Článek
Kdysi jsem se tady zabýval jednou z největších položek rozpočtu - důchody. Jejich absolutním oddělením od rozpočtu vidím jediné dostupné řešení tohoto problému. Viz mé články na Mediu o rovných důchodech. Ale důchody nejsou jedinou položkou rozpočtu, která ho vysává a ničí. A nutí vlády neustále manipulovat s daněmi a občany finančně se podílet na záležitostech, které zdaleka nejsou záležitostí celku.
Další takovou oblastí je vysoké školství, tedy aspoň to státní. Jest nepopiratelným faktem, že vyšší vzdělanost národa a celkově i vyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí je nepochybně zájmem země jako celku. Zájmem ekonomickým, i zájmem společnosti. vedle toho stojí snahy omezovat některé obory třeba humanitárních studií z pohledu jejich nevyužitelnosti v praktickém životě. Tihle sociální inženýři, kteří se o toto zasazují, mě nutí vzpomenout mého strýce, který byl kdysi jako dvojnásobný doktor filozofie a vlastník státních zkoušek ze čtyř jazyků donucen se zaučit na provozního elektrikáře, aby splnil heslo komunistů o přechodu inteligence do výroby.
Máme dnes svobodnou společnost, svobodnou tržní ekonomiku, a tak je na každém z nás, aby volil, jaký obor mu je nejbližší. Otázka je, zda se jím uživí, ale to už je čistě jeho věc. Leč nikoli za stavu, kdy studia na státních školách platí rozpočet, tedy my všichni. Toto je rozpor, který je třeba řešit.
A pak je tu další rozpor. Je známo, že spousta lidí, kteří „studují“ na vysokých školách, činí tak jen a jen s vyhlídkou „prodloužení mládí“ a věku prostého povinností vůči společnosti. Studují obor, který je celkem vzato vůbec nezajímá a kterému se rozhodně nehodlají věnovat, ale který slibuje relativně klidné a bezpracné pobývání několika let ve stavu studentském a tudíž více méně prostém povinností ku státu co do daní, odvodů atd. Po absolvování pak tihle lidé dělají kdeco, nicméně se zaštiťují vysokoškolským diplomem na cosi zcela jiného a dokládají tak svoji erudici v tom či onom oboru. A nezřídka jsou HR manažery tyto diplomy akceptovány, byť i s obory na hony vzdálenými požadované kvalifikace. A to vše opět nákladově kryté z rozpočtu, tedy peněz nás všech.
Na školách soukromých je to jednoduché - zaplatíte požadované školné čítající vyšší desítky tisíc korun za semestr, pokryjete všechny náklady školy plus nějaký zisk a zbytek, tedy to, k čemu či zda tyto peníze nějak využijete či zúročíte v praxi, to už nikoho nezajímá. U státních škol to také nikoho nezajímá, jenže to platíme my všichni. Podivné a nerozumné. Podle toho je také formulován můj návrh.
Dopředu upozorňuji, že veškerá čísla nejsou exaktní kalkulace, spíš jen příklady toho, jak by věc vypadala, kdyby…
Zkusme si představit, že na Univerzitě Karlově, která měla v roce 2020 téměř 50 000 studentů, by se vybíralo „školné“ 10 000 za semestr. To máme za rok skoro 1 miliardu, o kterou by se : - mohly zvýšit platy profesorů a přilákat tak lepší odborníky
- nakoupit spoustu nového vybavení do laboratoří atd
- technicky zkvalitnit výuku
o spoustě dalších benefitů pro školu ani nemluvě. Samozřejmě budu okamžitě napaden lidmi, kteří správně budou tvrdit, že vzdělání má státem býti poskytováno zdarma atd. Ano, jsem pro. Ať tedy škola zároveň s poplatkem zavede systém prospěchového stipendia ve výši 100 % pro studenty, kteří budou, postaru řečeno, mít studijní výsledky pod 1,5, nebo ještě archaičtěji, pro ty, co budou odcházet s hodnocením „eminenter“. Proč? Inu, protože tohle jsou lidé, kteří na té škole skutečně makali, dřeli, patrně i se zájmem pro obor a tedy si tu podporu od státu zaslouží. Ti pak, kteří se „jen vezli“, v pořádku, byla to jejich volba a důsledkem jest jen jejich finanční investice. pro ty vzdělávání na škole nebyl cíl prvořadý a tedy je v pořádku, když si vzdělání částečně zaplatí sami a nebudou to požadovat po státu, tedy po nás všech.
