Článek
Sandokan, neohrožený pirátský princ bojující proti britským kolonizátorům, patří k nejslavnějším dobrodružným hrdinům. Na první pohled se zdá, že jde o čistou fantazii italského spisovatele Emilia Salgariho. Ve skutečnosti se však za romantickým příběhem ukrývají opravdová místa, skutečný britský rádža i krvavé boje o ovládnutí Bornea. Kde tedy končí historie a začíná legenda?
Spisovatel, který procestoval svět pouze prstem po mapě
Emilio Salgari psal o pralesích, tropických ostrovech, mořských bitvách a vzdálených národech tak přesvědčivě, že si mnoho čtenářů myslelo, že musí být zkušeným námořním kapitánem.
Ve skutečnosti však studium na námořní škole nedokončil a do jihovýchodní Asie nikdy nedoplul. Vzdálené země poznával především prostřednictvím cestopisů, zeměpisných knih, časopisů, encyklopedií a map. Z těchto materiálů pak skládal vlastní dobrodružný svět.
Sandokan se poprvé objevil 16. října 1883 v románu na pokračování La Tigre della Malesia, tedy Tygr z Malajsie, který vycházel ve veronských novinách. Později byl příběh přepracován a vydán knižně jako Le Tigri di Mompracem – Tygři z Mompracemu.
Salgari tedy skutečné Borneo neznal. To ale neznamená, že si úplně všechno vymyslel.
Byl Sandokan skutečnou osobou?
Pirátský princ Sandokan, jak jej známe z románů, není doloženou historickou postavou. Neexistují věrohodné prameny potvrzující, že by na Borneu vládl přesně takový princ, kterému Britové vyvraždili rodinu, zabrali království a donutili ho stát se pirátem.
Sandokan je literární hrdina.
Jeho osud však mohl vzniknout spojením příběhů několika skutečných odpůrců evropské expanze. Za jednu z nejvýraznějších možných předloh bývá považován Syarif Osman, vládce oblasti Marudu na severu Bornea.
Osman měl v Maruduském zálivu opevněné sídlo a dostal se do konfliktu s Brity a jejich spojenci. Britské prameny jej označovaly za piráta, zatímco z jiného úhlu pohledu mohl být místním vládcem bránícím své území, obchodní cesty a politickou nezávislost.
V srpnu 1845 proti Marudu vyrazila britská námořní expedice. Pevnost byla ostřelována a zničena. Právě střet místního vládce s britskou mocí nápadně připomíná základ Sandokanova příběhu.
Historička Bianca Maria Gerlichová upozornila také na tvrzení, že Syarif Osman používal červený prapor s hlavou tygra. Stejný symbol má v Salgariho románech Sandokan a jeho bojovníci. Některé místní tradice navíc znají jména jako Sandokong, Sandukung či Sandukur, která se literárnímu jménu podobají. Přímý důkaz, že právě tento člověk byl „skutečným Sandokanem“, však chybí.
Nejrozumnější závěr proto zní: Sandokan nebyl přesným portrétem jednoho muže. Spíše představoval romantickou směs několika skutečných vládců, válečníků a odpůrců kolonizace.
James Brooke byl skutečný
Zatímco Sandokan je smyšlený, jeden z jeho hlavních protivníků skutečně existoval.
James Brooke byl britský voják a dobrodruh, který připlul na Borneo na vlastní lodi. Zapojil se do místních konfliktů a roku 1841 získal vládu nad Sarawakem. Stal se prvním z takzvaných bílých rádžů.
Brooke a jeho rodina pak Sarawaku vládli déle než sto let, až do roku 1946. James Brooke tedy nebyl běžným koloniálním úředníkem vyslaným z Londýna. Vytvořil vlastní dědičné panství, které se pohybovalo mezi nezávislým státem a oblastí pod britským vlivem.
V románech vystupuje Brooke jako bezohledný kolonizátor a úhlavní nepřítel Sandokana. Skutečnost byla složitější. Měl místní spojence, vybudoval správu Sarawaku a bojoval proti skupinám, které označoval za piráty. Zároveň rozšiřoval vlastní moc a podílel se na britských vojenských výpravách.
Salgari se na celý konflikt díval neobvykle: nikoliv očima vítězného Evropana, ale očima domorodého hrdiny, který o svou zemi přišel. Právě tento protikoloniální pohled odlišoval Sandokana od mnoha jiných dobrodružných románů 19. století.
Piráti, nebo bojovníci proti kolonizaci?
Slovo „pirát“ je v příběhu zásadní, ale může být zavádějící.
V oblasti Bornea, Suluského moře a dnešních Filipín skutečně působily skupiny přepadající obchodní lodě, pobřežní osady a lovící otroky. Námořní násilí tedy nebylo Salgariho výmyslem.
Evropské mocnosti ale výrazem pirát označovaly také místní vládce a námořní bojovníky, kteří odmítali uznat jejich kontrolu. Stejný člověk tak mohl být pro Brity pirátem a pro své stoupence legitimním vládcem nebo obráncem území.
Sandokan je proto vykreslen spíše jako tropický Robin Hood než jako obyčejný zločinec. Přepadává lodě a vede kruté boje, ale jeho hlavním cílem není osobní obohacení. Chce pomstít rodinu, získat zpět svou zemi a zastavit cizí nadvládu.
