské sebevraždy mají také přímou souvislost s stigmou. Ve společnosti panuje stále silné přesvědčení, že „muž se postaví na nohy sám“. Až na výjimky mužům není dovoleno projevovat „slabost“ v podobě hledání pomoci od odborníků, a pokud se někdo odváží otevřeně mluvit o svých emocích, může být považován za „neplnohodnotného muže“. Tento přístup je nejen škodlivý, ale i nebezpečný. Sociální normy, které muže tlačí do „chlapských rolí“, tak mohou ve skutečnosti vést k ještě většímu útlumu jejich emocí.
Prevence: Změnit přístup k emocím
Abychom zamezili tomu, že muži budou častěji než ženy končit svůj život v důsledku nevyslovených emocí, je nutné změnit přístup k emocím, podporovat emocionální inteligenci a umožnit mužům prožívat a vyjadřovat své pocity bez obav z ponižování. Tento proces musí začít už v dětství, kdy je kladeno důraz na to, že projevy emocí jsou lidské a neznamenají slabost, ale sílu.
Podpora a prevence musí být součástí každé komunity, nejen pro ženy, ale i pro muže. Jak ukazují studie, ve chvíli, kdy jsou muži podpořeni v otevřenosti, v přijetí své vnitřní zranitelnosti, mohou se cítit bezpečněji ve svých vztazích a problémech. Pomoc neznamená slabost – je to cesta k uzdravení.
Zdroje:
WHO Suicide Data
National Institute of Mental Health (NIMH)
Jak fungují hormony štěstí se dozvíte v tomto článku.
