Článek
V článku, na který reaguji, volá autorka po zavedení obecného referenda s přesvědčením, že i kdyby bylo vypsáno na téma „Setrvání ČR v EU a NATO“, na našem politickém a bezpečnostním ukotvení by se nic nezměnilo. Pravděpodobně má pravdu. Ovšem je tady ještě možnost, že by se cosi změnilo. To by pak autorka psala co?
„To jsem nečekala, takhle jsem to nemyslela? Tak to se nám tedy nepovedlo!“
Taky to není ten základní důvod, proč nesmíme zákon o obecném referendu ještě přijmout. Ten důvod leží úplně někde jinde.
V zastupitelské demokracii jest nositelem vůle lidu zastupitelský orgán, v našem případě sněmovna. V ní námi zvolení POSLANCI by měli navrhovat zákony a normy, pro jejichž prosazení ( tedy pro svůj program) byli v daném obvodu zvoleni. Tedy v praxi -já jako občan jsem pověřil kohosi, s nímž sdílím pohled na řešení problémů, aby je řešil tak, jak vyhovuje našemu společnému vidění. Já mu svěřuji svůj podíl na moci a on mi za něj odpovídá. To jest - jsem oprávněn, pokud se mi zdá, že koná v rozporu s tím, na čem jsme se zprostředkovaně dohodli, volat jej k odpovědnosti a žádat vysvětlení jeho počínání. A on je povinen mě ve své poslanecké kanceláři přijmout a své počínání mi vysvětlit. Ještě jednou - já jsem OPRÁVNĚN a poslanec jest POVINEN!
Vážení, kolik z vás využilo tohoto svého práva v tomto roce? A loni? A před tím? Proč? Protože sice jdeme k volbám, ale za zvolené už nejsme ochotni převzít odpovědnost. Tu ovšem bezpochyby každý z nás nese. Každý z nás, kdo jde k volbám, je odpovědný za to, co v jeho jménu dělají jím zvolení poslanci. Ale ono je nám to úplně šumafuk. Nás totiž zajímá jedno jediné - buď vyhrají „naši“ - a dám ruku do ohně, že jejich program, drtivá většina voličů nikdy nečetla, nebo „ti druzí“ ( o tom, že ti co nečtou programy svých, by četli programy těch druhých, samozřejmě netřeba přemýšlet). Takže jsme zvolili „naše“ kandidáty, znectili kandidáty potenciální opozice a tím pro nás volby skončily. Vlastně ne. Protože celé čtyři roky budeme do roztrhání těla hájit „ty naše“ , i kdyby si to vůbec nezasloužili, a hanět „ty druhé“, přestože mají celkem rozumné nápady. Pročže to? Inu, kdybychom tak nečinili, zákonitě uděláme ze sebe ve svých vlastních očích pitomce. A tento pocit jest jediný díl odpovědnosti, který naši voliči pociťují - aby nebyli za blba sami před sebou, nejvýš v hospodě!
Pokud hlasování o čemkoli probíhá v parlamentu, aspoň primární odpovědnost by měla být v těch, kdo v něm zasedají. A také spousta znalostí a vědomostí, neb optimisticky předpokládám, že každý poslanec má aspoň tolik cti v těle, že si přečte předlohu zákona, o němž má hlasovat. A třeba si nechá vysvětlit pasáže, kterým nerozumí. A ještě se předloha probírá v poslaneckých klubech a výborech. Tam všude se k ní vyjadřují lidé, kteří s legislativou a jejími záhadami mají nějaké zkušenosti.
Ovšem zcela jiná záležitost jest, pokud by o takovém zákonu mělo rozhodovat obecné referendum. Nikdo ho nebude číst, nikdo nebude konzultovat nejasnosti, nikdo nebude předlohu diskutovat na odborném foru. Vyslechne názor „těch svých“ a podle toho bude hlasovat.
Typickým příkladem byl zákon o korespondenční volbě. Jsem naprosto přesvědčen, že 99% opozičních voličů ( a velmi málo koaličních) ten zákon nečetlo, netuší ani , jaká ustanovení z něj pocházejí přímo z Ústavy a to se bojím napsat, že vůbec nečetli Ústavu. A veškeré námitky proti němu obsahovaly tři základní prvky, které se v každém příspěvku opakovaly v přesném pořadí a dokonce doslova jako opsané. Přitom jeden je v rozporu s ústavou, druhý je nepochopení ústavního principu a třetí je přímá lež. A teď si představte, že tento zákon by byl řešen referendem. S největší pravděpodobností by byl zamítnut. proč? Protože pan předseda říkal, že…! A to je ono, absolutní odmítnutí vlastní odpovědnosti v tak závažném procesu, jako je rozhodování o směřování republiky, klíčových zákonech, odmítnutí spoluodpovídat za průšvih, pokud bude. Ale přitom rozhodnutí referenda je nevratné a tedy má každý naprosto absolutní odpovědnost za to, co do urny hodí.
To se musí naučit a to dlouhými léty zkušeností. Zastánci referenda oponují tím, že třeba ve Švýcarsku nebo jinde to funguje. Ano, tam už se to měli čas naučit. Švýcarská demokracie v nějaké podobě funguje už skoro 600 let a ještě lépe jsou na tom na Islandu - tamní Allthing zasedal poprvé tuším v roce 970 a nějaké drobné. Oni mohou mít demokracii přímou, protože se jednak skoro všichni mezi sebou znají a pak - každý má vypěstovanou maximální míru odpovědnosti v rozhodování o věcech veřejných.
Jinou kapitolou jsou ovšem referenda místní, jejichž jsem nadšeným příznivcem. Proč ten rozdíl? No právě proto, ve městě či na dědině se skoro všichni znají a neváhal bych zmařené referendum, nebo eventuelně nějakou zfixlovanou malou domů otipovat ve výsledku pěknými pár fackami tomu, komu by patřily. Ono totiž na dědině si všichni doslova vidí do talíře a když někdo krade víc, než by dle hlasu lidu měl a směl, většinou to končí potlučeným subjektem. Což sice není v souladu se zákonem, ale zato s právem ,,božím" rozhodně. A za poslední - když v Horní Dolní budou mít referendum o tom, zda opravit chodníky nebo samoobsluhu, ať to dopadne jakkoliv, zasáhne to v nejhorším Horní Dolní, ale ne celou republiku. Takže referendům v tomto formátu fandím velice.
Dokud tedy jako národ a jako společnost nedospějeme, nestaneme se skutečně národem svobodných a odpovědných ( dvě slova, ale jedno bez druhého nelze) občanů, je obecné referendum na jakékoli téma přímým ohrožením bezpečnosti a suverenity republiky a jako takové nesmí být do rozhodovacích procesů zařazeno.
