Článek
Jednoho slunného dne 12. září 1933 se jaderný fyzik Leó Szilárd procházel Londýnem a přemýšlel. Najednou dostal geniální nápad.
Leó Szilárd byl Žid narozený v Maďarsku, který uprchl z Německa do Velké Británie dva měsíce poté, co se Adolf Hitler stal kancléřem. Přijel do země, která byla v té době v popředí jaderné fyziky. Jaderný fyzik James Chadwick právě objevil neutron a cambridgeští fyzici brzy „rozbili atom“. Rozštěpili lithiové jádro na dvě části tím, že ho bombardovali protony, čímž ověřili Einsteinovu teorii, že hmotnost a energie jsou jedno a totéž, jak je vyjádřeno rovnicí E = mc2.
Szilárdův geniální nápad byl založen na tomto průkopnickém experimentu. Usoudil, že pokud by se našel atom, který by byl rozdělen na neutrony a v tomto procesu emitoval dva nebo více neutronů, pak by hmota tohoto prvku vyzářila obrovské množství energie v řetězové reakci.
Cesta od Szilárdovy myšlenky k její smrtící realizaci je jednou z nejpozoruhodnějších kapitol v dějinách vědy a techniky.
Další dílek skládačky přišel, když italský fyzik Enrico Fermi, který uprchl před fašismem a pracoval na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, zjistil, že štěpení uranu uvolňuje sekundární neutrony, které jsou potřebné k uskutečnění řetězové reakce. Fermi zjistil, že štěpící se atom uranu produkuje v průměru 1,73 neutronů. Szilárd se brzy připojil k Fermiho výzkumu v New Yorku.
Jiní však měli pochybnosti. Dánský jaderný fyzik Niels Bohr tuto myšlenku zavrhl. Poukázal na to, že izotop uranu 238, který tvoří 99,3 procenta přírodního uranu, by nevyzařoval sekundární neutrony. Pouze velmi vzácný izotop uranu, uran 235, by se takto rozštěpil.
Průlom přišel až v roce 1939, ironií osudu v nacistickém hlavním městě Berlíně, kde němečtí chemici Otto Hahn a Fritz Strassmann bombardovali atomy uranu neutrony. Po analýze výsledné hmoty byli ohromeni, když našli stopy mnohem lehčích prvků barya a stroncia.
Hahn a Strassmann byli odpůrci Hitlerova režimu. Hahn napsal rakouské chemičce Lise Meitnerové, která s ním pracovala v Berlíně až do doby, kdy uprchla do Švédska poté, co nacisté v roce 1938 obsadili Vídeň. Meitnerová odepsala a vysvětlila, že jádro uranu se rozpadá na dvě zhruba stejné části. Tento proces nazvala „štěpením“. V procesu tohoto štěpení vznikají neutrony, které mohou následně rozštěpit další jádra uranu a umožňují tak vznik řetězové reakce.
7. prosince 1941 Japonská císařská armáda přepadla vojenskou základnu Pearl Harbour a v myšlení politických i vojenských představitelů nastal zlom. Spojené státy vstoupily do druhé světové války. Tím odstartoval projekt Manhattan, který vyústil odpálením první jaderné bomby 16. července 1945 v poušti v Novém Mexiku. Na něm se podílela světová elita jaderných fyziků.
V údolí řeky Tennessee vzniklo město Oak Ridge se 79 000 obyvateli a v závodech tohoto města byl z uranové rudy získáván uran 235.
6. srpna 1945 byla uranová bomba Little Boy svržena z amerického bombardéru B-29 Enola Gay na japonské přístavní město Hirošima.
9. srpna 1945 byla na jedno z největších japonských přístavních měst Nagasaki svržena plutoniová bomba Fat Man, kterou nesl Boeing B-29.
Zastánci bombardování obecně tvrdí, že proto došlo k japonské kapitulaci a předešlo se tak velkému počtu obětí na obou stranách v plánované invazi do Japonska.
Odpůrci bombardování argumentují, že to byl vojensky zbytečný a nemorální zločin, forma státního terorismu. Nasazení jaderných zbraní bylo motivováno jinými důvody, než ukončení války v Pacifiku. Odpůrci tvrdí, že se jednalo o zastrašení Stalina, jehož Rudá armáda po kapitulaci Třetí říše v Evropě neměla adekvátní protiváhu a mohla hrozit sovětizace celé Evropy.
Ke skutečné kapitulaci Japonska došlo bleskovou ofenzívou Rudé armády, která skončila obklíčením Kuantungské armády v Mandžusku 15. srpna 1945.
Civilní oběti způsobené jadernými bombami nepovažovala japonská generalita za dostatečný argument, protože se v případě americké invaze na centrální japonské ostrovy předpokládala obrana formou totální války za jakýchkoliv obětí.
Útoky na Japonsko odstartovaly celosvětové závody ve zbrojení. Po roce 1945 USA vyvinuly masivně ničivé vodíkové bomby, které využívaly jadernou fúzi spíše než štěpení. Sověti vyvinuli a otestovali vlastní bombu v roce 1949. Světový jaderný arzenál nyní čítá asi 27 000 bomb.
