Článek
Změna klimatu má závažný dopad na duševní zdraví. Opakující se požáry, záplavy a devastující bouře se staly častými jevy, které mají negativní vliv na zvýšeného výskytu traumat, depresí, sebevražd a zneužívání návykových látek. Zatím se jedná o předvídatelné jevy s negativními dopady na zdraví populace. To by se ale v blízké budoucnosti mohlo změnit k horšímu.
Právě změny klimatu ohrožují mezilidské vztahy, odolnost jedinců i kolektivní efektivitu. Nově prováděné výzkumy ukazují na rostoucí úzkost, která je způsobena obavami z budoucnosti a vědomím této rozvíjející se celosvětové hrozby. Přibývá psychicky narušených jedinců s oslabenou odolností.
Tyto negativní jevy zasahují především mladou generaci. Mládí bylo téměř vždy silou, která byla pokrokem ve vývoji lidstva. Pozvolna to přestává být pravda. Mladí lidé si víc a víc myslí, že za veškeré jejich problémy může starší generace.
Víc mladých lidí se zapojuje do protestních spolků, ničí staré umění, přilepují se k silnicím, protestují vším možným proti těm, o kterých si myslí, že za to mohou. Zapojují se do ekologických hnutí, znemožňujících výstavbu vodních děl, které by mohly zastavit povodně, svými protesty „zachraňují přírodu“ a zabraňují rozvoji moderní společnosti.
Zároveň se ale nechtějí vzdát moderních věcí. Nepůjdou bydlet do domů bez elektřiny, nepřestanou používat auta ani mobily. Naopak, tento způsob života jim vyhovuje. Přesto protestují. Vlastně dávají celému světu na odiv svoji bezmocnost.
Dopady na duševní zdraví mladých lidí a následně i ostatních jsou už nyní nezpochybnitelné. Zásadní věcí v současné době je odolávat stresu, který přináší právě změna klimatu. A je jedno, jestli za změnu mohou lidé, nebo přírodní vlivy. Je na odbornících, zabývajících se duševním zdravím, aby přehodnotili skutečné potřeby současné společnosti, a ne aby léčili pouze následky.
Vezměme si jako příklad COVID-19, který slouží jako varovný příklad pro dopady klimatické změny. Studie ukazují trojnásobné až čtyřnásobné zvýšení deprese a úzkosti v důsledku pandemie COVID-19, což je varovný signál.
Psychiatr Doktor Gary Belkin, Ph.D., MPH ve svém článku Psychiatry's Climate Reckoning: Time Is Now (Zúčtování psychiatrie s klimatem: Nastal čas) upozorňuje na to, že pandemie COVID-19 jasně ilustruje, jak hluboký dopad na duševní zdraví mohou mít globální krize.
Současné paradigma (model myšlení) v psychiatrii a psychologii není na tuto krizi připraveno. Zaměření na biologické aspekty a individuální léčbu pacientů, kteří sami vyhledají pomoc, není dostatečné pro řešení problémů v populačním měřítku. Změna klimatu představuje bezprecedentní hrozbu pro duševní zdraví. Psychiatrie má morální i profesní povinnost na tuto krizi reagovat a stát se součástí řešení. To vyžaduje zásadní změnu paradigmatu, odklon od úzce zaměřené individuální léčby a aktivní zapojení do komunitní práce, preventivních programů a prosazování politických změn. Pouze tak lze zmírnit dopady klimatické změny na duševní zdraví a budovat odolnější společnost.
Potřebujeme nové paradigma, které by se zaměřovalo na posilování psychické odolnosti jednotlivců a komunit vůči dopadům klimatické změny a zároveň by se aktivně podílelo na prevenci vzniku psychických problémů spojených s touto krizí.
Profesor Belkin navrhuje řešení, jako je „task-sharing“, sdílení úkolů s dalšími profesionály s různou dovedností a kompetencí, aby se péče o duševní zdraví stala dostupnější. Zmiňuje spolupráci s komunitními organizacemi, které se již zabývají klimatickými změnami. Klíčovým prvkem tohoto nového paradigmatu by mělo být posilování psychické odolnosti jednotlivců a komunit.
Psychiatrie má morální a profesní povinnost reagovat na klimatickou krizi a stát se aktivním partnerem v jejím řešení. Ignorování dopadů klimatické změny na duševní zdraví by mělo nedozírné následky pro jednotlivce i celou společnost.
https://www.psychiatry.org/News-room/APA-Blogs/Public-Mental-Health-Challenge-Climate-Change
