Článek
Profesor Simon Pearson, Ph.D. z Lincolnovy univerzity je ředitelem Institutu zemědělské potravinářské technologie. Zabývá se robotikou, která by mohla způsobit revoluci v pěstování, sklízení a uskladňování pěstovaných potravin. Ve svém článku hodnotí zapojení robotů do zemědělské praxe.
„V podstatě je to velmi jednoduchý robot, který se toulá po poli, dívá se na úrodu, měří vlhkost půdy, měří chemismus půdy a poskytuje informace zpět farmářům,“ píše profesor.
Roboti nemusí být autonomní, zpočátku postačí, když budou namontováni na traktoru nebo jiném zemědělském vozidle. Na robotu budou senzory, robot bude detekovat plodiny, posoudí stav zralosti plodiny a poté je sesbírá. Bude používat speciální senzory, které vyhodnotí, jde-li o plodinu nebo plevel, stupeň zralosti plodiny, je-li rostlina připravena ke sklizni a podobně.
Roboti budou používat velice sofistikované zařízení, algoritmy, které jim poskytnou situační povědomí.
Existují, i na jednom lánu, části půdy, které jsou velice úrodné a které nepotřebují hnojit. I v tom bude robot dobrý, hnojit bude pouze tam, kde je to potřeba. Musí být schopen kvalifikovaně rozhodnout o variabilitě částí půdy v terénu, což je dnes největším problémem zemědělců. Tím by se měly zvýšit výnosy z celého pole.
Zemědělci se na robotiku v jejich oboru zatím dívají velice nedůvěřivě. V minulosti už bylo mnoho „chytrých“ nápadů, které se neosvědčily. Nejprve se robotika v zemědělství musí vyzkoušet na pokusných polích. Dalším přínosem je zlepšení životního prostředí. Aplikace hnojiv a pesticidů bude pod přísnou kontrolou.
Jednu výhodu robotika v zemědělství nesporně má, zamezí nedostatku pracovních sil. Na polích se dnes už mnoha lidem pracovat nechce, ať už z důvodu dřiny za každého počasí, anebo z malých platů za tuto práci. Robot může pracovat 24 hodin denně a je závislý pouze na elektřině, jinak pracuje neúnavně a zdarma.
Průměrný věk farmářů se zvyšuje a jejich nástupci ubývají, mladí lidé se rozhodně na práci na poli příliš nehlásí. Sklizeň úrody je závislá na pracovní síle zejména migrantů, a i těch už se nedostává. Dostupnost pracovních sil bude pro mnoho zemědělských prací, zejména sklizně plodin, vzácná.
Na tuto vyspělou robotiku je zatím čas, musí se vyvinout, vyrobit, i když už na tom vědci pracují a prototypy existují. Ideální je se zaměřit na robotickou sklizeň úrody, protože například k orbě je potřeba silný traktor s výkonným motorem, který do budoucna sice může řídit robot, ale o tom se nám zatím může zdát.
Zato malé přesné robotické stroje mohou sbírat plodiny kdykoliv, za jakéhokoliv počasí a nepřetržitě. Rozhodně budou velice výkonné a užitečné ve sklenících, kde zelenina dozrává postupně.
Profesor Pearson říká: „Svěřit naši zemědělskou usedlost do rukou robota je výzva, ale je tu několik docela významných technických problémů, kterým musíme čelit, než se tak stane.“
