Článek
Americký spisovatel, lékař a filozof Raymond A. Moody je autorem bestselleru Život po životě a zároveň dlouhodobým badatelem, zabývajícím se posmrtným životem. O tom a podobných tématech napsal 11 knih. V knize Život po životě popsal ohromující zprávy o těch, kteří zemřeli a vrátili se k životu.
Popisuje 15 nejčastěji popisovaných rysů vzorku 150 lidí, kteří přežili kóma. Jeho 15prvkový model zahrnuje především ohromující pocit klidu a pohody, mimotělní zážitky, pohled na zářivé světlo, celoživotní vzpomínky, cestování tunelem a snížení strachu ze smrti.
Moodyho popis zážitků blízkých smrti (NDE) lze považovat za převládající společenský model západních společností, zejména kvůli široké popularitě tohoto díla.
V rozhovoru s Jeffrey Mishlovem, klinickým psychologem, parapsychologem a novinářem, Moody sdělil své osobní závěry o svém výzkumu prožitků blízké smrti: „Na základě rozhovorů s tisíci lidmi o jejich prožitcích blízké smrti a mnoha vlastních prožitcích některých typických příznaků prožitků blízké smrti jsem přesvědčen, že existuje život po smrti. Na základě výpovědí svých pacientů nemám absolutně žádné pochybnosti, že se nakrátko dostali na onen svět.“
V roce 2011 Moodymu Český klub skeptiků Sisyfos udělil negativní cenu Bludný balvan za „pseudovědeckou interpretaci zážitků blízkosti smrti“.
Srdeční zástava je jedním z nejčastějších spouštěčů zážitků blízkých smrti. Vyskytuje se u přibližně v 10 procentech u těch, kteří zástavu srdce přežijí a zároveň si pamatují v nějaké formě podrobnosti. Pro více než polovinu případů je „blízkost smrti“ nesprávným pojmem, protože nejsou bezprostředně ohroženi na životě. Odkaz na tuto studii je zde.
V této studii je uvedeno, že mimotělní zkušenost (OBE) měli jak umírající, tak i ti, co si to jenom mysleli a nebyli v ohrožení života. Mnoho věcí může způsobit stav blízkosti smrti, jako třeba strach. Více než jedna třetina lidí během svého života omdlí, často se cítí ohroženi, což vytváří úrodnou půdu pro duchovní zážitek.
Mnozí, kteří zažili mimotělní zážitky, souhlasí s filozofem Descartem, který řekl: „Cokoli jsem až dosud přijímal jako nejpravdivější, získal jsem buď ze smyslů, nebo prostřednictvím smyslů. Ale čas od času jsem zjistil, že smysly klamou, a je rozumné nikdy zcela nedůvěřovat těm, kteří nás byť jen jednou oklamali.“
Zážitky blízké smrti (NDE) jsou často oddělené od mimotělních zážitků (OBE), říká lékař Kevin Nelson, profesor neurologie na University of Kentucky.
Vědci zjistili, že stimulace určité oblasti mozku, která zpracovává informace z našich smyslů, může vyvolat pocit opuštění vlastního těla, tzv. mimotělní zážitek. Iluze OBE je smyslový klam, vznikajícím v části mozku (temporoparietálním kortexu).
V laboratoři nebo na operačním sále může neurofyziolog přivést pacienta dovnitř a ven z těla, tam a zpět, pouze přepnutím spínače. To vyvolá mimotělní zážitek.
Všichni, kteří přežili srdeční zástavu během 1 roku, byli dotazováni do týdne od zástavy srdce ohledně vzpomínek na jejich období v bezvědomí. Výsledky byly hodnoceny pomocí Greyson NDE Scale. Bylo zjištěno, že po resuscitaci ze srdeční zástavy jsou vzpomínky vzácné, ale příjemné. U některých ale zůstaly dlouhodobé kognitivní poruchy a také psychické následky, jako je posttraumatická stresová porucha, píše se ve studii.
Vysoké výkony mozkové aktivity mohou vést k tomu, že je přehlížen primární biologický a evoluční účel mozku, základ mnoha duchovních zážitků. V neposlední řadě se mozek potřebuje udržet naživu během krize blízké smrti.
Jedna rozsáhlá fyziologická studie se týká průtoku krve mozkem. Rozhodující pro jeho hlavní účel je, že mozek řídí průtok krve každou sekundu života. Mozková aktivita závisí na aerobním metabolismu, který vyžaduje stálý přísun kyslíku a glukózy v klidu, při cvičení a během fyziologického a emočního stresu.
Slábnoucí průtok krve v mozku hrozí bezvědomím, což je často bezprostřední okolnost vedoucí k NDE. Signalizuje mozku krizi, která pak organizuje řadu reakcí na přežití. V prvních sekundách selhání průtoku krve v mozku není důvod očekávat, že mozek bude reagovat odlišně.
Když se mozek dostane do ischemie, hranice mezi vědomím a nevědomím je mnohdy nezřetelná a mezi těmito dvěma hranicemi existuje fáze, do níž vstoupilo vědomí. Vědomí je ztraceno, pokud průtok krve klesne pod práh. Vědomí může přijít a odejít, pokud průtok krve mozkem stoupá a klesá přes tento práh, k čemuž běžně dochází v klinických podmínkách.
Ať už je příčina NDE jakákoli, tyto zkušenosti mohou mít hluboký dopad na systém víry a emoce lidí. Moody tvrdí, že NDE jsou důkazem posmrtného života, zatímco jiní je interpretují jako projev obranných mechanismů mozku v kritických situacích. Kliničtí lékaři mají etickou odpovědnost za jasné rozlišení oblastí vědy a víry. Spiritualita nepatří mezi vědní obory, ale smíření lidí se smrtí je pozitivní věc.
Fenomén NDE i přes pokroky v neurovědě zůstává z velké části záhadou. Zda jsou NDE důkazem posmrtného života, projevem neznámých funkcí mozku, nebo kombinací obou, je otázkou, na kterou věda zatím nemá definitivní odpověď. Je důležité brát v úvahu jak svědectví lidí, kteří NDE prožili, tak i poznatky neurovědy, abychom dosáhli hlubšího pochopení tohoto fascinujícího jevu.
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6170042/
https://www.cell.com/trends/cognitive-sciences/fulltext/S1364-6613(19)30312-2?_returnURL=https%3A%2F%2Flinkinghub.elsevier.com%2Fretrieve%2Fpii%2FS1364661319303122%3Fshowall%3Dtrue
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23661968/
https://www.resuscitationjournal.com/article/S0300-9572(00)00328-2/abstract
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5469194/
