Hlavní obsah
Psychologie a seberozvoj

Prožíváme epidemii ADHD, nebo je to jen daň za civilizaci?

Foto: pixabay

Porucha soustředění, ADHD

Začnete se dívat na video, a po pár vteřinách musíte kliknout na jiný odkaz? Někdo na vás mluví, ale vám hned myšlenky začnou těkat po vlastních starostech? Pokud se v tom poznáváte, pak čtěte dál.

Článek

Zkoušeli jste si v poslední době přečíst delší článek bez toho, abyste během čtení nesáhli po telefonu? Chtěli jste se soustředit na práci, ale po pěti minutách už jste stáli před ledničkou, aniž byste věděli proč? Nejste sami. A pravděpodobně nemáte ADHD. Máte jen běžný problém dnešní doby: přehlcenou pozornost.

Co je dnes porucha, bylo dřív normální?

Ještě před třiceti lety se málokdy mluvilo o poruše pozornosti či dokonce ADHD. Děti byly prostě „živé“, „jak z divokých vajec“ nebo „lítali hlavou v oblacích“. Dnes jsou z těchto popisů diagnózy, a často i medikace. Ne že by ADHD nebylo skutečné. Ale kdybychom přenesli dnešní nároky na soustředění do minulosti, zřejmě by polovinu tehdejší populace označili psychiatři jako neurodivergentní.

Jenže tehdejší svět fungoval jinak. Informace přicházely pomaleji. A hlavně přirozeněji. Evolučně jsme nastaveni vnímat to, co nám přináší svět bezprostředně okolo nás, a tyto vjemy zpracovávat. Moderní digitální doba zkrátka trvá jen nepatrný zlomek času v porovnání s dobou, kdy jsme se jako lidé postupně vyvíjeli a byli skutečně vystaveni jen přímým vlivům. Proto jsme se nedokázali ještě plně přizpůsobit elektronickému toku informací, který je svoji intenzitou na úplně jiné úrovni.

A právě před oněmi třiceti léty ještě převládal přímočarý způsob komunikace a instantní způsob života. Děti i dospělí trávili více času venku, méně před obrazovkami, a nebyli tak pod neustálou rušivou stimulací. Dnes neustále přepínáme mezi aplikacemi, zvuky, zprávami, reklamami. Mozek se tomu sice do určité míry přizpůsobil, ovšem rozhodně ne zrovna ideální formou. Jak? Zapomněl, jak zůstat na jednom místě.

Soustředění jako sval, který neprocvičujeme

Pozornost není nekonečný zdroj. Je to mentální sval. A jako každý sval i tento ochabuje, když ho přetěžujeme nebo používáme špatně. Scrollování sociálních sítí, multitasking, notifikace každých pár minut – to všechno jsou tiky moderní doby, které z pozornosti udělaly roztříštěný nástroj.

Problém je, že lidé dnes za neschopnost soustředit se viní hlavně sebe. Cítí se slabí, pomalí, roztěkaní. Ale málokdo si uvědomí, že v prostředí plném digitálního hluku je neustálá pozornost zkrátka biologicky nemožná. Je to, jako chtít běžet maraton uprostřed matějské pouti. Tělo a mysl se prostě brání, protože je všude příliš mnoho nezpracovaných vjemů.

Skrytý nepřítel: Dopaminová past

Mozek funguje na principu odměn. Každý nový podnět (notifikace, zpráva, lajk) vyplaví trochu dopaminu, tj. neurotransmiteru radosti a motivace. Tím se ale vytváří návyk. Když se máme soustředit na něco monotónního, mozek se začne nudit a hledá další vzrušení. A tak přeskakujeme z práce na zprávy, z úkolu na video, z myšlenky na jinou.

Výsledkem je pocit roztříštěnosti. Nedokončené věci. Frustrace. A u mnohých i mylná domněnka, že trpí duševní poruchou.

Co s tím?

Ne každý, kdo se nedokáže soustředit, potřebuje léky. Někdy stačí změnit prostředí a režim. Zde je pár osvědčených principů:

  • Ztlumte notifikace. Není nutné vědět o každé zprávě v reálném čase.
  • Používejte časové bloky. Nastavte si například 25 minut práce, 5 minut pauzy.
  • Buďte offline. Aspoň hodinu denně bez telefonu, sociálních sítí a hluku. Divili byste, jak málo lidí toto v dnešní době dokáže.
  • Spěte a hýbejte se. Nedostatek spánku nebo pohybu je jedním z největších sabotérů koncentrace. Při sportu se zase okysličí mozek a fyzická aktivita odebere energii pro vtíravé myšlenky.
  • Pěstujte nudu. Záměrně si dejte prostor bez podnětů. Mozek si odpočine a soustředění se zlepší. Dívejte se do bílé barvy (třeba na zeď nebo sněhu), ta zpomaluje myšlení a třídí myšlenky.

Ano, poruchy pozornosti existují. Ale současně žijeme v době, která z poruchy dělá standardní reakci na nenormální tempo. Ne každý, kdo se nedokáže hodinu soustředit, je nemocný. Možná je jen přehlcený. A možná bychom místo diagnóz měli znovu objevit obyčejný klid.

Zdroje a doporučená literatura:

ADHD 2.0: Edward H. Hallowell & John J. Ratey

WHO World Mental Health Survey Initiative

O největších zabijácích mozkové aktivity v každodenním životě se můžete dočíst v tomto článku.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz