Článek
Nejde už jen o sport a výsledky na ledě, ale především o to, kdo má větší vliv, hlas nebo peníze. V posledních letech se ukazuje, že extraligová elita, reprezentovaná majiteli klubů jako Jaromír Jágr (Kladno - byť již není majoritním vlastníkem) či Jiří Šlégr (Litvínov) využívá svého jména a vlivu k tomu, aby z nejvyšší české hokejové soutěže vyřadila strašáka v podobě ztráty extraligové licence. A především brání spravedlivému a sportovně logickému systému postupů a sestupů.
Baráž: souboj nerovných
Příkladem budiž systém baráže, kde se v současnosti střetává vítěz první ligy s nejhorším extraligovým celkem. Na první pohled spravedlivé měření sil. Ale stačí se podívat pod pokličku a celá „rovnost“ se rozpadá.
Tým z první ligy má za sebou dlouhou, vyčerpávající sezónu, zakončenou několika extrémně náročnými koly play-off. Sestava je zákonitě zdecimovaná zraněními, hráči hrají na hraně svých fyzických možností. Naproti tomu extraligový tým má luxus čtyřicetidenní pauzy, během které regeneruje, léčí zranění a připravuje se na baráž v klidu a pohodě. Čistě teoreticky stačí takovému klubu vyhrát 4 utkání za sezónu, a udrží extraligovou příslušnost. Výsledek? Naprostá nerovnováha sil, která slouží jedinému účelu – udržet extraligový klub za každou cenu nahoře, bez ohledu na sportovní spravedlnost.
Uzavřená extraliga – sen majitelů
Není tajemstvím, že právě majitelé výše zmíněných klubů v minulosti opakovaně lobovali za uzavření extraligy. Tedy aby se žádný klub nemusel obávat sestupu, a to bez ohledu na své výkony. Takový návrh se ale příčí základním sportovním principům: vítěz postoupí, poražený padá. Co by bylo fotbalu bez sestupů a postupů? Co by byl jakýkoli sport bez rizika a možnosti snu?
Stanovy Českého hokejového svazu zatím uzavřenou soutěž výslovně zakazují. Jenže namísto toho, aby se tyto zásady respektovaly, hledají vlivní majitelé cesty, jak pravidla ohýbat tak, aby se výsledek rovnal totéž: do extraligy prostě nikoho jiného nepustíme.
Hráči mluví jinak než bossové
Zajímavé je, že hlas samotných hráčů zní zcela jinak než hlas jejich zaměstnavatelů. Před čtyřmi lety proběhl mezi extraligovými hokejisty průzkum, zda podporují uzavření soutěže. Výsledek? Více než 90 % bylo proti. A to dokonce i z klubů, jejichž majitelé uzavřenou extraligu veřejně prosazují (Kladno, Litvínov, Kometa Brno). Ukazuje se tedy, že hráči, kteří skutečně bojují na ledě, stále věří ve sportovního ducha a rovnost šancí. Ovšem jakmile se někdo z nich přesune do funkcionářského křesla, sportovní ideály se rozpustí v politice, penězích a obavě ze ztráty vlastní pozice.
Hadamczik: Vlk v rouše beránčím?
Prezident českého hokeje Alois Hadamczik opakovaně prohlašuje, že usiluje o férovější a přístupnější systém baráže a postupů. Jenže důvěryhodnost jeho slov je značně zpochybňována. Tento stejný člověk totiž druhým dechem říká, že český hokej potřebuje více takových Jágrů, Šlégrů a Zábranských.
Těžko poté uvěřit, že šéf českého hokeje nedokáže prosadit změnu nespravedlivého pravidla, když dokázal prosadit opětovné rozšíření juniorské extraligy. A to i přes jednotnou kritiku celé hokejové veřejnosti.
Je ještě možné hrát o sportovní sen?
Zavedení férovější rozšířené baráže, kde se hraje například série na více zápasů s ohledem na zranění a fyzický stav týmů, nebo dokonce přímý postup a sestup, by mohlo přinést tolik potřebnou rovnováhu. Zatím je ale situace taková, že vítěz první ligy musí v baráži předvést téměř nadlidský výkon, zatímco extraligový outsider si odpočinutý a vyzbrojený čeká na svého „polomrtvého“ soupeře. A to není sport, to je účelový výběr vítězů.
Česká extraliga tak připomíná více feudální dvorek, kde si páni sami stanovují pravidla a na zbytek světa se dívají svrchu. Pokud nechceme, aby se z českého hokeje stal jen produkt několika mocných rodin, je načase začít mluvit o změně. A hlavně: začít tyto změny uskutečňovat.
O nestandardním posuzování hokejových zákroků se dočtete v tomto článku.
