Článek
Jeden partner má výhrady k něčemu, co druhý udělal. Kolikrát jde o maličkosti. Třeba se vám zdálo, že se vás necitlivě dotkl, ať už fyzicky, nebo emociálně. Tak s ním přestanete mluvit, aby si uvědomil, že vám ublížil. Přestanete mu odpovídat, nebo odpovídáte útržkovitě. Nebo dokonce odmítáte toho druhého uznat. Má to smysl, tichá domácnost? Můžeme tomu říkat třeba „léčba tichem“, ale nejdeme proti proudu ve vztahu?
Pokud jste jen chvíli naštvaní, tak to smysl dává. Ale tichá domácnost nesmí trvat dlouho. Partner či partnerka si to mohou vysvětlovat jako nezájem o svou osobu a také tak, že ho ignorujete. To může mít vážné následky.
Dejme tomu, že se urazí žena a nemluví a nereaguje. Co udělá muž, který to do hospody nemá daleko a chodí tam rád? Ano, řekne si, v rozpočtu rodiny už moc peněz není, ale urazí se a jde. A z tiché domácnosti může být bouřlivá.
Odpověď na to, jestli by někdy měla doma být tichá domácnost, závisí na vašem cíli. Pokud se jen snažíte sdělit, že jste naštvaní, a nestaráte se o smysluplnou změnu ve vztahu, pak ano, řekl Paul Schrodt,Ph.D., expert na komunikaci a konflikty z Texaské křesťanské univerzity. „Často si tiché zacházení získá pozornost druhé osoby,“ řekl. „Většina partnerů nebo rodinných příslušníků si to uvědomí, když se uklidní.“
Ale kromě získání pozornosti příjemce tichá domácnost spíše vyvolá frustraci než změnu, napsala profesorka Christine E. Rittenour z Katedry komunikačních studií z West Virginia University. Ten, kdo netuší, co udělal špatně, je ponechán v nevědomosti, co vlastně způsobil. I když uhádne, o co asi šlo, nemůže smysluplně komunikovat a situaci vysvětlit.
Pokud se to stane vzorem pro jednoho z partnerů, je to škodlivé pro duševní zdraví obou, říká profesorka Rittenourová v publikaci.
Tým výzkumníků studoval rodiče a jejich dospělé děti. Jejich výsledky publikované v Journal of Family Communication v roce 2017 ukázaly, že ty děti, které používaly „tichou léčbu“ vůči svým rodičům, měly častěji nižší sebevědomí než ty, kteří se zapojily do přímějších komunikačních strategií. Naopak lidé, kteří uvedli, že jejich rodiče je často ignorovali a nekomunikovali s nimi, měli nižší pocity kontroly v následujícím vztahu.
Spíše než nechat svého přítele, partnera nebo člena rodiny přemýšlet, co udělal špatně, je mnohem zdravější řešit problémy přímo, i když to vyústí v konflikt. Otevřené řešení konfliktu bez negativního chování jako je křik nebo kárání druhé osoby může ve skutečnosti vytvořit silnější vztahy.
V napjatém okamžiku se vřelá komunikace může zdát být nemožná. Přesto je důležité sdělení a vyjasnění problémů, komunikace. Je to nejefektivnější způsob, jak zabránit tomu, abyste ublížili blízké osobě.
https://www.researchgate.net/profile/Christine-Rittenour
https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/15267431.2018.1543187
