Článek
Sebevědomí
To, že sebevědomí záleží jen na našem vnitřním světě, je skvělá zpráva. Znamená to totiž, že s ním lze pracovat, vylepšit ho a zkvalitnit.
Hlavní rámec našemu sebevědomí dává vždy výchova a přístup osob, jež uznáváme jako autority - rodičů, učitelů, vychovatelů a podobně. V jejich chování je rozhodující, zda dospívajícího spíše podporující a motivují k úspěchu, nebo zda ho v jeho snažení a objevování více blokují a demotivují.
Z výše uvedeného je jasné, že se prvotní základ sebedůvěry vytváří již v ranném dětství. V tomto věku člověk nemá ještě žádné životní zkušenosti, a tak nemůže dost dobře sám posoudit, jak se věci okolo něj skutečně mají. Proto věří všemu, co mu autority řeknou. S přibývajícím věkem a přibývajícími zkušenosti v nás roste i schopnost vše analyzovat a srovnávat. Postupně přebíráme za naše sebevědomí zodpovědnost sami, nicméně každý je na jiné startovní čáře právě proto, že každého autoritativní osoby ovlivnili jiným způsobem.
Co naše sebevědomí při dospívání negativně ovlivnilo?
- Když nám respektované osoby dávali negativní reakce na naše snažení. Slovní spojení jako, „to nedělej, je to nebezpečné“, „to je moc riskantní“, „tohle se nedá zvládnout“ a další. Ovšem i výrazy typu „život je boj“, „svět je nespravedlivý“, „na obyčejném člověku nikomu nezáleží“, „lidem nevěř“ a podobně, v nás zanechaly emoční stopy plné nejistoty, nedůvěry a skepse.
- Srovnávali nás. Se spolužáky, sourozenci nebo, nedej bože, s filmovými či knižními hrdiny. Protože už víme, že se sebevědomí rodí v našem náhledu na nás samotné, pak zákonitě každá jiná osoba, dávaná nám za příklad, sráží naší vlastní hodnotu.
- Nepodporovali nás v tom, co nás bavilo a v čem jsme tedy mohli vyniknout. Třeba nás jako kluky bavilo lepení modelů letadýlek, ale rodiče v tomto koníčku viděli ztracený čas a raději nás vždy nahnali učit se do školy. Nebýt tomu tak, klidně se někteří mohli stát piloty. Nebo zakazovali dívkám hrát klučičí sporty jako fotbal, hokej a vůbec trávit v chlapeckém kolektivu větší množství času. Místo toho je přihlásili na hodiny klavíru, ke kterému neměly dívky vztah a tedy v něm neměli ani perspektivu něčeho dosáhnout.
Jak můžeme na svém sebevědomí zapracovat?
1. Konec se srovnáváním
V prvé řadě je třeba se zbavit myšlenkové vzorce vtisknutého nám rodiči - srovnávání se s ostatními. Žádný člověk by neměl být posuzován měřítky jiných, protože každý je originál a každý z nás tvoří jedinečný soubor vlastností, jenž nikde jinde na světě už nenajdeme. Naše sebehodnota nesmí být určována tím, jak nás hodnotí ostatní.
Z toho vyplývá také známý fakt, a sice že ti, kteří se chvástají a vychloubají vlastní důležitostí, mají nějaký vnitřní problém. Záleží jim na tom, aby zanechali u ostatních co nejlepší dojem, v důsledku čehož je jejich vlastní hodnota nestabilní, jelikož je závislá na hodnocení druhých. Většina egomaniaků tedy není takových, jak si mnozí mylně myslí, tedy lidé s přebujelým sebevědomím. Jsou to osoby, jež mají problém s vlastní sebehodnotou.
Proto si říkat „Až se mi podaří dosáhnout tohoto cíle, tak budu někdo, budu mít konečně pořádné sebevědomí!“ nebude nikdy fungovat.
Skutečně zdravě sebevědomý člověk se prakticky nestará o to, co si o něm druzí myslí, a jde si v klidu svojí cestou.
2. Pozitivní myšlení
Kde je přítomna skepse a pesimismus, tam není prostor pro změnu a transformaci. Pozitivní myšlení a víra, že se posuneme výš, je nezbytný atribut každého úspěchu. Poznejte radost z úspěchu díky nižším cílům. Při své cestě nahoru, za vyšším sebevědomím, začněte u snadných a rychleji dosažitelných cílů. Až je splníte, můžete si postupně dávat náročnější mety. Důležité je právě to první vítězství - prvně dosažený cíl.
3. Převezměte za sebe plnou zodpovědnost
Když budete hledat vytáčky, výmluvy a omluvy proč se vám něco nepodařilo, nikam vaše cesta nepovede. Nesvádějte nic na rodiče, ani na nikoho jiného. Ano, jsou lidi, kteří vám budou házet klacky pod nohy - ale pořád jsou to jen vaše nohy, co ty klacky buď překročí, nebo o ně zakopnou.
A když už jsme u toho klopýtnutí, tak s ním taky počítejte a považujte ho jen za další cennou zkušenost na vaší cestě.
Potřebujete získat novou motivaci a svěží energii do svého snažení? Pak vystupte z komfortní zóny a hledejte nové vzorce pro vaše myšlení.
O tom, jak konkrétně vystoupit z komfortní zóny a tím dosáhnout osobního růstu, se budu věnovat v některém ze svých následujících článku.
