Článek
Téma osobních hranic a emoční inteligence bylo dlouhou dobu zanedbáváno. Nicméně, posledních pár desítek let se nese ve znamení velké expanze této problematiky do povědomí veřejnosti. Všude se vyrojily seberozvojové semináře jako houby po dešti, bylo vydáno bezpočet knih na téma, jak nalézt sám sebe, mnohá známá osobnost se nechala slyšet, jaký zaručený recept na štěstí se jí podařilo objevit.
Všichni jsme byli zasypáni užitečnými informacemi od podrážek bot až po vrcholky ramen. A mnozí jsme si mysleli: „Když toho nyní o sobě tolik vím, mám vyhráno.“ A ejhle, ono to tak vůbec není! Informací jsme sice pobrali přehršle, jenže nějak nevíme, co s nimi.
Po hranicích touží každý
Problémem je, že nejsme jediní, kdo se naučil teorii vymezení svých osobních hranic. Vlastně všichni okolo nás touží po tom samém. Proto pouhé dupnutí nohou s prohlášení „Jsem takový, jaký jsem, a mám na to právo!“ s nikým příliš nehne, protože stejná práva mají všichni. To, že jsme se naučili rozmlouvat sami se sebou, ještě neznamená, že tuto rozmluvu budou chtít poslouchat i všichni okolo.
Co můžeme tedy udělat pro to, abychom si nastavili hranice takovým způsobem, že je ostatní budou dodržovat? Nejprve je dobré zjistit, jak na tom se svými hranicemi vlastně jsme:
- Máte někdy pocit, že vás lidé zneužívají a manipulují vámi?
- Trpíte nutkavou představou, že musíte zachraňovat ostatní lidi a řešit jejich potíže?
- Míváte pocit, že většina vaší energie je investována do života jiných, a ne do vašeho vlastního života?
- Máte ve vztazích sklony k černobílému vidění? To znamená, že buď jiného člověk považujete za úžasňáka, nebo naopak nechutného záporáka? Buď někoho milujete se vším všudy, nebo naopak bez skrupulí nesnášíte?
- Mají vaše partnerské vztahy pravidelně podobu emoční vlny? To znamená, že opakovaně uvažujete o rozchodu, potom se zase cítíte ve vztahu šťastni, a takhle pořád dokola.
- Máte své idoly, které bezmezně obdivujete, napodobujete je a toužíte se stát jimi?
- Říkáte všem, jak nemáte rádi scény a hádky, ale když se zamyslíte, tak jste neustále účastníkem nějakého konfliktu?
- Musíte se často obhajovat za věci, za které podle vás vůbec nemůžete?
- Jestliže jste odpověděli ANO na 2 až 4 otázky, pak máte ve svých vztazích nastaveny slabé hranice a musíte si je neustále obhajovat.
- Pokud jste odpověděli ANO na 5 a více otázek, tak máte nejen problém se svými hranicemi, nýbrž trpíte i nízkou sebeúctou a sebehodnotou.
Co znamená mít zdravé hranice
Zdravé hranice jsou definovány schopností převzít zodpovědnost za důsledky svých činů se souběžným vědomím, že nejsme odpovědni za činy druhých lidí. Značí tedy odvahu nesvádět nic na jiné a stavět se ke svému životu čelem, stejně jako netrpět pocity viny za konání druhých a nenechat se jimi emočně manipulovat.
Jedinci se špatně nastavenými hranicemi mají tedy dvojí podobu:
- Nezdravě přebírají zodpovědnost za činy a emoce druhých.
- Mají tendenci svádět zodpovědnost za svůj život na jiné lidi a vnější okolnosti.
Příklady chování lidí se slabými hranicemi ve vztazích:
- Nemůžeš beze mne jít ven. Opiješ se a kdo ví, co bys tam vyváděla. Uděláme si radši pěkný večer doma ve dvou.
- Je mi líto, chlapci, ale dnes večer ven jít nemůžu. Přítelkyně by mi to dala pěkně sežrat, kdybych šel bez ní.
- Vždycky musím zůstat v práci přesčas, protože kolegové jsou neschopní, a když naše rozdělané úkoly nedokončím já, nikdo jiný to neudělá.
- O tu vaši práci mám zájem, ale musím ji bohužel odmítnout. Máma by mi nikdy neodpustila, kdybych se přestěhoval tak daleko od ní.
- Můžeme spolu randit, ale budeme to držet v tajnosti. Holky by mne zpovídaly a pořád by to chtěly řešit, čemuž bych se ráda vyhnula.
Toto jsou ukázky, kdy se dotyční buď snaží přehodit zodpovědnost za své činy a emoce na někoho jiného, nebo přebírají zodpovědnost za činy a emoce druhých.
Pokud svému partnerovi v něčem vyhovím, pak to vždy má být proto, že to udělat CHCI (z lásky a z pocitu, že má pro mne tento vztah tak vysokou hodnotu), nikoliv proto, že to udělat MUSÍM, jelikož SE BOJÍM DŮSLEDKŮ, KDYŽ TO NEUDĚLÁM.
Jak silné a stabilní hranice ve vztazích máme, tak vysokou sebehodnotou disponujeme. Kdo se zříká vlastní zodpovědnosti, nebo naopak si přisvojuje cizí zodpovědnost, ten nedrží život pevně ve svých rukou. Proto je důležité mít svůj vlastní a silný životní rámec, který si nenecháme přetvářet nikým a ničím jiným - vlastní touhy, cíle, koníčky a projevy.
Protože je to právě tento rámec, který vypovídá o tom, jací jsme, a udává naši identitu.
Školácké chyby mužů na prvním rande se dozvíte v tomto článku.
Toto téma je součástí mého podcastu Vztahové konstelace.
