Článek
Současní roboti nemají emoce. Jsou vyvíjeni tak, aby sloužili lidem, lidé na ně dohlížejí a opravují je.
Ale co kdyby se roboti naučili mít pocity? Kdybychom roboty naučili, že jejich existence závisí na dodržování určitých pravidel, která jsou nutná k zachování jejich životaschopnosti, jako třeba určitá teplotní a chemická rovnováha, množství energie a dalších věcí, nutných k přežití?
Vědomí robota o jeho stavu by se pak mohlo rovnat robotické verzi pocitů. Tyto pocity by pak robota motivovaly pud sebezáchovy přežít. Takový robot by pak musel, stejně jako člověk, sledovat zároveň vnější prostředí i svůj vnitřní stav.
Ideální, jak tohle robota naučit, je nevyrábět ho z kovů, ale z nějaké měkké tkáně, aby si byl vědom své zranitelnosti. Pak by se mohl naučit vymýšlet, jak se chránit před nebezpečím, místo předem naprogramovaného řešení; zároveň by si uvědomoval nejen jak se chránit, ale i opravovat. Kreativně by řešil výzvy, se kterými se setká. Robot, chránící svou vlastní existenci, by vlastně získal emoce podobné lidským.
Pochopitelně schopnost empatie by byla důležitou součástí jeho emocí. To by znamenalo, že bude vnímat pocity člověka i jiných tvorů, a zřejmě by to vedlo k etickému a společenskému chování robotů.
