Faustův dům na Karlově náměstí: legenda o ďáblu, alchymisté a skutečnost

Na jižním okraji Karlova náměstí v Praze stojí růžový barokní palác, kolem kterého denně projdou tisíce lidí. Na první pohled nevypadá nijak děsivě. Přesto patří k místům, se kterými se pojí jedna z nejslavnějších pražských pověstí. Faustův dům měl být podle legendy místem, odkud si samotný ďábel odnesl člověka, který mu předtím upsal svou duši.

Jenže skutečná historie domu je možná ještě zajímavější než samotná pověst. Faust zde totiž s největší pravděpodobností nikdy nebydlel. Zato se v domě během staletí vystřídali lidé, kteří se zabývali alchymií, chemií, fyzikou a různými experimenty. A právě jejich příběhy mohly být základem pozdější legendy.

Podle známé pověsti žil v domě učený doktor Faust. Touha po poznání ho měla dovést až ke smlouvě s ďáblem. Výměnou za svou duši získal nadpřirozené schopnosti a vědomosti, jenže smlouva měla omezenou platnost.

Když jeho čas vypršel, ďábel si pro něj přišel a odnesl ho skrz strop domu. Zůstala po něm pouze velká díra, kterou prý nebylo možné natrvalo zazdít.

Historické dokumenty ovšem žádného Fausta mezi vlastníky domu neznají. Samotné označení Faustův dům se výrazněji ujalo až v 19. století, tedy mnoho století po vzniku stavby.

Pověst tedy nevznikla proto, že by zde doloženě žil historický doktor Faust. Spíše se zdá, že dům byl pro faustovský příběh ideálním místem.

Historie stavby sahá až do 14. století. Na tomto místě stával dvůr opavských vévodů a část středověkého zdiva a sklepů se dochovala dodnes. Později palác prošel renesančními a barokními přestavbami.

A pak přichází něco, co už s legendou začíná velmi zajímavě souviset.

Majitelé domu měli totiž neobvykle často zájem o alchymii a přírodní vědy.

Nejznámějším z nich byl anglický alchymista Edward Kelley, jedna z nejpozoruhodnějších postav rudolfínské Prahy. Dům získal roku 1590. Kelley působil u dvora císaře Rudolfa II. a zabýval se alchymií v době, kdy se stále věřilo například v možnost výroby zlata nebo nalezení elixíru života.

Takový obyvatel samozřejmě poskytoval fantazii Pražanů dost materiálu.

Další významnou kapitolu představovala rodina Mladotů ze Solopysk, podle které se stavba dodnes oficiálně nazývá Mladotovský palác.

Ani u nich zájem o neobvyklé pokusy nezmizel. Josef Mladota se zajímal o fyziku a chemii a s domem jsou spojovány nejrůznější mechanické vynálezy.

Podle dochovaných tradic zde byly například automaticky se zavírající dveře, pohybující se figuríny a zařízení pracující s optikou, elektřinou či magnetismem. Pro člověka 18. století mohly podobné věci působit téměř jako magie.

Stačí si představit návštěvníka, který vstoupí do domu, dveře se za ním samy zavřou a před ním se začne pohybovat nějaká mechanická postava.

Dnes bychom hledali ozubená kola, pružiny a fyzikální vysvětlení. Tehdy se mnohem snadněji začalo šeptat o čertech a černé magii.

Právě tady začíná být příběh opravdu zvláštní.

Faustovská legenda tvrdí, že ďábel odnesl Fausta právě otvorem ve stropě. Při průzkumech domu byl skutečně nalezen dodatečně zazděný otvor dostatečně velký, aby jím mohl prolézt člověk. Samozřejmě to není důkaz zásahu pekelných sil. Mohl mít úplně obyčejný stavební nebo historický původ.

Jenže historie domu si připravila ještě jednu mimořádnou náhodu.

Dne 14. února 1945, během spojeneckého bombardování Prahy, byl Faustův dům zasažen leteckou pumou. Dům byl při náletu skutečně poškozen a některé zdroje uvádějí, že bomba prorazila střechu a stropy, aniž by explodovala.

Jinými slovy: několik století se vyprávěla pověst o díře, kterou někdo proletěl skrz Faustův dům, a potom budovou skutečně proletěla bomba.

Na vznik původní legendy to samozřejmě nemohlo mít žádný vliv – ta je mnohem starší. Jako historická shoda okolností je to ale skoro až příliš dokonalé.

Právě Faustův dům je pěkným příkladem toho, jak podobné pověsti pravděpodobně vznikají.

Nemusí být pravdivý celý příběh. Stačí několik skutečných ingrediencí.

Starobylý dům. Tajemné sklepy. Alchymista. Chemické pokusy. Mechanické přístroje, kterým běžní lidé nerozuměli. Podivné otvory ve zdech a stropech. A několik generací vypravěčů, které vždy přidají něco dalšího.

Výsledkem je legenda o doktoru Faustovi.

Samotný Faust v pražském domě historicky doložen není, ale prostředí, ze kterého legenda vyrostla, bylo skutečné. Prague City Tourism přímo uvádí, že faustovská pověst pravděpodobně vznikla právě kvůli několika majitelům domu, kteří se zabývali alchymií a přírodními vědami.

Budova na adrese Karlovo náměstí 502/40 stojí dodnes. Využívá ji 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice a její vnitřní prostory nejsou běžně přístupné veřejnosti. Od roku 1964 je objekt kulturní památkou.

A možná je na celém příběhu nejhezčí právě ten paradox.

V domě, který byl po staletí spojován s magií, alchymií a hledáním tajemství života, dnes působí lékaři a vědci.

Ďábla sice nikdo nenašel a doktora Fausta zde historici také nedoložili. Touha lidí poznávat věci, kterým zatím nerozumějí, však z Faustova domu vlastně nikdy nezmizela.