Článek
Čas běží každému jinak. Samozřejmě zdánlivě. Je to tím, nakolik nás zaujala činnost, kterou zrovna děláme. Někdy čas téměř nevnímáme a někdy se doslova vleče. Čas ovlivňuje i věk člověka.
Mládí je obvykle rychlé, jednoduché a čas běží velice rychle. Času je málo, protože musíme stihnout spoustu věcí, které nás v čase omezují. Ať už je to škola, zájmy, vášeň pro hry, ale i učení se novým věcem, obohacujících život. V mládí se prostě žije rychleji.
Pak přijdou slasti i starosti života. Člověk se usadí a času zase nemá moc, vytváří rodinné hodnoty. Nakonec přijde to, čemu nikdo neunikne, stáří. A čas zase běží jinak.
Způsob, jakým náš mozek zpracovává čas, úzce souvisí se způsobem, jakým zpracovává emoce. Subjektivnímu plynutí času se přizpůsobujeme. Z toho vyplývá, že emocionální zážitky jsou v čase subjektivní a flexibilní. Emocionální a fyziologické podněty nám umožňují vnímat čas někdy rychleji, někdy pomaleji. Během silných emočních zážitků se mozková aktivita snaží udržet stabilitu, a to mění schopnost mozku zpracovávat čas.
Subjektivní chápání různosti času je dáno skutečností, že neexistuje žádný homogenní čas, ale různé časové zážitky. Naše subjektivní vnímání času udává, nakolik se náš mozek i tělo přizpůsobuje různě vnímaným časovým měřítkům. Každá činnost zabere určitý čas. Mozek vyhodnocuje různé vnímání času podle emocí, které jsou spojené s naší činností.
Studie o vztazích mezi emocemi a časem naznačují, že nejde o nesprávnou interpretaci času, ale spíše o vynikající schopnost mozku přizpůsobit se událostem v okolí. Naše činy, pocity a změny v našem prostředí mohou mít silný vliv na způsob, jakým naše mysl zpracovává čas. Pro většinu lidí znamená východ a západ slunce, plynoucí dny a pracovní a společenské rutiny plynutí hodin.
Jedním ze způsobů, jak sledujeme běh času, je paměť. Pokud nevíme, jak dlouho jsme něco dělali, použijeme počet vzpomínek vytvořených během události jako index k množství času, který uplynul. Čím více vzpomínek si vytvoříme v určité události nebo době, tím déle vnímáme jejich trvání.
Zaneprázdněnost v moderní době a společenský tlak nás nutí k tomu, abychom plýtvali časem, a znamená to, že mnozí z nás žijí v neustálém časovém stresu. Hodiny jsou měřítkem toho, jak jsme jako dospělí produktivní a úspěšní. Naopak pokud jsme delší dobu zavřeni například v jeskyni, kam nejde denní světlo, mozek začne zkreslovat smyslové informace o času.
Plynutí času se mění podle toho, jestli při dění máme dobré nebo špatné pocity. Pokud se věnujeme něčemu, co nás nadměrně baví, čas může běžet zdánlivě pomaleji. Naopak při negativních pocitech je čas něco, co bychom nejraději zrychlili, nebo zcela vynechali.
V moderní uspěchané době jsme hnáni ke zvýšení úsilí, abychom uspěli. Je to tak správně? Nebo jsme se jenom nechali pohltit tím, že musíme vše zvládnout a vydat ze sebe maximum? Není to jen prázdné a zavádějící, s tím, že se musíme přizpůsobit uspěchané době? Nastavme si rozumné hranice s vědomím, na co stačíme. Nastavme si život tak, aby čas běžel zdánlivě pomaleji.
