Článek
Oscar Wilde: Dáte-li někomu život, stáváte se nadosmrti jeho dlužníkem.
Rodiny, v níž by nebyly žádné rozkoly a všichni členové by spolu navzájem harmonicky vycházeli, jsou výjimkami. Velkými výjimkami. V drtivé většině v nich panuje mezi některými příslušníky disharmonie, někdy až nevraživost. Tomu sestra nevrátila před mnoha lety půjčené peníze, tomu se zase rodiče ve větší míře věnovali a dávali mu najevo více lásky. Ta zmanipulovala ovdovělou matku, aby přepsala rodný dům pouze na ni, ten zase zadlužil díky gamblerství celou famílii. Příběhy jednotlivých rodů se liší. Dnes se podíváme na vzorec, kdy dítě své rodiče zcela ignoruje a vymazalo je ze svého života. Nereaguje na zprávy, telefonáty, snahu si nevyřešený vztah vyjasnit.
Křivd, jež si dítě pamatuje z dětství, může být v některých případech opravdu hodně. Záleží především na typu osobnosti. Nezřídka se mi stává, že hovořím o dětství se dvěma dospělými sourozenci a každý popisuje své rodiče a způsob jejich výchovy naprosto odlišným způsobem. Nevědět, že skutečně vyrůstali spolu, byl bych se zapřísahal, že každý z nich dospíval ve zcela jiné rodině a jiném prostředí. Poměrně zajímavé je, že zpravidla jeden ze sourozenců popisuje své děti jako šťastné a druhý jako traumatické. Je-li sourozenců víc, samozřejmě je variace širší, nicméně vzorec „šťastného a nešťastného dítěte“ zůstává zachován.
CO HRAJE NEJVĚTŠÍ VÝZNAM V TOM, JAKOU ROLI DÍTĚ V RODINĚ ZAUJÍMÁ:
- Období narození: Zda se jedná o prvorozence, prostřední dítě (případně další v pořadí) či nejmladšího potomka.
- Samostatnost: Někdo je schopen lépe fungovat bez rodičů, jiný potřebuje jejich pomoc a podporu více.
- Zvláštní talent: Je-li některý z potomků mimořádně talentovaný v určitém směru (sport, umění, hudba, studijní schopnosti), rodiče mu logicky věnují mnoho pozornosti, aby náležitě rozvinuli jeho talent a vypracovali jeho potenciál. Nezřídka se však v tomto dítěti zhlédnou až nezdravě a projektují do něj své vlastní ambice nesplněné sny.
Každý potomek má v rodině jinou roli. Je rozdíl, zda je dotyčný prvorozený, nebo zda se jedná o mladšího či nejmladšího sourozence. Od staršího se většinou očekává, že bude samostatnější a jakmile se narodí jeho mladší sourozenci, zákonitě je od tohoto potomka pozornost rodičů výrazně odvrácena. Některé dítě se raduje z nově nabyté zodpovědnosti, samostatnosti a svobody. Jiné trpí, na mladší bratry a sestry žárlí a zakóduje si do své paměti snížený zájem otce a matky jako nespravedlnost. Toto principiálně bývá jedním z nejčastějších důvodů, že se v dospělosti snaží prožitou vnitřní bolest rodičům vrátit stejným způsobem - nezájmem o jejich životy.
Ve skutečnosti se však nejedná o opravdovou lhostejnost vůči otci a matce, nýbrž o demonstrativní ukázku, že mi bylo ublíženo. Dotyčný dospělý touží po zájmů rodičů alespoň v tomto pozdním okamžiku. Touží, aby se jim mohl vypovídat, vyčíst jim svoji bolest, slyšet od nich omluvu. Chce od nich vykoupení jejich nezájmu. Jde na to však tím nejhorším způsobem. Lituje se a chce být politován, místo aby se snažil potlačené emoce doprožít a uzavřít spolu s těmi, jež mu je způsobili. Trucuje, místo aby komunikoval.
Úplnou rodinnou tragédií, či spíše vrcholným morálním zločinem pramenícím z dávno uraženého ega, je situace, kdy dítě zakáže svým rodičům vidět jejich vnoučata. Nejsou-li otec či matka vysloveně kriminálníky stojícími mimo zákon nebo těžkými alkoholiky či drogově závislými, mají neopomenutelné právo vidět další pokračovatele svého rodu. Děti nesmí sloužit nikdy, nikomu a za žádných okolností jako rukojmí. Tyto zákazy styku s vnoučaty navíc dělají často i lidé, kteří mají vyšší vzdělání a těší se určitému společenskému statutu. Ne nadarmo se však říká, že vysoká škola není ještě patentem na rozum a dokladem kvality člověka.
Tématem dalšího článku vztahových konstelací bude rozkol v rodině kvůli dědictví.
Proč odemknout 13. komnatu své duše se dozvíte v tomto článku.
