Článek
Dva turisté se procházeli 8. února 2025 po lese v Podkrkonoší. Zcela náhodou objevili mimořádně vzácný zlatý poklad, který se nyní nachází v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.
Z hromady kamenů vyčnívala plechová dóza s víkem s poškozeným dnem. Kolem zvonovitého víka byl omotán měděný kabel opředený textilem, tvořící původně popruh na přenášení. Necelý metr od dózy byla pod kameny objevena železná schránka. Nález byl předán muzeu v Hradci Králové.
Podle PhDr. Miroslava Nováka, Ph.D., vedoucího archeologického oddělení, dóza obsahovala 598 mincí původně rozdělených do 11 sloupečků, z nichž byl každý zavinut do černé textilní látky. Textilie byly na koncích zajištěny pouze zatočením. Mince byly zřejmě původně zabaleny do jemného papíru, po kterém se zachovaly nepatrné zbytky.
V původně uzamčené železné schránce, pokladně, se nacházel soubor předmětů: pouzdra na cigarety, náramky, kruhová pudřenka, taštička z jemného drátěného pletiva, hřeben a řetízek s klíčkem. Vše bylo pečlivě poskládáno ve čtyřech sloupcích vedle sebe.
Za asistence archeologa Muzea Podkrkonoší v Trutnově Mgr. Ondřeje Tůmy proběhlo důkladné zkoumání místa nálezu a okolí detektorem kovů, ale nic dalšího už nebylo objeveno. Přesto archeologové provedli pečlivý výkop až na geologické podloží. Nebyl zjištěn žádný další nález, který by poskytl časový nebo prostorový vztah k souboru zlatých předmětů.
PhDr. Vojtěch Brádle, numismatik muzea, k nálezu dodává: Z hlediska nálezové struktury v Královéhradeckém kraji jde o unikátní soubor, a to z více důvodů. Prvním je již samotný materiál, ze kterého jsou mince vyrobeny. U všech se totiž jedná o zlaté ražby. Objev takto velkého množství je skutečně výjimečný.
Celkový počet mincí v nalezeném pokladu je 598 kusů o hmotnosti 3741,3457 gramů. Otázkou zůstává nominální struktura mincí. Soubor nelze hodnotit jako běžnou hotovost dobového oběživa, ale primárně jako poklad tezaurovaného drahého kovu. Na mincích jsou vyraženy letopočty až 1915.
Nejstarší zastoupenou ražbu reprezentuje francouzský 20frank Napoleona I. Na druhé straně časového spektra pak zjistíme rakouskouherské dukáty Františka Josefa I. a osmanský 100kurush Mehmeda V. Jen minimálně tu jsou zastoupeny exempláře z první poloviny 19. století. Počet mincí, ražených v 50. letech 19. století, je výrazně větší než ostatních. Z toho lze usuzovat, že mince z dřívější doby byly přidány díky standardizovanému množství drahého kovu, což bylo při shromažďování materiálu evidentně hlavní kritérium.
Je známým faktem, že vídeňská mincovna po první světové válce obnovila ražbu dukátů s tímto letopočtem a jako oblíbenou investiční/upomínkovou minci ji produkuje až do současnosti.
Nález vzbuzuje řadu otázek, na které samotný numismatický rozbor mincovní složky nemůže při nejlepší vůli odpovědět. Bude potřeba analyzovat nemincovní části souboru a písemné prameny. Tím by snad bylo možné identifikovat původního vlastníka a možná i upřesnění doby ukrytí pokladu.
Článek byl vytvořen ve spolupráci s Muzeem východních Čech v Hradci Králové.
