Článek
Dlouhé vlasy, rozevláté oblečení, žádná naleštěná choreografie a místo dokonale vyrobené popové skupiny skuteční sourozenci. V polovině devadesátých let nebylo téměř možné The Kelly Family ignorovat. Člověk je buď miloval, nebo je nemohl vystát. A právě to bývá jeden ze znaků skutečného fenoménu.
Ještě před velkou slávou přitom Kellyovi dlouhá léta žili způsobem, který se světem velkého showbyznysu neměl mnoho společného. Rodina cestovala po Evropě, hrála na ulicích a prodávala vlastní nahrávky. Mezi lety 1983 a 1994 podle Deutsche Welle vystupovali někdy až třikrát denně a dokázali prodávat statisíce vlastních desek ještě před tím, než se z nich staly hvězdy.
Pak přišel rok 1994 a album Over the Hump.
Na něm byla mimo jiné skladba An Angel, která se stala jejich poznávacím znamením. Jen v Německu se alba prodalo přes 2,5 milionu kusů. Z pouličních muzikantů se během velmi krátké doby staly hvězdy, které vyprodávaly velké haly.
Proč právě oni?
Z dnešního pohledu je možná nejzajímavější, že Kelly Family byli téměř přesným opakem toho, jak měla tehdy popová hvězda vypadat.
Žádné módní účesy. Žádné drahé kostýmy. Žádná uměle sestavená chlapecká skupina.
Bylo jich hodně, byli příbuzní, každý vypadal trochu jinak a jejich image působila, jako kdyby právě vystoupili ze starého autobusu někde na cestě Evropou. Což vlastně nebylo daleko od pravdy.
Jejich největší devizou tak nebyla pouze hudba. Byl to příběh rodiny.
Fanoušek neměl pocit, že sleduje anonymní skupinu. Znal Paddyho, Angela, Joeyho, Maite, Patricii, Kathy a ostatní. Každý měl jiný hlas, vzhled i osobnost a každý fanoušek si mohl najít svého oblíbence.
A u dospívajících dívek byli především Paddy a Angelo schopni vyvolávat něco, co připomínalo beatlemánii o třicet let dříve. Deutsche Welle připomíná, že zájem fanoušků došel tak daleko, že rodinný hausbót v Kolíně nad Rýnem býval obléhán fanoušky a rodina potřebovala ochranku.
Kellymánie dorazila i do Česka
V Česku měli Kelly Family mimořádně silnou pozici.
Jejich písničky hrálo rádio, videoklipy běžely v televizi a An Angel, I Can't Help Myself, Why Why Why, Santa Maria nebo Fell in Love with an Alien znali i lidé, kteří by si jejich desku nikdy nekoupili.
Samotní členové skupiny později vzpomínali, že české publikum patřilo k nejbouřlivějším, které zažili. Kathy Kelly označila Prahu společně se Záhřebem a Lisabonem za koncerty, kde ji hlasitost publika skutečně překvapila.
V dubnu 1997 hrála skupina ve Sportovní hale na pražském Výstavišti a ještě téhož roku se kvůli velkému zájmu do Prahy vrátila.
Česká „kellymánie“ byla tak výrazná, že se Kelly Family dostali i do parodií a stali se součástí tehdejší popkultury. České publikum se rozdělilo skoro dokonale: jedni je bezmezně milovali, druzí se jim vysmívali.
A přesto jejich písničky znal prakticky každý.
Fenomén doby před internetem
Na jejich úspěchu je ještě něco, co už se dnes těžko zopakuje.
V devadesátých letech neexistoval Spotify, YouTube ani sociální sítě. Když se nějaká skupina dostala do Brava, hitparády Eso, rádia nebo televizního pořadu, sledovala ji v jeden okamžik obrovská část mladé generace.
V Německu sehrál při jejich průlomu významnou roli právě časopis Bravo. Po článku a následném vystoupení na Bravo Super Show v lednu 1994 následoval během několika měsíců vyprodaný velký koncert v Dortmundu.
Dnes si každý může pustit něco jiného. Tehdy velká část generace sledovala stejné televizní pořady, poslouchala stejná rádia a kupovala stejné časopisy.
Proto mohlo vzniknout něco jako skutečná kellymánie.
A potom jako by zmizeli
Tak prudký úspěch ale měl svou cenu.
Členové rodiny dospívali, chtěli dělat vlastní hudbu a život pod permanentním dohledem fanoušků byl vyčerpávající. Na přelomu tisíciletí začali jednotliví sourozenci odcházet vlastní cestou.
Po smrti otce Dana Kellyho v roce 2002 se rodinná éra definitivně změnila. Paddy, dnes známý jako Michael Patrick Kelly, dokonce na několik let odešel do kláštera. Ostatní se pustili do sólové hudby, televizní kariéry nebo úplně jiných činností.
Mohlo se zdát, že Kelly Family zůstanou jen kuriózní vzpomínkou na devadesátá léta.
Jenže nezůstali.
Když oznámili comeback na rok 2017, první koncert v Dortmundu byl podle Deutsche Welle vyprodaný během osmnácti minut a musely být přidány další termíny.
To už není jen nostalgie po jedné známé písničce.
Je to důkaz, jak hluboko se skupina zapsala do dospívání celé jedné generace.
Proč na ně lidé vzpomínají dodnes?
Možná právě proto, že byli nedokonalí.
Z dnešního pohledu jejich image někdy působí bizarně. Některé skladby byly až přeslazené. A už v devadesátých letech měli Kelly Family stejně vášnivé odpůrce jako fanoušky.
Jenže když dnes zazní první tóny An Angel, člověk narozený někdy v sedmdesátých nebo osmdesátých letech často okamžitě ví, co poslouchá.
A spolu s tou melodií se vrátí něco dalšího.
Televizní hitparády. Bravo. Kazety. CD. Plakáty na stěnách dětských pokojů. Doba, kdy se na nový videoklip čekalo před televizí místo kliknutí na displej telefonu.
Kelly Family tak nejsou jen příběhem jedné rodiny. Jsou kusem devadesátých let.
A možná právě proto fenomén Kelly Family vlastně nikdy úplně nezmizel.
