Článek
O realitě klimatické změny dnes už pochybuje málokdo, stejně jako o jejích příčinách, byť internetové diskuze většinou naznačují opak. Faktem je, že klimatická změna probíhá a že za ni do značné míry může člověk. S jejími dopady se navíc setkáváme na vlastní kůži dnes a denně, ať už v podobě mírných zim, rostoucího počtu tropických dnů, kterých bude i nadále přibývat, kůrovcových kalamit, jež jsou důsledkem kombinace klimatické změny a nevhodného lesního hospodaření, nebo migrace řady teplomilných druhů do severnější oblastí (na severní polokouli), kupříkladu nepřehlédnutelného křižáka pruhovaného.
Věčnou otázkou je, zda a jak se klimatickou změnu pokoušet zmírnit, aby nepřesáhla kritickou mez, nebo jestli to vzdát a raději veškeré síly směřovat do adaptace, což ale nebude o nic levnější. V zápalu diskuze se občas ztratí skutečnost, že klimatická změna nezasahuje pouze do našich životů, ale do života velkého množství organismů, od hmyzu po velryby. Nonhumánní tvorové ale nejsou zcela bezbranní a na klimatickou změnu se mnozí z nich alespoň do určité míry dokážou adaptovat.
V prostou i čase
Očividnou možností je přesun do chladnějších oblastí, ať už blíže k pólům, nebo do vyšší nadmořské výšky, což už dnes pozorujeme u celé řady rostlin, ryb, motýlů, žab, ptáků, plazů i savců. Nabízí se také posun v čase, který se může týkat například vhodného načasování migrace nebo rozmnožování, aby se mláďata líhla v době, kdy jim budou rodiče schopni obstarat dostatek potravy, například housenek (i ty se totiž líhnou dříve na jaře, než bylo zvykem). Tento způsob vyrovnávání se s klimatickými výkyvy byl zaznamenán v rámci dlouhodobé studie, která několik desetiletí probíhala na nizozemské populaci sýkor koňader.
Sýkora koňadra (Parus major)
O organismech, které se v důsledku klimatické změny musí uchylovat k podobným změnám, se v angličtině říká, že jsou „on the move“ (v pohybu), a podle odhadů se to týká až poloviny všech druhů. Řada jich však za svižným tempem klimatické změny zaostává a dříve či později se zařadí na seznam těch, kterým už jsme pomohli do „věčných lovišť“ v minulosti. Problém ale nemusí být schopnost reagovat na klimatickou změnu. Druh může být přizpůsobivý, jak chce, ale pokud mu přehradíme cestu, kudy by se mohl ubírat, nebo zničíme biotop, do kterého by se mohl uchýlit, tak má zkrátka smůlu. I proto je potřeba detailně studovat, jakým způsobem různé rostliny a živočichové na měnící se klima reagují, abychom jim tuto reakci vhodnými ochranářskými zásahy umožnili.
Podle článku, který vyšel letos v květnu v časopise Trends in Ecology & Evolution, má ale současný výzkum přizpůsobování se různých organismů klimatické změně jednu slabinu, a to, že se obvykle zabývá pouze jednou dimenzí této adaptace. Zaměřením se na jeden aspekt ale pomíjíme ty ostatní, a logicky tak získáváme neúplný obraz skutečnosti. Autoři studie proto navrhují více holistický přístup, který umožní vyhodnotit různé formy adaptace druhu na klimatickou změnu najednou (časovou, prostorovou, longitudinální i altitudinální). Díky tomu dokážeme mnohem lépe předvídat, jak bude druh reagovat a jaký způsob ochrany pro něj bude nejvhodnější.
Dlouhé zobáky
Existují ale i jiné možnosti, jak se vypořádat s klimatickou změnou. Některé z nich popsali autoři studie publikované před několika lety opět v časopise Trends in Ecology & Evolution, kteří se rozhodli prozkoumat, jak se v reakci na rostoucí teploty v dlouhodobém i krátkodobém horizontu mění morfologie vybraných teplokrevných živočichů (savců a ptáků).
Výsledky byly pozoruhodné. Ukázalo se, že u ptáků, například několika druhů australských papoušků, došlo v průběhu desítek let k prodloužení zobáku, naopak u savců se prodlužoval ocas a končetiny (rejsek šedý), uši (myšice křovinná) nebo křídla (pavrápenec válečný). Zajímavé je, že k podobné tělesné proměny byly patrné i při krátkodobých laboratorních pokusech. U živočichů, kteří se vyvíjeli při vyšší teplotě, vědci zaznamenali prodloužení ocasu u myší, zobáku u křepelky japonské či ocasu a uší u prasete divokého.
Hnědnutí puštíků
Co to ale znamená? Všechny tyto úpravy mají jedno společné: větší tělní výběžky a větší povrch těla organismu umožňují, aby se efektivněji zbavoval přebytečného tepla. Jsou tedy přesně v souladu se známým Allenovým pravidlem, které říká, že teplokrevní živočichové, kteří obývají teplejší oblasti, mají větší či delší tělní výběžky (nohy, uši, ocasy) než příbuzné či podobné druhy z chladnějších míst. Typickým příkladem je fenek, který má mnohem delší uši i nohy a celkově ostřejší rysy než zakulacenější liška obecná, která má zase delší tělní výběžky než liška polární.
Fenek má výrazně delší uši než lišky z chladnějších oblastí
Pozoruhodnou proměnou prošlo během několika desítek let v souvislosti s vyššími teplotami také zbarvení puštíka obecného. Výzkum, který probíhal na jeho finské populaci, odhalil, že peří této sovy s rozsáhlým areálem výskytu, se v uvedené severské zemi posunulo od převážně šedé barvy (která sovu patrně lépe maskovala proti světlému, zasněženému pozadí) k hnědé.
To, že se některé organismy dokážou klimatické změně přizpůsobit, ještě neznamená, že klimatická změna pro přírodu a tím i pro nás není problém. Nejenže schopnosti adaptace mají své meze, ale mnoho druhů jich jednoduše není schopno, alespoň ne tak rychle. Měli bychom proto dělat, co je v našich silách, abychom dál nepřikládali pod kotlem, ale zkusili aktuální trend alespoň trochu zmírnit. Nepomůže to jen nám a našim peněženkám, protože s každou další desetinou stupně bude adaptace neúměrně dražší, ale i milionům dalších tvorů, jejichž životy svým chováním ovlivňujeme.
Zdroje a k dalšímu čtení:
Fredston, A. L., Tingley, M. W., Neate-Clegg, M. H. C., Evans, L. J., Antão, L. H., Ban, N. C., Chen, I., Chen, Y., Comte, L., Edwards, D. P., Evengard, B., Fadrique, B., Falkeis, S. H., Guralnick, R., Klinges, D. H., Lembrechts, J. J., Lenoir, J., Palacios-Abrantes, J., Pauchard, A., . . . Scheffers, B. R. (2025). Reimagining species on the move across space and time. Trends in Ecology & Evolution. https://doi.org/10.1016/j.tree.2025.03.015
Marek, M. V.: Klimatická změna - příčiny, dopady a adaptace. Academia, 2022.
Petřík, P., Fanta J.: Jiné klima - jiný les. Academia, 2021.
Ryding, S., Klaassen, M., Tattersall, G. J., Gardner, J. L., & Symonds, M. R. (2021). Shape-shifting: changing animal morphologies as a response to climatic warming. Trends in Ecology & Evolution, 36(11), 1036–1048. https://doi.org/10.1016/j.tree.2021.07.006
