Článek
Břitva je pojmenována podle anglického filosofa a teologa Williama Ockhama, který žil ve čtrnáctém století. William Ockham sám formuloval princip několika různými způsoby, ale nejvíce se uchytila formulace „entity se nemají násobit více, než je nutné“, se kterou přišel irský filosof John Punch.
Ockhamova břitva je princip, který říká, že pokud máte dvě konkurenční myšlenky na vysvětlení stejného jevu, měli byste dát přednost té jednodušší.
Mnoho dalších lidí před a po mnichovi, včetně Alberta Einsteina a Isaaca Newtona, přišlo s podobnými pravidly, ale obecně se princip připisuje Ockhamovi, protože použil princip s logikou jako břitva, aby spolu s dalšími věcmi prohlásil, že „Boží existenci nelze odvodit pouze rozumem“.
Princip lze aplikovat v mnoha oblastech vědy a logiky. Pokud například dva počítačové programy dělají stejnou práci, je pravděpodobně vhodnější kratší program, ve kterém se může pokazit méně kódu. Nebo pokud jste lékař a pacient si stěžuje na ucpaný nos, je pravděpodobnější, že má běžné nachlazení než vzácnou poruchu imunitního systému.
Jak se někdy říká studentům logiky: Když slyšíte dusot kopyt, myslete na koně, ne na zebry.
Můžete si to představit z hlediska základní teorie pravděpodobnosti. Všem věcem lze připsat pravděpodobnost, že se stanou. Jakékoli předpoklady, které přidáte do své teorie, tak představují další možnosti chyb, a pokud předpoklad nezlepšuje přesnost teorie, pouze zvyšuje pravděpodobnost, že teorie je špatná.
Je však důležité si uvědomit, že Ockhamova břitva je spíše logickým vodítkem než zákonem. Nepředepisuje přílišné zjednodušení, a pokud je k dispozici složitější teorie, která lépe vysvětluje fakta, pak by měla být upřednostněna. Empirické důkazy by měly zvítězit.
Jen málo z toho, co víme o světě, pochází z přímého pozorování.
Logika nám poskytuje kostru pro důvěryhodné uvažování, které nám pomáhá strukturovat naše myšlenky. Logika však sama o sobě nezaručuje pravdu.
Všechny žluté věci jsou vyrobeny ze sýra. Měsíc je žlutý. Proto je měsíc ze sýra. Pokud jsou vaše předpoklady nepravdivé, vaše závěry budou pravděpodobně nepravdivé také.
Vídeň 1919. Nové myšlenky Sigmunda Freuda o podvědomí a psychoanalýze jsou v módě. Jeden mladý truhlářský učeň si láme hlavu: Jak by někdo mohl dokázat, že jsou pravdivé, když podvědomí je nepoznatelné? Byl to Karl Popper.
Karl Popper vystudoval na univerzitě ve Vídni a chtěl najít způsob, jak oddělit myšlenky, jako jsou ty Freudovy, od toho, co považoval za pravdivější druh poznání, a tím byla věda.
Jenomže věda se nemůže spoléhat pouze na logickou dedukci. Musí dělat skoky do neznáma, stejně jako to dělal Freud, formulovat hypotézy a hledat důkazy o jejich pravdivosti. Tomu se říká indukce.
Klasický příklad zahrnuje kontrolu barvy tolika labutí, kolik jich najdete, a následnou extrapolací pravidla, které říká, že „všechny labutě jsou bílé“. To zní jako věda. Nemůže to však vést ke spolehlivým znalostem, protože nikdy nemůžete vědět, že ve vedlejším rybníku není černá labuť.
Popperovo předsevzetí se zdá být podivně protichůdné: věda není o dokazování pravdy, ale lži. Zásadní je, že když najdete důkazy, které vyvracejí vědeckou hypotézu, tuto hypotézu zavrhnete nebo pozměníte. Nikdy nemůžete najít pravdu přesně, ale vylučovací metodou.
Pravděpodobnost je jednou z těch věcí, které všichni děláme špatně. Dobrou zprávou je, že nejsme jediní, říkal John Haigh, bývalý matematik na University of Sussex v Brightonu a autor knihy Pravděpodobnost: Velmi krátký úvod.
Ale pokud pravděpodobnost přiměje i experty k reptání, jak to udělat správně?
Matematik Ian Stewart, emeritní profesor z University of Warwick ve Velké Británii říká: „U pravděpodobnosti je důležité ji intuitivně neodhadnout. Pečlivě si rozmyslete, jak je problém položen, a pečlivě počítejte, nakonec dojdete ke správné odpovědi.“
