O pohlavním životě zvířat s dr. Tatianou: Kanibalky, vybuchující trubci i mateřské strasti

Jaký je smysl života? Dalo by se říct, že jeho zachování skrze nepřetržitý proces vytváření jedné generace za druhou. Bez ohledu na to, zda toho organismus dosahuje pohlavním či nepohlavním způsobem, jakmile se jednou tento řetěz přetrhne, je konec. Co to ale rozmnožování vůbec je? Jak se liší to pohlavní od nepohlavního a jaký je rozdíl mezi sexem a rozmnožováním? Proč u mnoha druhů rozlišujeme dvě biologická pohlavní? A u kterých organismů jich existují stovky? Proč samci často vypadají jinak než samice? K čemu jsou dobří hermafroditi? A proč jsou samci a samice v přírodě neustále na kordy? Na všechny tyto otázky a nespočet dalších nabízí pozoruhodná kniha evoluční bioložky a novinářky Olivie Judsonové s poněkud matoucím, ne-li zavádějícím názvem Sexuální poradna Dr. Tatiany pro všechna živá stvoření, který v čtenářích dost možná vyvolá představu, že jde o knihu historek z obyčejné sexuální poradny.

Že to tak asi úplně nebude napoví podtitul Úplný průvodce evoluční biologií sexu, nicméně skutečnu povahu knihy odhalí až její otevření a zabroušení na některý z probíraných dotazů. Jejich autory totiž nejsou lidé, nýbrž nejrůznější (většinou) živočichové. Například hned v tom prvním doktorce Tatianě píše pakobylka Twiggy, která si stěžuje, že se s ní partner páří již deset týdnů a marně se ho snaží přimět, aby konečně přestal. Doktorčina odpověď pakobylce je více než vyčerpávající, ale dotazovatelku pravděpodobně moc nepotěší, protože se v ní primárně dozví, jak vědci rozbourali dávný mýtus, že samci jsou prostopášníci, zatímco samice jsou cudné, ale hlavně, což je na pováženou, pakobylce žádnou radu, jak žárlivého samce donutit přestat, nenabídne!

V podobném duchu se nese celá kniha. Každý dotaz je následován rozebráním podivných pářicích zvyklostí rozmanitých druhů bezobratlých i obratlovců či objasněním některého jevu souvisejícího se sexem či rozmnožováním. K dotazujícím patří například včelí královna, která nechápe, proč v ní samici nechávají své genitálie a proč po dosažení orgasmu explodují. (Explodovat mohou i samci, kteří se nespáří, a to proto, že tlak spermatu jejich tělo prostě nevydrží.) Naopak nešťastný samec jednoho druhu octomilky (Drosophila bifurca) se doktorky dotazuje, proč mu trvá výroba jedné spermie tři týdny a proč je její ocásek dvacetkrát delší (58 mm) než samotná octomilka (3 mm). Zaručenou odpověď se bohužel nedozví, což ale neznamená, že doktorka nevyužije příležitost k sáhodlouhému povídání o spermiích jako takových. Lví samec si sice nestěžuje na spermie (minimálně jsou mnohem kratší), ale má podobný problém jako zmíněná Twiggy: nechápe totiž, proč se s ním samice touží pářit každou půlhodinu, několik dní v kuse. To anonymní puritánské tazatelce Pobřeží slonoviny vadí primárně sexuchtivé samice šimpanzů, které pohlavní partnery střídají jak ponožky. Pokud by se ovšem ponožky měnily několikrát za den.

Úplně jiné problémy řeší sameček pavouka snovačky, který nabídl své tělo samičce, ale ona ho odmítla, což doktorce Tatianě umožní prozkoumat otázku sexuálního kanibalismu (ano, i na kudlanky samozřejmě dojde). Na všechny ty podivné praktiky a neuvěřitelnou promiskuitu samců i samic poněkud nechápavě hledí kondoři havranovití, kteří jsou zastánci absolutní monogamie, stejně jako třeba křečci kalifornští. Ale bohužel, s monogamií se v přírodě moc často nesetkáme, jen málokdy je totiž opravdu výhodná a o nic jiného ve výsledku nejde, než s co nejmenšími náklady získat co nejvíce. Kolem toho ose koneckonců točí celý nekonečný konflikt mezi samci a samicemi.

