Článek
Každý z nás už někdy slyšel pojem toxický člověk. Představujeme si někoho, kdo druhé vysává, manipuluje nebo jim bere radost. Jenže málokdo si připustí, že toxické vzorce nemusíme jen snášet, ale také nevědomě vytvářet. Nejdřív ukážeme, jak toxického člověka poznat, a teprve potom přijde nepříjemnější otázka, zda mezi podobné lidi náhodou nepatříme i my sami. Vědomý vztah totiž začíná odvahou podívat se do zrcadla, nikoli obviňováním ostatních.
Toxický člověk druhého nevede vzhůru, ale dolů. Nedoplňuje ho, neuklidňuje a už vůbec neposiluje jeho zdravé sebevědomí. Naopak, systematicky vnáší pochyby do druhého člověka a představuje ho ve světle, které mu bere sílu věřit ve vlastní hodnotu.
Typické projevy toxických lidí:
- Prvním signálem je neschopnost nebo neochota mít radost z cizího úspěchu. Toxický člověk neslaví s vámi. Zlehčí vás, řekne, že to nebylo nic těžkého, že měl jen štěstí, nebo že to zvládne každý. Vy mu sdělíte něco důležitého, a dostanete zpět chlad, ironii nebo ignoraci.
- Druhým varovným vzorcem je skrytá nebo otevřená kritika, která se neopírá o respekt, ale o snahu snížit hodnotu druhého. Komentáře typu měl bys ještě přidat, nemysli si o sobě moc, kdo si myslíš, že jsi, nejsou sdílením názoru, ale zahalenou formou dominance.
- Třetím znakem je přítomná permanentní negativita. Toxický člověk přináší do prostoru pocit, že vše je špatně. Nepřichází s inspirací ani řešením, ale s kritikou, nejistotou a zneklidněním.
Manipulace a vina jako hlavní nástroj
Velmi častá je práce s pocitem viny. Pokud máte pocit, že musíte druhému stále něco dokazovat, že jste neustále pod tlakem, aby byl spokojený, že když nesplníte jeho očekávání, cítíte se provinile, pak nejste v rovnocenném vztahu. Tady často přichází i emoční vydírání, slzy kdykoliv se rozhodnete pro sebe, pasivní agrese, tichá domácnost nebo mlčenlivé tresty.
Ale zde přichází druhé zrcadlo
Mnoho lidí automaticky zařazuje toxického člověka jako někoho druhého. Rodiče, partnera, kolegu. Přehlížejí však svou vlastní stopu. Člověk může být toxický i tím, že své emoce neumí nést, a vyžaduje, aby je nesl někdo jiný, že nevědomě zlehčuje druhé, protože sám není v kontaktu se svým vnitřním klidem. Někdy nejsme toxičtí proto, že bychom chtěli škodit, ale proto, že neumíme jinak. A tady se rodí skutečná odpovědnost.
Jak poznat, že jsem toxický já
Když druhého neposlouchám, protože čekám jen až budu moci mluvit já. Když ve mne úspěchy druhého vyvolávají rozladění, místo abych je přijal s radostí. Když reaguji automatickou kritikou spíš než upřímným zájmem. Když moje láska závisí na tom, zda se druhý chová tak, jak potřebuji, nikoli na jeho skutečné podstatě. Když mi vadí štěstí druhých, protože mi připomíná moje vlastní nedořešené věci. Když používám věty typu já ti to říkal, nebo bezemne bys to nezvládl. Všechno to jsou signály, že nejde o lásku, ale o potřebu moci.
Osvobození začíná ochotou přiznat si pravdu
Od toxických lidí je zdravé odejít. Ale ještě důležitější je odejít od toxických vzorců v sobě. Naučit se podporovat místo hodnotit. Naslouchat místo soudit. Umět být v radosti druhého i když se zrovna nedaří mně. A především nepřenášet svou bolest na ostatní. Každý toxický člověk byl kdysi dítě, které nikdo správně nepodržel. To nás neomlouvá, ale vysvětluje, odkud vzorce pramení. Moc nezačíná v ovládání druhých, ale v ochotě změnit sebe.
Skutečná síla vztahu nespočívá v tom, že druhého držíme pod kontrolou a manipulujeme s ním. Spočívá v tom, že dokážeme nejprve očistit své vlastní vzorce a stát se člověkem, s nímž je radost být.
Zdroje a doporučená literatura:
Tim Cantopher – Toxic People (SPCK, 2017)
O logice psychopatů se dočtete v tomto článku.
