Článek
Krádež může být motivována potřebou. Pro někoho je drobná krádež „bobříkem odvahy“. Pro kleptomany je zas krádež motivována čirým vzrušením z ní.
Jedna studie, které se zúčastnilo 43 000 lidí, zjistila, že 11 procent z nich přiznalo, že alespoň jednou v obchodě kradlo.
V další studii se účastníci užívali placebo nebo lék naltrexon, známý tím, že omezuje návykové tendence k alkoholu, drogám a hazardním hrám. Naltrexon blokuje účinky látek zvaných endogenní opiáty, o nichž vědci předpokládají, že se uvolňují při krádeži a které vyvolávají pocit potěšení v mozku. Droga snížila nutkání krást, napsal Jon E. Grant a jeho kolegové v časopise Biological Psychiatry. „Jsou lidé, kteří kradou, i když na věci mají a mohou si je snadno dopřát,“ říká Jon E. Grant.
Krádeže můžeme mít v genech. Koneckonců, kradou i opice, straky, prostě ve světě zvířat se zlodějů najde hodně. Opice kapucíni používají poplašné volání predátorů, aby varovali ostatní opice, aby se rozptýlili a vyhnuli se hrozbám. Některé ale volání předstírají, aby pak mohli ukrást jídlo, které tam zanechali ti, kteří se rozprchli.
Sociální třída neboli socioekonomický status (SES) označuje postavení jednotlivce ve srovnání s ostatními ve společnosti, pokud jde o bohatství, profesní prestiž a vzdělání.
„Bída z lidí lotry činí, vlky z lesů žene hlad,“ zpívali Voskovec a Werich v Baladě z hadrů. Jenže takový chudý důchodce, který stěží vyjde, nekrade. Babička, která to má ze svého důchodu tak akorát z ruky do úst, v samoobsluze neukradne nic.
Kdo tedy krade víc: bohatí, či chudí?
Větší zdroje a vyšší postavení umožňují jednotlivcům z vyšších tříd větší svobodu a nezávislost. Srovnáním s jedinci nižších tříd je známo, že tito lidé jsou si méně vědomí druhých a špatně identifikují emoce, které ostatní cítí. Dalo by se říct, že jsou běžnému lidu nadřazení a že neznají problémy běžného občana. Jaká si myslíte, že je pravděpodobnost, že budou více neetičtí, než ostatní?
Podvádění, klamání nebo porušování zákona, je pro bohaté a nezávislé lidi mnohem běžnější. Větší zdroje, svoboda a nezávislost na ostatních, jim dávají určitá privilegia ve společnosti, které obvykle zneužívají. To jim usnadňuje být víc neetičtí.
Cení si svého blahobytu před blahem ostatních, a proto obvykle mají pozitivnější postoje k chamtivosti. Chamtivost zase motivuje k většímu neetickému jednání.
Teď neříkám, že jsou všichni finančně nezávislí lidé stejní. Pravdou ale je, že většina z nich je natolik odtržena od běžného života, že netuší, kolik stojí rohlík nebo Nutella. A když na to konečně přijdou, s láskou to sdělí běžným občanům, aby bylo vidět, jak jsou s běžnými občany spjati a jak znají jejich problémy.
Vrátíme se ke krádežím. Myslím, že je opravdu rozdíl v tom, když někdo má hlad a ukradne si rohlík, než když někdo finančně nezávislý ten rohlík ukradne pro zábavu. Za ten „rohlík pro zábavu“ si dosaďte peníze a moc.