To už je především románová idealizace.
Existoval ostrov Mompracem?
Mompracem je jednou z nejzajímavějších částí celé záhady.
Dlouho byl považován za zcela smyšlený ostrov. Jeho jméno se totiž na současných mapách nevyskytuje. Historické mapy ze 16. až 19. století však skutečně zobrazují u severozápadního Bornea ostrov nazývaný například Mompracem, Mon Pracem, Mopracam nebo Mon Pratem.
Potíž je v tom, že různí kartografové zakreslovali ostrov na různá místa. Na některých mapách ležel nedaleko ostrova Labuan, na jiných byl posunut daleko do Jihočínského moře. Chyby vznikaly tím, že pozdější kartografové kopírovali starší mapy, aniž by oblast osobně navštívili.
Podle výzkumu historických portugalských map je starý Mompracem pravděpodobně totožný s dnešním malajsijským ostrůvkem Pulau Kuraman neboli Keraman, který leží jihozápadně od Labuanu u vstupu do Brunejského zálivu.
Kuraman je ale malý ostrov o rozloze přibližně jeden a půl kilometru čtverečního. Salgari z něj vytvořil téměř nedobytnou pirátskou pevnost s vysokými skalami, hustým pralesem, vesnicí a početnou posádkou.
Jméno a přibližná poloha tedy mají reálný základ. Sandokanovo království na Mompracemu je však dobrodružná fikce.
A co skutečné město Sandakan?
Na severovýchodním pobřeží Bornea skutečně leží město Sandakan, dnes součást malajsijského státu Sabah.
Moderní osada se začala výrazněji rozvíjet za Williama B. Pryera v červnu 1879. To znamená, že jméno Sandakan existovalo již několik let předtím, než se Sandokan roku 1883 objevil v novinovém románu.
Často se proto uvádí, že Salgari při hledání jména svého hrdiny jednoduše změnil jedno písmeno:
Sandakan → Sandokan
Tuto teorii podporují někteří literární historici a uvádí ji také italská encyklopedie Treccani. Přímá Salgariho poznámka ve smyslu „jméno jsem převzal podle města Sandakan“ ale známa není. Spojitost proto zůstává velmi pravděpodobnou teorií, nikoliv definitivně prokázaným faktem.
Název města se obvykle odvozuje ze suluckého či tausugského výrazu souvisejícího se zástavou nebo zastaveným územím. Volně se překládá jako „místo, které bylo dáno do zástavy“. S tygrem ani piráty tedy původně nesouvisel.
Zajímavé je také to, že Sandakan leží na východním pobřeží Sabahu, zatímco Mompracem neboli Kuraman se nachází na opačné, západní straně Bornea poblíž Labuanu. Město Sandakan tedy rozhodně nebylo Sandokanovou základnou.
Co je fikce
Salgari si vymyslel především Sandokanův konkrétní životní příběh: jeho královský původ, vyvraždění rodiny, osobní pomstu, přátelství s portugalským dobrodruhem Yanezem i romantický vztah s Mariannou, Perlou z Labuanu.
Smyšlení jsou také Sandokanovi Tygři z Mompracemu jako jednotná pirátská armáda, většina bitev a téměř všechny osobní vztahy mezi hlavními postavami.
Romány navíc spojují události, země a historická období tak, aby vznikl co nejnapínavější příběh. Geografie jihovýchodní Asie se v nich někdy smršťuje a postavy překonávají obrovské vzdálenosti s lehkostí, která by ve skutečnosti nebyla možná.
Co se zakládá na pravdě
Pravdivé je především historické pozadí.
Britové a další evropské mocnosti skutečně rozšiřovali svůj vliv na Borneu. James Brooke skutečně vládl Sarawaku. V Marudu existoval místní vládce Syarif Osman a v roce 1845 tam zasáhlo britské námořnictvo. V oblasti působily námořní skupiny označované za piráty a probíhal boj o obchodní cesty, přístavy i politickou moc.
Skutečné jsou rovněž Labuan, Brunej, Sarawak, Marudu i město Sandakan. A dokonce ani Mompracem nevznikl úplně v Salgariho hlavě – jeho jméno se nacházelo na starých mapách, i když románová podoba ostrova je výrazně přikrášlená.
Legenda, která byla pravdivější, než se zdálo
Sandokan pravděpodobně nikdy nežil. Přesto není pouhou pohádkovou postavou odtrženou od historie.
Jeho svět vznikl ze skutečných map, koloniálních konfliktů, příběhů poražených vládců a z evropských zpráv o „malajských pirátech“. Salgari tyto střípky poskládal, přidal velkou lásku, pomstu, hrdinství a pořádnou dávku dobrodružství.
Výsledkem nebyl historický dokument, ale legenda.
A právě proto je Sandokan zajímavý i dnes. Za romantickou představou piráta s tygří vlajkou se totiž skrývá skutečný příběh Bornea – příběh o tom, jak vítězové nazývali své odpůrce piráty a jak literatura dokázala dát hlas těm, kteří v oficiálních dějinách většinou prohráli.
