Článek
V souvislosti se spekulacemi o personálním obsazení Ministerstva životního prostředí se vyrojila řada článků, které případnou nominaci motoristy Petra Macinky, jenž má k ochraně přírody vztah asi jako vegetarián ke konzumaci masa, vesměs kritizují. A pokud mohu soudit dle některých vyjádření zmiňovaného adepta, tak právem. Nahlédnutí do diskuzí pod těmito texty mě však přimělo k zamyšlení.
Člověk má na přírodu nepochybně zcela zásadní vliv. V podstatě celá vědecká obec se shoduje na tom, že žijeme v období rychlé klimatické změny, na níž se sice mohou podílet různé abiotické faktory, jako tomu bylo v minulosti, ale na níž se zásadní měrou podepisuje člověk, který je také tím jediným, kdo může její průběh alespoň trochu zpomalit, aby on i celá příroda získali více času na to se na všechny související důsledky připravit, respektive adaptovat. Tyto důsledky koneckonců vidíme už nyní například v podobě kůrovcových kalamit, které se výrazně podepsaly na podobě české krajiny.
A krajina trpí i mnoha jinými problémy, jež s klimatickou změnou mohou i nemusí souviset, od prohlubujícího se sucha po dramatický úbytek hmyzu, kterému si díky takzvanému fenoménu čelního skla všiml patrně každý. Situace ale není bezvýchodná a nabízí se řada opatření, například postupná změna druhové skladby lesů, které si s klimatickou změnou poradí, tvorba krajinných prvků schopných vodu zadržet, ochrana či vytváření stanovišť, která hmyzu poskytnou dostatek potravy a umožní mu dokončit životní cyklus (třeba už jen vhodným načasováním sečení luk). A samozřejmě není od věci řešit příčinu mnoha problémů, tedy snížit množství vypouštěných skleníkových plynů.
Nic z toho přirozeně není zadarmo. Je nutné zaplatit lidi, kteří vykopou tůně zadržující vodu a poskytující útočiště obojživelníkům (třebaže mnohdy to dělají dobrovolníci ve svém volnu), nahradit zemědělcům ušlý zisk, pokud zachovají louku či mez, nebo vynaložit prostředky na odklon od fosilních zdrojů energie.
Ačkoli obecně vnímám, že lidem ochrana přírody není ukradená a uvědomují si, že je potřeba jednat, jakmile dojde na to, jestli jednat, jak jednat a jak to zaplatit, veškerá vůle zmizí. Okamžitě se objeví komentáře o zlodějských zelených neziskovkách, které akorát sosají dotace (myslíte ty spolky, které skupují biologicky významné území, na nichž následně zajistí ochranu?), ekofanaticích bránících nějaké stavbě (nemám teď na mysli stavby, které jsou ve veřejném zájmu, jako například dálnice) a zkorumpovaných vědcích, kteří ve společnosti podněcují strach, aby nepřišli o svá teplá místečka.
Typickým příkladem jsou i chystané emisní povolenky, které mají do rozpočtu přinést potřebné prostředky na ochranu přírody a adaptaci na klimatickou změnu (po nichž mimochodem často volají právě ti, kdo tvrdí, že nemá cenu snažit se klimatickou měnu zpomalit, ale že je lepší se na ni připravit). Ano, povolenky by o něco zvýšily (nebo zvýší, pokud budou zavedeny) výdaje domácností, ale vynaložené prostředky se nám mnohonásobně vrátí už jen v tom, že umožníme ekosystémům nadále plnit ekosystémové služby, které jsou sice těžko vyčíslitelné, ale nepopiratelné.
Není mi tak jasné, co vlastně chceme. Chceme chránit ohrožené druhy, unikátní biotopy, důležité krajinné prvky a přírodu obecně, přestože to občas znamená překážku pro naše ekonomické zájmy, nebo o tom chceme jen mluvit? Chceme se adaptovat na klimatickou změnu, nebo o tom jen mluvit? Chceme předat dalším generacím krajinu v lepším stavu, než do jakého jsme ji dostali, nebo o tom jen mluvit?
Co vlastně chceme?
Diskuzi nechávám otevřenou a budu rád, když mi napíšete, jak byste si ochranu přírody a její financování představovali, aby to dávalo smysl.
Zdroje a další čtení:
Michal V. Marek (ed.): Klimatická změna. Příčiny, dopady a adaptace. Academia, Praha, 2022, 350 s.
Dave Goulson: Tichá Země. Jak odvrátit hmyzí apokalypsu. Přel. Lenka Adamcová, Nakladatelství Kazda, Brno, 2022, 352 s.
Václav Cílek, Martin Polívka, Zdeněk Vacek (eds.): Český a moravský les. Jeho počátky, současný stav a výhled do budoucnosti. Dokořán, Praha, 2022, 464 s.
George Marshall: Ani na to nemyslete. Proč náš mozek ignoruje změnu klimatu. Přel. Tomáš Kačer, Host, 2022, 348 s.
David Attenborough: Život na naší planetě. Mé svědectví a vize pro budoucnost. Přel. Jiří Petrů, Práh, 2021, 264 s.
Josef Fanta, Petr Petřík (eds.): Jiné klima – jiný les. Academia, 2021, 212 s.
Václav Cílek, Alexander Ač a kol.: Věk nerovnováhy. Klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní resilienci. Academia, 2019, 348 s.
