Článek
Astronomové objevili dosud víc, jak 5 200 exoplanet, planet mimo sluneční soustavu. Ale stále zůstává otázka, jestli některé z nich jsou obyvatelné, nebo dokonce obydlené. Nyní vědci možná přišli na to, jak to zjistit, a to do několika let.
Nalézt vodu na planetách a měsících ve sluneční soustavě dnes není problém. Ale exoplanety jsou příliš vzdálené, než aby se daly použít stejné metody. Měřením se sice dá odvodit, jestli jsou exoplanety v takzvané obyvatelné zóně, ale je třeba rovněž zjistit, jestli je na nich voda v tekutém stavu.
Venuše, Země a Mars jsou v něčem podobné: Všechny tři planety jsou skalnaté a obývají relativně mírnou oblast vzhledem ke Slunci. Země je jedinou planetou z těchto tří, na které je voda v kapalném stavu. Ale rozdíly jsou i v množství oxidu uhličitého. Země ho má oproti Venuši a Marsu málo. Čím to je?
Vědci z MIT, University of Birmingham a další vědci přišli s novou teorií. Astronomové předpokládají, že pokud má terestrická planeta podstatně méně oxidu uhličitého ve své atmosféře ve srovnání s jinými planetami ve stejném systému, mohlo by to být známkou kapalné vody.
V celé naší sluneční soustavě mohou vědci detekovat přítomnost oceánů pozorováním záblesků slunečního světla, které se odrážejí od kapalných povrchů, i zamrzlých. Tyto odlesky byly pozorovány například na největším Saturnově měsíci Titanu. Detekce podobných záblesků na exoplanetách je ale současnými technologiemi nemožná.
Pokud se vrátíme k tomu, že na Marsu a Venuši je mnohem víc oxidu uhličitého než na Zemi, dalo by se toto zjištění využít i při zjišťování vody na exoplanetách. Nepátralo by se, zda je na exoplanetě voda, ale kolik je na ní oxidu uhličitého. Bude-li na exoplanetě oxidu uhličitého mnohem méně než na ostatních ve stejném systému u hvězdy, je předpoklad, že tam bude i voda v kapalném stavu.
Jediný proces, který by mohl odstranit velké množství uhlíku z atmosféry, je silný koloběh vody, především kapalné vody v oceánech. Objev byl publikován v časopise Nature Astronomy.
Oceány na Zemi skutečně hrají významnou a trvalou roli při pohlcování oxidu uhličitého. Během stovek milionů let oceány pohltily obrovské množství oxidu uhličitého, které se téměř rovná množství, jaké dnes přetrvává v atmosféře Venuše. Tento efekt v planetárním měřítku způsobil, že zemská atmosféra je ve srovnání s jejími planetárními sousedy výrazně ochuzena o oxid uhličitý.
Na Zemi rostliny a někteří mikrobi přispívají ke snižování oxidu uhličitého, i když zdaleka ne tolik jako oceány. Je to fotosyntézou, vytváření zásobní energie pro rostliny, kdy rostliny produkují při fotosyntéze kyslík rozkladem oxidu uhličitého.
Obyvatelné podmínky však nemusí nutně znamenat, že je planeta obydlená. Aby to astronomové zjistili, navrhují zaměřit se na další prvek v atmosféře planety: ozón.
Vědci tvrdí, že pokud atmosféra planety vykazuje známky ozónu a ochuzeného oxidu uhličitého, je pravděpodobné, že se jedná o obyvatelný a možná i obydlený svět.
Menší množství kyslíku je v atmosféře přeměňováno na ozón, který vzniká elektrickými výboji nebo ultrafialovým zářením. Ozón se proti kyslíku mnohem snáze detekuje.
