Článek
Dopamin dává první impuls, první náboj energie, první světelný výboj v hlavě, který nám říká, že právě tohle je ono. Dopamin není hormon lásky, ale hormon očekávání. Tlačí nás vpřed, žene nás k akci, vytváří posedlost. Když přichází nový člověk do našeho života, dopamin nás zásobuje motivací, nutí neustále kontrolovat telefon, být v extrémně zvýšené pozornosti, fantazírovat. Ve chvíli, kdy vše ještě není jisté, ale mohlo by být, dopamin jede na nejvyšší obrátky.
Serotonin vytváří dojem vnitřní rovnováhy a jistoty. Zatímco dopamin nás žene kupředu, serotonin říká, že jsme v bezpečí. V prvních fázích vztahu ovšem může serotonin extrémně kolísat, a proto se nově zamilovaný člověk někdy cítí jako superhrdina, jindy má paniku, že to celé ztratí. Jedna zpráva navíc nebo jedna zpráva méně a celé nastavení hormonální rovnováhy se zlomí.
Oxytocin působí jako hormon blízkosti. Váže se k doteku, pocitu důvěry, kolektivní sounáležitosti. Vzniká už při pohledu do očí, ale především při fyzické blízkosti. A protože se lidé v moderních vztazích dotýkají často velmi brzy (bez toho, aby mezi sebou měli vybudovaný skutečný základ důvěry), oxytocin dokáže vytvořit iluzi intimity dávno předtím, než ta skutečná opravdu vznikne.
Endorfiny slouží jako přírodní anestetikum, které vypíná přehnanou sebereflexi. Tlumí logickou část mysli a zmenšují opatrnost. Na chvíli mizí úzkosti pochybnosti i kritické myšlení. Čerstvě zamilovaný člověk se stává odvážnější, spontánnější, méně racionální. Tato fáze je ale určena pouze k navázání kontaktu, nikoliv k rozhodnutí o budoucnosti. Pokud se v ní někdo ukotví trvale, bude si lásku plést s intoxikací. Díky endorfinům tedy cítíme lehkost, někdo až uvolnění podobné alkoholu. Jako kdyby stresová centra v mozku dočasně umlkla.
Tahle chemická symfonie je důvodem, proč nový vztah působí jako lavina. Není to nic duchovního ani osudového, ale hluboce biologický mechanismus. Tělo nám říká jedna zásadní věta: pozornost! To by mohlo být evolučně důležité. Proto člověk ve fázi čerstvého vzplanutí nečte varovné signály. Nevidí rizika. Nevnímá rozdílné hodnoty. Naopak, mozek všechno přebarvuje do nejlákavějších tónů.
Kdy se z laviny stává problém?
Nový vztah má být lavinou. Problém nastává až ve chvíli, kdy bez laviny nedává smysl pokračovat. Existují lidé kteří nejsou zamilovaní do člověka ale do hormonální extáze. Jakmile opadne intenzita, mizí i motivace. Takový člověk vyhodnotí vztah jako vadný, a to nikoliv proto, že je nevhodný, ale proto, že už ho nemetabolizuje jako drogu. Tito lidé bývají přesvědčeni že jejich partner se změnil. Ve skutečnosti se změnil pouze jejich dopaminový filtr.
Závislost jako nezdravý aspekt
Takto závislý člověk nevyhledává stabilitu, ale intenzitu. Miluje první etapu kdy se realita ještě nezačala projevovat. Jakmile nastoupí fáze klidu začne si myslet že cit ochladl. Ve skutečnosti se jen přesunul z instinktivního modu do vědomého modu. Kdo tuto fázi neunese nepozná nikdy lásku pouze znovuobjevuje vzplanutí. Každý další začátek je pro něj restart bez vývoje. Biologie vítězí nad zráním.
Okamžik pravdy přichází po odeznění hormonů
Teprve po odeznění hormonálního opojení se ukáže, zda existuje skutečná přitažlivost i bez chemického dopingu. Vztah, který přežije tuto fázi, začíná být vědomý. Strhující lavina je krásná, ale pouze v první kapitole. Pokud má být láska zralá musí pokračovat i po odeznění biologického opojení. Kdo to pochopí, nezažívá méně vášně, nýbrž hlouběji zakotvenou intenzitu, je není závislá na náhodných vlnách hormonů.
Zdroje a doporučená literatura:
Ian Kerner: She Comes First (Harper Collins Publishers, 2004)
Jak poznat v partnerství psychického vyděrače se dozvíte v tomto článku.
