Článek
Hokejová Sparta má všechno, co by klub usilující o pravidelné tituly měl mít. Velké město, obrovskou fanouškovskou základnu, jednu z největších hal v zemi a především peníze. Sparta společně s Pardubicemi patří mezi finančně nejsilnější kluby extraligy. Podle údajů zveřejněných v roce 2025 měly oba kluby rozpočty přes 350 milionů korun a právě ony společně s Třincem patřily k týmům, které na posily a platy vynakládaly nejvíc. Přesto Sparta čeká na titul od roku 2007. A ještě výmluvnější je něco jiného. Do finále se naposledy dostala v sezoně 2021/22, kdy podlehla Třinci. Od té doby třikrát po sobě skončila v semifinále. V roce 2024 ji vyřadil Třinec, v roce 2025 Kometa a letos Pardubice. Předtím přišlo dokonce čtvrtfinálové vyřazení s Třincem. To už není jeden nepovedený ročník. To je vzorec.
Titul se ve Spartě oznamuje skoro jako povinná jízda
Každé léto se příběh opakuje. Přijdou posily, představí se nové dresy, změní se trenér a znovu zazní, že Sparta chce titul. V roce 2023 to Tomáš Divíšek řekl naprosto jasně: Sparta podle něj nemůže mít za cíl čtvrtfinále a musí mířit na nejvyšší příčky. Očekávání tedy nejsou vytvořená pouze médii nebo fanoušky. Vytváří je samotný klub. Jestli každý rok veřejně vyhlásíš titul jako hlavní cíl, současně si tím nastavíš měřítko, podle kterého budeš hodnocen. Druhé místo je neúspěch. Semifinále je neúspěch. Někdy dokonce ani vítězství v základní části nestačí, protože všichni vědí, proč se do ní hráči skládali. Sparta tak každou sezonu vstupuje do soutěže s pocitem, že musí. A v play off pak opakovaně přichází okamžik, kdy se ukáže, jestli tým dokáže tenhle tlak skutečně unést.
Peníze kupují hráče. Pohár z nich ale automaticky nevznikne
Sparta si může dovolit přivést hráče, které by si většina extraligových klubů dovolit nemohla. Před sezonou 2025/26 například získala z NHL zkušeného Devina Shorea a Marka Pysyka. Její finanční možnosti jsou spolu s Pardubicemi označovány za jedny z největších v soutěži. Jenže právě tady se ukazuje rozdíl mezi bohatým klubem a vítězným klubem. Peníze dokážou zvýšit kvalitu kádru. Nedokážou koupit správnou atmosféru v kabině, odolnost v sedmém zápase ani schopnost zvládnout chvíli, kdy se zápas začne lámat. Kometa to Spartě ukázala v roce 2025. Pražané tehdy vyhráli základní část se 104 body, ve čtvrtfinále přešli přes Třinec, ale v semifinále s Kometou vypadli po sedmi zápasech. O rok později se scénář zopakoval. Sparta prošla přes České Budějovice, v semifinále s Pardubicemi vedla 3:2, ale poslední dva zápasy nezvládla a do finále znovu nepostoupila.
Trenéři se střídají rychleji než důvody, proč se to nepovedlo
Nepomáhá ani častá výměna hlavního kouče. Nepomohlo ani angažmá zahraničního lodivoda - legendy německého hokej Uwe Kruppa. Patrik Augusta nastupoval do hlavního města s velkým optimismem a vedení i fanoušci pražského klubu na něj hleděli se velkým očekáváním. Tři roky vedl českou dvacítku a získal s ní dvě bronzové a jednu stříbrnou medaili. Sparta o něj měla zájem už dříve a po konci Pavla Grosse se její vedení snažilo získat právě jeho, přičemž Jaroslav Nedvěd byl jmenován jen dočasně do konce sezóny. Augusta tedy nepřišel jako náhodná volba. Měl za sebou výsledky, respekt a pověst trenéra, který dokáže vytvořit tým. Jenže klubová práce je něco jiného než reprezentační turnaj. A první týdny mu zatím ukazují, jak těžké prostředí si vybral. Po šesti kolech letošní extraligy má Sparta čtyři porážky a po prohře 3:4 v Hradci Králové se ocitla až na devátém místě. Přitom právě zápas v Hradci ukázal problém, který se kolem Sparty objevuje znovu a znovu. Po necelých pěti minutách prohrávala 0:3. Potom se dokázala vrátit do zápasu, ale další individuální chyba přinesla čtvrtý gól a na vyrovnání už nedosáhla. Augusta po utkání mluvil o katastrofálním začátku a nutnosti pracovat na hře celých šedesát minut.
Sparta si vytvořila vlastní past
Možná největším soupeřem Sparty není Třinec, Kometa ani Pardubice. Je to představa, že Sparta prostě musí vyhrát. Každý rok se postaví drahý tým, přijde nový trenér, oznámí se útok na titul a všichni čekají, že tentokrát už to vyjde. Jenže čím déle titul nepřichází, tím větší význam dostává každé další play off. Každé vyřazení přidává další vrstvu tlaku. A klub pak reaguje tím, co dělá už roky: změnou trenéra, změnou hráčů, dalšími posilami a novým očekáváním. Vzniká kruh. Sparta chce titul, protože je Sparta. Kvůli tomu vytváří obrovský tlak. Tlak nepřinese výsledek. Přijde změna. A další sezonu se celý příběh rozjede znovu.
Možná by Spartě prospělo něco, co se v Praze moc nenosí. Klid. Ne menší ambice. Ne rezignace na titul. Jen menší potřeba dokazovat před každou sezonou, že právě teď už musí přijít. Protože přestože má Sparta má dost peněz, dost fanoušků i dost kvalitních hráčů na to, aby titul získala, posledních devatenáct let ukazuje, že evidentně dělá něco špatně.
Zdroje:
Vítěz udává trend. Kometa ukázala, že když něco funguje, přetlačíte miliony
Sparta má nového hlavního trenéra
