Článek
Jaké jsou údajné důkazy pro tento pokles?
Před léty vyšla publikace, jejíž autoři si našli v literatuře některé staré články o tehdejší koncentraci spermií u mužů. Tyto články neobsahovaly výsledky nějakých výzkumů, týkajících se koncentrace spermií, protože takové studie byly v historii vzácné, ale prostě někdo měl pár pacientů, u nichž vyšetřil koncentraci spermií v různých souvislostech a výsledky publikoval. Z těchto několika publikací autoři vytvořili časovou řadu a hodnoty proložili přibližně přímkou. Přímka protínala nulovou koncentraci někdy v nejbližších desetiletích, tedy už brzo by neměli mít muži vůbec spermie. Autoři (Carlsenová a spol., 1992) nevzali v úvahu, že metody vyšetření se vyvíjely a v minulém století nebyly až na výjimky zrovna dokonalé, nehleděli na velikost publikovaných souborů a použili nesprávné statistické hodnocení a jejich závěry vyvrátila další práce (Olsen a spol, 1995).
Jako další argument někteří uváděli, že přece WHO (Světová zdravotnická organizace) ve svých manuálech pro vyšetření spermatu postupně v dalších vydáních „změkčovala“ kritéria hranice mezi mužskou plodností a neplodností. Toto tvrzení ovšem budí podezření, že dotyční příslušné materiály nečetli nebo dané problematice vůbec nerozumí. První manuál WHO k vyšetření kvality spermií vyšel v roce 1980 a poprvé celosvětově standardizoval metody vyšetření spermatu. V r. 1987 vyšlo druhé vydání, které už zavedlo „normální“ hodnotu koncentrace spermií jako větší než 20 milionů spermií v mililitru. Tato „normální“ hodnota byla uváděna i ve 3. vydání (1992), ve 4. vydání (1999) zůstala hodnota stejná, byla ale udávána jako referenční, protože nešlo o nějakou normu ale o hranici, o níž se předpokládalo, že u nižší hodnoty je menší pravděpodobnost oplození. V 5. vydání byly poprvé referenční hodnoty nastaveny podle vyšetření velkého počtu plodných mužů. Referenční hodnota koncentrace spermií byla nastavena na 15 milionů spermií na mililitr. To znamená, že při této a vyšší hodnotě je muž pravděpodobně plodný. Neříká to vůbec nic o tom, jaká je koncentrace spermií u mužů v populaci nebo jak se mění.
Slyšel jsem i další argumentaci typu „chodí ke mně do ambulance čím dál víc mužů s nízkou koncentrací spermií“, to jsou ale muži, kteří mají problém s plodností, a proto přijdou k urologovi nebo andrologovi, případně do centra reprodukční medicíny, není to vzorek běžné populace.
Svědčí něco proti postupujícímu poklesu koncentrace spermií?
Nebylo lehké najít starší publikace o zjištěné koncentraci spermií s doloženou metodikou vyšetření, našel jsem jednu velmi seriózní. V r. 1941 publikoval prof. Hotchkiss z New York University Medical College odborný článek o mužské plodnosti s použitím metod, které snesou současná kritéria. Zjištěný medián koncentrace spermií byl v souboru 200 mužů 60 milionů spermií v mililitru, tedy prakticky stejný, jaký zjišťujeme dnes. Jiný seriózní odkaz jsem nenašel, ani potvrzující, ani zpochybňující. Medián jako střední hodnotu uvádím proto, že není ovlivněn krajními hodnotami, je o mnoho objektivnější než průměr.
Jak je to s mužskou plodností doopravdy?
O tom, že by u mužů v celé populaci klesala koncentrace spermií a tím i plodnost nebyl přinesen žádný seriózní důkaz, vzhledem k jeho senzačnosti si toto téma už léta žije svým životem, úporně cirkuluje v médiích a částečně i v odborných kruzích, protože lidé, kteří se problematikou sami podrobně nezabývají, nepřečtou si originální odborné články a čerpají informace z populárních médií. Podíl párů s poruchou plodnosti se podle publikací z nejrůznějších částí světa stále drží na 10-15% a z toho nejméně polovina jde na vrub mužů.
Hlavní příčinou toho, že se rodí méně dětí je odkládání početí dětí do pozdějšího věku, kdy klesá plodnost žen i mužů a do jisté míry také stoupající počet lidí, kteří jsou dobrovolně nebo ze sociálních důvodů bezdětní.
Posun otěhotnění do vyššího věku bude vyžadovat více medicínských intervencí, jak pokud jde o samotné otěhotnění, tak i pokud jde o péči o zdravotní stav starších rodičů, kteří se budou možná chtít dočkat i vnoučat. Podíl dobrovolně bezdětných párů lze snad snížit propopulačními opatřeními a zlepšením nálady ve společnosti.
- Carlsen E. a spol.: Decreasing quality of semen. BMJ. 1993 Feb 13;306(6875):461.
- Hotchkiss R.S.: The male factor in fertile and barren marriage. New York State Journ. Med., 41:564-570, 1941. Citováno v Hotchkiss RS: Fertility in men. J.B.Lippincott Company, Philadelphia, London, Montreal. 1944. 216 s.
- Olsen G.W. a spol.: Have sperm counts been reduced 50 percent in 50 years? A statistical model revisited. Fertil Steril. 1995 Apr;63(4):887-93.
- Trávník P.: Mužská (ne)plodnost. Polemika s posly špatných zpráv. Vesmír 93 (12), 718, 2014