K nešťastníkům, kteří se na doktorku Tatianu obrátili, patří i sameček jednoho druhu roztoče, kterého opustily všechny sestry, a on má strach, jestli to není proto, že se s nimi ještě v matčině „břiše“ bezstarostně pářil. To samice hyeny s ničím takovým potíže nemá, ale trápí ji její podivný „penis“, o kterém se dozvídá, že jde „jen“ o ohromný klitoris, který je schopen erekce a na první pohled je nerozeznatelný od penisu samce, což je důvod, proč byly kdysi hyeny považovány za hermafrodity.

Výše naznačená ukázka několika probíraných problémů patrně dostatečně naznačuje, jakým směrem se svazek ubírá, nicméně vystihnout celý jeho nesmírně barvitý obsah dokáže jen stěží. Nejde však jen o přehlídku bizarností ze sexuálního světa zvířat, byť ty představují jakousi nosnou kostru recenzovaného titulu. Čtenář se zároveň po troškách seznamuje s tím, proč vůbec v případě existují různá pohlaví, když by bylo snazší, aby se mohl pářit každý s každým, jak souvisí typ produkovaných pohlavní buněk s náklady na potomstvo, jaké faktory jsou zodpovědné za preferenci různý sexuálních strategií různými druhy, jak funguje pohlavní výběr nebo proč existuje tak strašně málo druhů, které by se rozmnožovaly výhradně nepohlavně, přestože se to na první pohled jeví jako mnohem výhodnější. A samozřejmě dojde i na hypotézy, proč se vůbec pohlavní rozmnožování v průběhu evoluce vyvinulo, což se snaží objasnit například slavná hypotéza Červené královny.

Sexuální poradna Dr. Tatiany je opravdu mimořádně zábavnou knihou, která čtenáře provede světem sexu od A do Z a nenásilně ho seznámí s problematikou, která v biologii patří k těm vůbec nejzajímavější. Koneckonců se týká každého z nás. Při čtení jsem si vzhledem k ohromnému množství informací, které se na čtenáře z každé stránky valí, vzpomněl na populární knihy Jaroslava Petra Desatero smyslů a Desatero pohybů, protože Sexuální poradna Dr. Tatiany by se klidně mohla jmenovat Desatero sexu. Tato podobnost se ovšem platí nejen pro pozitivní, nýbrž i negativní aspekty knihy. Stejně jako u Petrových knihy záplava informací začne být po určité době trochu zahlcující a „wow efekt“ se vyčerpá.

Stejně tak se trochu přejí všudypřítomná snaha o humor a třicátý doraz už nerozesměje tolik, jako prvních pět. Proto doporučuju dávkovat jednotlivé podkapitoly/dotazy po jednom či po dvou a klidně si čtení rozložit na pár týdnů. Náruživější zájemce každopádně potěší mimořádně obsáhlá bibliografie, ve které lze nalézt veškeré zdroje, ze kterých autorka při psaní čerpala (každou „šílenost“ si tak můžete snadno ověřit). Samozřejmě je třeba vzít v úvahu, že kniha v originále vyšla už v roce 2002 (česky už o rok později) a od té doby se objevila celá řada dalších publikací, nicméně jako výchozí bod pro orientaci v problematice to postačí a s dalším už pomůže Google.

Celkově se jedná o pozoruhodnou populárně naučnou knihu, která na českém trhu patrně nemá obdoby (napadá mě snad jen hodně vousaté Milování v přírodě Julia Komárka) a rozhodně by nebylo na škodu, kdyby se tuzemští nakladatelé do podobných vod zase někdy zabrousili. Do té doby se musíme spokojit s radami dr. Tatiany, které snad minimálně v knihovnách k dispozici ještě budou.

Bibliografické údaje recenzované knihy: Olivia Judson: Sexuální poradna Dr. Tatiany pro všechna živá stvoření. Dokořán, Argo, 2003, 264 stran.