Článek
A co bludičky? Vlkodlak? Vodník? Že je to říše pohádek? V dnešní době máme modernější strašidla, i když třeba takový oběšenec v lese je věčný.
Anebo jen bezměsíčná noc a my musíme jít samotou ve vichru, který nám bere dech, a k tomu se ozývají „strašidelné“ zvuky, které si zrovna nedovedeme vysvětlit. Nebo se bojíme jen proto, že je to nepříjemná a nezvyklá situace a prostředí?
Proč nás ale určité věci děsí a co nám věda může říct o tom, co se děje v našem těle, když se bojíme?
Kulturní vlivy mohou vést k tomu, že se lidé bojí určitých věcí, jako jsou třeba černé kočky, běžící nám přes cestu. Nebo čísla 13, které je dokonce v některých hotelech vynecháno (logický nesmysl, když je místo třináctky rovnou čtrnáctka, host si sice může myslet, co chce, ale je ubytován v čísle, které následuje po dvanáctce).
Někdo se bojí výšek, jiný pavouků či myší, blesků a někdo jiných věcí. Obecně je to ale tak, že lidé mají k některým věcem nedůvěru, a to může být základ pocitu strachu na některé jevy, předměty či děje.
Faktor strachu
Strach je v první řadě mechanismem přežití. Když smysly detekují zdroj stresu, který by mohl představovat hrozbu, mozek aktivuje kaskádu reakcí, které nás připraví buď na boj o život, nebo na co nejrychlejší útěk; reakce u savců, která je známá jako reakce „bojuj nebo uteč“.
Strach je regulován částí mozku ve spánkových lalocích známých jako amygdala. Když stres aktivuje amygdalu, dočasně potlačí vědomé myšlenky, aby tělo mohlo přesměrovat veškerou svou energii na to, aby čelilo hrozbě. Stres způsobuje zvýšení srdeční frekvence a dýchání, mozek posílá víc okysličené krve do svalů.
Strach nám nahání „husí kůži“, kdy se zježí chlupy na pažích i jinde. To je v dnešní době nanic, ale u našich silně ochlupených předků to „načechrání“ mohlo znamenat, že se zdáli být větší a silnější.
U zvířat, ale i některých lidí, vidíme při velkém strachu takzvané „zamrznutí“. Je to reakce hlavně u zvířat, která jsou kořistí. Pokud „zamrznete“, je méně pravděpodobné, že vás něco sežere.
Emocionální reakce, které cítíme, když se bojíme, také slouží svému účelu: zvyšují bdělost a udržují tělo a mozek soustředěné na to, aby zůstaly v bezpečí, dokud není hrozba zažehnána.
To, co odlišuje lidské reakce na strach od ostatních zvířat, je to, že lidé mohou strach zpracovat a potlačit, jakmile si uvědomí, že ve skutečnosti nejsou v nebezpečí. Můžeme se leknout, ale rychle rozpoznáme, že v nebezpečí nejsme.
Někteří lidé dokonce záměrně vyhledávají zážitky ze strachu.
Dívají se na horory, riskují, prostě udělají všechno, co v nich vyvolává pocit bezprostředního osobního rizika. Pokud přežijí ve zdraví, získají pocit euforie. Koneckonců, jeden příklad za všechny: Nedávné katastrofické potopení špatně zajištěné ponorky k Titaniku.
V dnešním světě máme moderní stresové faktory, jako třeba finanční zátěž, sociální tlaky, které mohou vyvolat strach a zdrcující úzkost. Nebo třeba obavy se zvýšením platu, nebo vyhození z práce. U většiny lidí je to strach ze smrti.
Život je třeba brát s nadhledem, aby nám negativní emoce a strach nebraly chuť do života.
