Článek
Dnes jsou běžně zmrazována zvířecí embrya a mnoho typů buněk, které potřebujeme na nějaký čas uchovat a po rozmražení znovu použít. U mnoha typů buněk a tkání kryokonzervace funguje.
Egypťané věřili, že tělo obsahuje několik duší, z nichž nejdůležitější jsou Ba a Ka. Aby mohl člověk žít posmrtně, musely se jeho duše v hrobce znovu spojit s tělem mumie. Proto mumifikovali faraony. Dnes, po pár tisíciletích, už tomu sice nevěříme, ale existuje moderní ekvivalent víry v nesmrtelnost.
Představte si scénu, jak vystřiženou ze sci-fi: Na smrtelné posteli je člověk zmražen a poté uchován, aby mohl být v budoucnu oživen. Ale bylo by to možné? V knize „Proč umíráme: Nová věda o stárnutí a hledání nesmrtelnosti“ zkoumá nositel Nobelovy ceny za biologii profesor Venki Ramakrishnan desítky let trvající snahu o kryonickou konzervaci lidí a problémy, s tím spojené.
Profesor píše: „Mohla by však smrt sloužit nezbytnému biologickému účelu? Jaká je společenská a etická cena za snahu žít věčně?“
Mrazit těla a mozky pro pozdější využití není zrovna jednoduché. Zkuste si zmrazit čerstvé jahody. Po rozmrazení z nich získáte mazlavou nevábnou kaši. Proč? Stejně jako lidé obsahují hodně vody.
Pro kryoniku se místo vypuštěné krve používají přísady, jako například glycerol a různé nemrznoucí směsi. Ty umožňují ochlazení na velmi nízké teploty, aniž by se voda změnila na led.
Na počátku 60. let 20. století skupina nadšenců rozvinula koncept zmrazení lidí ihned po jejich smrti. Účelem bylo oživit je, až se najde léčba na nemoci, které vedly k jejich smrti. Tato myšlenka vznikla na počátku 60. let minulého století.
„Probíhá výzkum těchto vědeckých výzev a potenciální budoucí demonstrace schopnosti kryokonzervovat lidské orgány pro transplantaci by byla hlavním prvním krokem k prokázání tohoto konceptu,“ napsal The Guardian zde.
Pak jsou tu transhumanisté, kteří nechtějí, aby lidstvo, jak ho známe, skončilo dříve, než přijdeme na způsob, jak uchovat naši mysl a vědomí v nějaké jiné formě. Podle jejich názoru mohou být inteligence a rozum jedinečné pro lidské bytosti ve vesmíru.
Pro transhumanisty je kosmicky důležité zachovat naše vědomí a mysl a šířit je po celém vesmíru. Koneckonců, jaký smysl má vesmír, když neexistuje žádná inteligence, která by ho ocenila?
Transhumanisté se spokojí s tím, že jim zmrznou jen mozky. To zabírá méně místa a stojí méně peněz. Navíc by mohlo být rychlejší naplnit nemrznoucí směs přímo do mozku po smrti, což by zvýšilo šance na úspěšné uchování.
V určitém okamžiku v budoucnosti, až bude technologie zralá, budou informace z mozku jednoduše staženy do počítače nebo nějaké podobné entity. Tato entita se zmocní vědomí a vzpomínek dané osoby a obnoví „život“. Nebude omezena lidskými obavami, jako je potřeba jídla, vody, kyslíku a úzkého rozsahu teplot. Překročíme hranice svých těl a budeme mít možnost cestovat kamkoli ve vesmíru.
Veškerá kognitivní činnost těla (činnost ovlivněná vůlí) je soustředěna do mozkové kůry. Mysl je sídlem vzpomínek, vědomí a uvažování. Otázkou tedy je, jestli cesta kryonického průmyslu není slepou uličkou a není to jen dobrý obchod pro kryonické společnosti.
