Článek
Křen někdo miluje, jiný odsuzuje. Obsahuje totiž těkavé silice, které se při strouhání ve značné míře uvolňují do ovzduší, stejně jako při krájení cibule. Samozřejmě, že oči začnou slzet. Konzumace čerstvě nakrájeného křenu zase způsobuje, že silice se uvolňují přímo do čichového ústrojí, přesněji do čichových buněk. Zvláštní je, že ženy vnímají pachové podněty daleko intenzivněji než muži.
Křen pochází z jihovýchodní Evropy. Je nenáročný na klima, postupně se rozšířil od nížin až do hor. Často zplaňuje, v přírodě jej najdeme podél potoků, u cest a plotů, v příkopech, na vlhkých loukách. Je rozšířený po celé Evropě.
Křen selský (Armoratia rusticana) patří do čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Obsahuje účinné látky jako fytoncidy, silice, enzymy, asparagin, glutamin, flavonoidy, sirné glykosidy a mnoho dalších. To, co nás na křenu pálí, je sloučenina allyl isothiokyanát. Ten se uvolní, jakmile poškodíme kořen křenu.
Pro zdraví člověka je křen důležitou plodinou. Obsahuje velké množství vitaminu C, draslík, železo, síru, vápník, hořčík, zinek, v menším množství vitaminy B1, B6 a selen.
Kořen se skládá z bílkovin a tuků, převažují nenasycené mastné kyseliny, například kyselina α-linolenová, patřící do esenciálních (pro život nezbytných) mastných kyselin. V křenu je hojně sacharidů, převážně ve formě vlákniny.
Nejen v kořenu, ale i v listech je velké množství fytoncidů, látek, zabíjejících mikroby.
Pěstování křenu je jednoduché. Lidé obvykle získají kus kořene a zasadí ho někam do kouta, kde nepřekáží. Po dvou až třech letech ho vykopou. Existuje ale mnohem lepší, jednoletý způsob pěstování.
Nejprve si připravíme záhon. Křen je značně vzrůstný, jedna rostlina vytváří listovou růžici, dorůstající až 1,5 metru, musíme mu záhon přizpůsobit. Buď na širším záhonu uděláme řádky asi 40 centimetrů od sebe, nebo vykopeme asi půl metru široký a půl metru hluboký, libovolně dlouhý záhon.
Půdu je dobré přeházet přes síto, smíchat s třetinou písku a vrátit zpět. Z takového záhonu se kořeny výborně vyrývají. Křen nesnáší přemokřenou zeminu, ale v suchém létě vyžaduje hojnou zálivku.
Pro sadbu vykopeme křen, nejlépe na podzim. Ze silné konzumní části, kterou spotřebujeme v kuchyni, ořízneme boční kořeny. Z těch vybereme rovné, ideálně 30 centimetrů dlouhé, o síle tužky a silnější. Horní část seřízneme rovně, spodní šikmo, abychom při sázení konce neotočili. Sázíme šikmým řezem dolů.
Připravené řízky ihned vysadíme. Lze počkat a kořenové řízky dát do chladna, ideálně do sklepa, posypané vlhkým pístem. Řízky pak sázíme na jaře, hned jak půda rozmrzne, nejpozději v březnu. Řízky vysazujeme do brázd mírně šikmo nebo kolmo tak, aby horní část byla pár centimetrů pod povrchem.
V červnu až v červenci je dobré odhrábnout půdu okolo rostlin asi do 10 centimetrů a nožem odřezat postranní výhony. Pokud najdeme silné a dlouhé, necháme si je na podzimní výsadbu.
Rostliny si před zimou do kořenů uloží zásobní látky, proto je nejlepší sklízet křen až po prvních mrazících. Pokud máme k dispozici chladný, vlhký sklep, vydrží křen kvalitní i několik měsíců. Osvědčené je skladování v bedničce s mírně navlhčeným pískem. Jestliže sklep nemáme, poslouží i lednice. Křen lze sklízet postupně v průběhu zimy.
Křen díky bakteriocidním účinkům brání kvašení a plesnivění, proto se na venkově balily potraviny (hlavně maso) do listů. Pokud jdete na celý den do přírody, zkuste si masné výrobky zabalit do křenových listů. Listy zničí bakterie a jídlo bude zcela nezávadné.
Zdroj: https://klidapohoda.unas.cz/byliny/Kren.htm
