Článek
Když se objeví zpráva, že zemřel herec Grizz Chapman, spousta lidí si možná řekne: „A kdo to vůbec byl?“ Nebyl to Tom Hanks, Bruce Willis ani žádná světová megastar, jejíž tvář zná každý druhý člověk na planetě. Pro mnoho diváků to byl maximálně „ten vysoký chlapík z 30 Rock“, pokud ho vůbec někdy viděli. A právě tady začíná otázka: proč o tom média píší?
Odpověď je jednodušší, než se zdá. Média nepíší jen o lidech, které zná úplně každý. Píší i o lidech, kteří byli součástí určitého kulturního světa, seriálu, filmu, komunity nebo generace. Pro někoho mohl být Grizz Chapman neznámé jméno. Pro fanoušky seriálu 30 Rock to ale byla postava, která k tomu seriálu patřila. A pro lidi, kteří ho osobně znali, to byl samozřejmě člověk, ne jen krátká zpráva v rubrice „zemřel“.
Problém není v tom, že média o takové smrti informují. Problém je spíš v tom, jak to někdy celé působí. Titulky často vypadají, jako by odešla obrovská legenda, i když realita je skromnější: zemřel herec menší role, kterého širší veřejnost téměř neznala. Pak to může působit přehnaně, skoro jako kdyby média uměle vyráběla důležitost tam, kde ji běžný čtenář necítí.
Jenže i menší herec může mít svůj význam. Ne každý musí být hlavní hvězda, aby po sobě něco zanechal. Film a televize nejsou jen o hlavních postavách. Jsou plné vedlejších rolí, epizodních výstupů, známých tváří „odněkud“ a lidí, kteří dotvářejí atmosféru. Bez nich by spousta seriálů a filmů působila prázdněji. Chapman nebyl největší hvězda Hollywoodu, ale byl součástí úspěšného seriálu a pro určitou skupinu diváků měl své místo.
Další důvod je čistě lidský. Smrt známějšího člověka, byť jen okrajově známého, připomene i něco širšího: nemoc, stárnutí, osud lidí za kamerou, nejistotu herecké profese nebo to, že popularita není vždy měřítkem hodnoty života. V jeho případě se navíc psalo i o zdravotních problémech a transplantaci ledviny, což může upozornit na téma, které je důležitější než samotná celebrita.
Na druhou stranu je fér říct, že média někdy z každého úmrtí dělají klikací zboží. „Zemřela hvězda slavného seriálu“ zní dramaticky, i když šlo o vedlejšího herce, kterého by většina lidí na ulici nepoznala. Takový styl pak čtenáře dráždí. Ne proto, že by někomu přáli něco zlého, ale protože cítí nepoměr mezi titulkem a realitou.
Média by tedy měla informovat, ale s mírou. Není ostuda napsat, že zemřel herec známý z 30 Rock. Ostuda je tvářit se, že odešla jedna z největších ikon televizní historie, pokud to tak nebylo. Poctivý titulek by měl čtenáři říct pravdu: zemřel herec vedlejší, ale zapamatovatelné role. To je dostatečně důstojné a zároveň nepřehnané.
Nakonec nejde o to, kolik lidí člověka znalo. Jde o to, zda jeho život nějak zasáhl veřejný prostor. U herců, hudebníků, sportovců nebo moderátorů se to děje často, i když nejsou světově slavní. Někdo je znal hodně, někdo vůbec. A to je v pořádku.
Média nemusí psát jen o největších jménech. Ale měla by psát tak, aby z obyčejné zprávy o smrti člověka nedělala lacinou atrakci. Protože i méně známý herec si zaslouží zmínku — ne nafouknutou slávu, ale obyčejný respekt.
