Článek
Fobií je spousta. Někdo se bojí pavouků, jiný myší, další hadů, někoho zas polije pot, když nastupuje do letadla. Fobie je extrémní strach z něčeho, co jiný bere jako běžnou záležitost.
Zubař. Málokdo skáče radostí, když potřebuje zubařské ošetření. To ale není fobie. Zato hodně lidí se bojí jít k zubaři ze silného strachu. To už fobie je. Přeplněná čekárna u zubaře. Vy tam sedíte, jste tam chvilku, ale přes dveře je slyšet zvuk zubařské vrtačky a jekot pacienta. Zatím nevíte, jestli se lékař podívá na váš zub a neřekne: extrakce nutná! Tak se nedivme, že někteří lidé mají panický strach k zubaři jít a jdou, až jim opravdu nic jiného nezbývá. O to větší bolest je pak čeká, až anestetikum přestane působit.
Psi. Prý nejlepší přítel člověka. Jenomže někdo má, obvykle po špatných zkušenostech, ze všech psů strach. A někdo dokonce fobii, když uvidí venku volně pobíhajícího velkého psa. Lidi vědí, že někteří nezvládnutelní psi koušou, někde už o napadení psem četli. Této fobii, extrémnímu strachu ze psů, se říká kynofobie.
Aviofobie. Nadměrně silný strach z létání letadlem. V tomto případě můžeme lidi rozdělit na dvě skupiny. První, která se bojí leteckých havárií, a druhou, kam patří lidé se strachem z uzavřených prostor, s klaustrofobií. Panický strach může vyvolat těsné kabinky letadla, kterou klaustrofobici nebudou moci nějaký čas opustit. Rozumné vysvětlování v těchto případech nemá smysl.
Hromy a blesky. Blesk, a kupodivu spíš hrom, hluk po blesku, může u jedinců s těžkou fobií z nepříznivého počasí vést k rozbušení srdce, zpocení rukou, dokonce i k infarktu. Spousta lidí se za to ale stydí a nikdy by to nepřiznali.
Tma. Strach ze tmy je jedním z nejčastějších strachů dětí. Pro mnoho dětí může zhasnutí světel znamenat okamžitou úzkost, že strašák nebo nějaká jeho variace vyskočí zpod postele nebo za dveřmi skříně. Pokud se silný strach ze tmy neléčí, může přetrvávat i do dospělosti. Této fobii se říká nyktofobie.
Strach z výšek – akrofobie. Není to iracionální stav. Ve studii, publikované v časopise Proceedings of the Royal Society B, měli účastníci posoudit výšku budovy, když stáli na úrovni země, a když stáli na vrcholu budovy. Ti, kteří se báli výšek, usoudili, že budova, viděna ze země, je asi o 3 metry vyšší. Akrofobici, kteří stáli na budově, měli dojem, že budova je asi o 12 metrů vyšší, než byla.
Sociální fobie. Pot vám stéká po čele, potí se vám celá tělo? Je vám mdlo? Máte špatný pocit v břiše? Pociťujete úzkost, když jenom pomyslíte na to, že budete mluvit před davem lidí? To jsou jen některé z příznaků sociální fobie. A neomezuje se pouze na mluvení na veřejnosti. Postižení se mohou potit při jídle nebo pití před ostatními, nebo když jsou v blízkosti téměř kohokoli jiného než členů rodiny. Strach začíná v dětství nebo dospívání, obvykle kolem 13. roku života.
Agorafobie. Strach z otevřených prostorů, ale také intenzivní strach a úzkost z jakéhokoli místa nebo situace, kde by mohl být obtížný únik, jako jsou přeplněná místa, ze kterých se nejde snadno dostat. Například výtahy, nákupní centra, demonstrace na přeplněném náměstí, ale i cestování autem. Agorafobie může vést k tomu, že se člověk vyhýbá opuštění svého domova.
Pavouci. Ukázalo se, že ženy se pavouků bojí čtyřikrát častěji než muži. David Rakison z Carnegie Mellon University v Pittsburghu ve studii publikované v časopise Evolution and Human Behavior zjistil, že jedenáctiměsíční dívky se rychle naučily spojovat si obrázky pavouků a hadů s vystrašeným výrazem obličeje, zatímco chlapci ne. Z evolučního hlediska to dává smysl, protože ženy se s pavouky a podobnou havětí setkávaly pravidelně, když sbíraly potravu. Na druhou stranu se lovci setkávali s nebezpečím často a při lovu museli riskovat. Proto se muži bojí pavouků mnohem méně.
Plazící se hadi. Extrémní strach z hadů je považován za jednu z nejčastějších fobií. Mohl být evolučně vyvinut. Kdysi dávno bylo spatření hada (nebo pavouka) výhodou pro přežití člověka, podle jedné studie, ve které dospělí a děti dokázali vybrat obrázky hadů mezi různými neohrožujícími objekty rychleji než žáby a květiny. Schopnost spatřit rychle hada pravděpodobně pomohla našim předkům přežít ve volné přírodě.
