Článek
Někdy je ale lepší spokojit se s někým, kdo je dostatečně dobrý, má výhody, alespoň evolučně, než čekat na vysněného prince. On už totiž ve vaší společnosti klidně mohl být, jenom jste si nevšimli jeho kvalit. Dalším čekáním a sněním pro vás nakonec nebude nikdo dobrý a zůstanete sami.
V průběhu tisíců generací vývoje lidstva byl výběr partnera velice důležitý. Čekat na „dokonalost“ se ale nikdy nevyplácelo. Koneckonců, vždy je lepší být s někým, kdo vás má rád, přestože k vašim vysněným ideálům má daleko než zůstat sám „jako kůl v plotě“.
Obecně je to u lidí jinak. Vyvinula se řada chování lidí, přičemž někteří lidé jsou ochotni riskovat a otálet s výběrem partnera, někteří naopak s výběrem nemají vůbec žádný problém.
Lidé, kteří se bojí zůstat sami, mají obvykle menší požadavky na partnera. S větší pravděpodobností vytvoří neuspokojivé vztahy a jsou méně vybíraví, co se týče potenciálních partnerů. Ten, kdo se bojí zůstat bez partnera, obvykle udělá špatné rozhodnutí, než sebevědomý jedinec, který má na výběr.
Tendence hrát na jistotu může mít své kořeny ve skutečnosti, že primitivní lidé žili v malých skupinách, kde bylo málo partnerů. V malé skupině jste ve výhodě, pokud se spokojíte se „sázkou na jistotu“. Hlavně v menších skupinách může jedinec vydržet, aby našel dokonalého partnera, ale stejně riskuje, že zůstane sám a nezanechá žádné potomstvo.
Každý člověk je náchylný k obavám z osamělosti. Lidé jsou zvyklí žít ve společnosti ostatních lidí a až na výjimky k životu ostatní potřebují.
Jistě, najdou se „osamělí vlci“, kteří žijí na pustém ostrově sami. Ale i ti jsou v kontaktu se společností. Může se jim stát úraz, mohou mít zdravotní potíže, občas potřebují nakoupit potraviny, které si sami vypěstovat nemohou.
Není to tak, že by na pustém ostrově přežili jako Robinson, který si na pustém ostrově vytvořil ráj na zemi. To je jenom dobře čtená fikce.
A i Robinsonovi chyběl přítel, kterého nakonec získal a byl za něj vděčný.
