Článek
Doplňky stravy a patentované léky zdaleka nemusí obsahovat to, co je napsáno na etiketě, a to bylo i v tomto případě.
Radithor byl patentovaný lék, který je dobře známým příkladem radioaktivního šarlatánství a příliš širokého a pseudovědeckého použití. Skládal se z třikrát destilované vody obsahující minimálně 1 mikrocurie (37 kBq) izotopů radia.
Aktivní složkou přípravku Radithoru bylo radium, které vzniká radioaktivním rozpadem uranu.
Marie Skłodowska-Curie a Pierre Curie objevili radium v roce 1898 a v první čtvrtině 20. století byl tento zázračně zářící kov rychle zneužit jako léčebná procedura. Přidával se do zubních past, krémů, přípravků na vlasy. Dokonce bylo radium používáno i v potravinách.
A pak, v roce 1918, přišel obchodník, šarlatán a podvodník William J.A. Bailey s Radithorem, který měl údajně léčit velkou škálu nemocí.
Bohatý průmyslník z Pittsburghu, Eben Byers, bývalý amatérský golfový šampion, si ve svých 47 letech poranil ruku, když spadl z lůžka ve vlaku. Jeho fyzioterapeut Charles Clinton Moyar mu doporučil užívat Radithor.
Byers pil Radithor s chutí. Od prosince 1927 pil v průměru tři láhve Radithoru denně a tento režim dodržoval po dobu dvou let. Jeho nadšení pro Radithor bylo tak velké, že vychvaloval jeho přednosti, dával kufříky svým přátelům a dokonce jimi krmil jednoho ze svých koní.
Spotřeboval více než 1 000 lahví této látky. Jenomže mu v roce 1930 začaly vypadávat zuby. Pak sice s pitím Radithoru ihned přestal, ale už bylo pozdě.
Podstoupil dvě operace, při kterých mu byla odstraněna celá horní čelist s výjimkou dvou předních zubů a většina dolní čelisti. Ale kostní tkáň jeho těla se pomalu rozpadala a v jeho lebce se tvořily díry.
Po Byersově smrti 31. března 1932 byly jeho ostatky pitvány. Jeho smrt byla způsobena rakovinou, která mu zničila kosti i mozek. Odhaduje se, že v jeho kostech zůstalo rozloženo 36 mikrogramů radia. Smrtelná dávka radia je jen 2 mikrogramy. Jeho tělo bylo tak radioaktivní, že bylo pohřbeno v rakvi, obložené olovem.
Vzhledem k tomu, že radium má poločas rozpadu 1600 let, je nepravděpodobné, že by se v dohledné době tělo stalo výrazně méně nebezpečným.