Zajisté by se našly spousty způsobů, jak peníze opatřit pro ty, kteří prostě vzhledem k sociální situaci v rodině ani tuhle částku nejsou schopni platit. Rozumím tomu, náklady na ostatní služby, koleje, menza atd jsou dost a dost vysoké. Jistě by se daly zajistit bankovní půjčky s odloženými splátkami po ukončení školy. A zas je to už na studentovi - buď školu dokončí a své vzdělání v praxi využije, pak jistě se svou kvalifikací pro něj nebude problém půjčku splácet. Je tu i možnost firemních stipendií - my ti zaplatíme školu a ty u nás pak nastoupíš v oboru… a budeš u nás pracovat pět let, to jsou všechno možné metody, které přinášejí win - win výsledek pro obě strany. Podstatné však jest, že se výrazně sníží náklady na jednoho VŠ studenta ze státního rozpočtu a zároveň se motivují více studenti k volbě takových oborů, kde budou moci svoje dosažené vzdělání ekonomicky využít. A pokud chce někdo studovat ( a bude možnost) kulturu a jazyk starých Mayů, pak je čistě na něm, jak ekonomicky dokáže svoje vynaložené prostředky dostat zpět. Jistě to ale bude mít podstatně těžší, než třeba absolvent práv či strojař.
Jsem naprosto přesvědčen, že zavedení „podmíněného“ školného v nějaké rozumné, leč ale ne nevýznamné částce, na státem financovaných vysokých školách by mělo velice pozitivní vliv jednak na studijní výsledky studentů, na jejich výběr oborů a zaměření, na jejich praktické využití a, světe div se, dost značný vliv by to mělo i na míru autonomie těch vysokých škol. On by jim už stát nemohl tak moc kecat do programů a spousty dalších věcí, do kterých by vůbec mluvit neměl a mluví, vzhledem k tomu, že všechny finance jdou od něj. A v každém případě by to ušetřilo ročně spoustu miliard v rozpočtu v kapitole školství - třeba na budování a výstavbu škol středních a základních, které by měly býti výhradně a zcela být financovány státem.
Tisíce námitek od těch, co hledají hlavně to, proč to neudělat, slyším už teď. Třeba - ne každý má na to, aby studoval s prospěchem do 1,5. Samozřejmě, však to taky je odměna pro nejlepší, ti méně dobří holt mají ne smůlu, ale své vzdělání si budou muset hradit sami. Chudáci študenti, ještě ani nezačali študovat a už budou mít dluhy. No, jistě, pokud chci v budoucnu vykonávat vysoce kvalifikované povolání, ke kterému je potřebné vysokoškolské vzdělání, je tady jistý předpoklad, že také mzda bude vypadat jinak než u člověka bez kvalifikace. A tu mzdu bude ten vysokoškolák dostávat celý život, a celý život bude platit odvody z mzdy vysoké, takže bude mít i vysoký důchod. Tak proč by k čertu, do toho neměl investovat pár svých korun, když daleko víc stačí za studium propít a prokouřit ( rozhodně se ty částky nekryjí ani omylem u drtivé většiny študáků). A mohou padat námitky jedna za druhou a já se na ně těším v diskuzi.
Znovu připomínám, že částka, kterou jsem uvedl, je jen modelová, aby bylo zřejmé, jak obrovské peníze z rozpočtu jsou ve hře. On totiž počet vysokoškoláků v naší zemi se každý rok pohybuje někde kolem 120 - 160 tisíc. A teď teprve počítejte.
